Prokletí noční zvěře

Liu probudil lehký závan větru. Zachvěla se a otevřela oči. Opírala se  o rameno mladého muže. Dave? Tony? Sakra jak se jenom jmenuje? Vstala z postele, přehodila si přes ramena deku a zavřela okno. Nohy ji zábly od chladné podlahy, ale ona chvíli jen tak stála a pozorovala ho.  Jeho svalnaté ruce teď objímaly polštář místo jejího těla. Piercing v obočí, asi velkej drsňák. Usmála se a pomalu vklouzla zpět do jeho náruče, zavřela oči a nasála horkost a vůni z jeho kůže.

            Někdo ji chytil za nohy a stáhl ji z matrace. Uhodila se o rám postele do hlavy a na okamžik ztratila vědomí. Když se probudila, ležela na zádech a nad ní se skláněla tmavá postava. Muž jí klečel na ramenou, aby se nemohla hýbat. Jeho obličej byl jen několik centimetrů od jejího, ale jediné, co viděla byli jeho oči. Najednou se kolem Lii rozprostřela tma a oči jí zalila vlna ostré bolesti. Hlasitě začala křičet a snažila se dostat pryč. V tu chvíli vzduchem zasvištělo a do tváře ji udeřila tvrdá pěst. Vysvobození. Lia omdlela. Necítila bolest ani strach.

            Probouzela se pomalu, jako kdyby prospala několik dní. Bolelo ji celé tělo, nejvíce pravá tvář a nesnesitelně ji pálily oči. Pokusila se je otevřít. Nic. Všude kolem tma. Ležela na kamenné zemi. Byla chladná, vlhká, snad i trochu lepkavá. Otřela si dlaně o košily a dotkla se svého obličeje. Prsty pomalu nahmatávaly oční víčka. Propadlá a nateklá. Opatrně je odlepila od sebe. Nic… stále jen tma. Moje oči... Chtěla plakat, ale nedokázala to. Její tělo bylo příliš otupělé bolestí. V okolí prázdných očních důlků byla jen zaschlá krev, která se teď drolila mezi Liiny prsty. Pokusila se vstát, ale podlomila se jí kolena. Zhluboka se nadechla. Nevzdávej to.

Klekla si na kolena. Když nedokázala vstát, poleze po čtyřech. Jen pryč! Kde to je? Co se stalo? Natáhla ruku dopředu, posunula se asi o půl metru a její prsty se o něco zastavily. Je to teplé! Ještě pár centimentrů dopředu… ještě kousek. Nahmatala vlasy, hlavu, obličej. Není tu sama! Díky Bohu. Posadila se a její prsty začali přejíždět po cizí tváři, když narazily na piercing v obočí. „Tony?“ zašeptala. Pohladila ho po bradě, když ale její ruka přejížděla po krku, narazila na lepkavou tekutinu. Krev. Na hlubokou řeznou ránu. Vyjekla a rychle odtáhla ruku zpět. Nedýchá, proč mi to nedošlo!? Vždyť nedýchá!           Roztřesené prsty pomalu položila na vychládající tělo. Zemřel nedávno. Možná před hodinou. Možná před deseti minutami. Co když tu jsou? Co když ji pozorují? Její dlaň přejížděla po těle a nalézala další a další řezné rány a oděrky. Na některých místech mu chyběla kůže. „Bože…musel strašně trpět.“

„Správně.“ Hluboký mužský hlas s ruským přízvukem. Andrejův hlas. Lia sebou trhla. Otočila hlavu jeho směrem a začala couvat. Sunula se po podlaze, která byla od krve. Všude byla krev. Tonyho krev. Košily měla nasáklou a vlasy slepené. Ležela v jeho krvi, když se probudila.

 „Trpěl. A né málo. Díval jsem se, škoda, že tys nemohla.“ Zasmál se. Pak bylo zase ticho. Lia netušila, kde Andrej právě je. Neslyšela kroky ani jeho hlas. Najednou ji jeho ruce zvedly z podlahy. Držel ji za krk jako zvíře, malou vyděšenou fenu pouličního čokla.

„Ty děvko!“ zařval, „Ubohá štětka! Nic víc nejsi! Varoval sem tě! Slyšíš, co říkám? Varoval! Ty ani netušíš kolik tobě podobnejch sem já vlastníma rukama utlouk! Neumíš si představit bolest, kterou teď poznáš…“ sklonil hlavu.

 V  jeho očích se zaleskly slzy. Lia nebyla jako ty ostatní. Byla jiná. Smála se jeho surovým vtipům a dělala mu snídani do postele. Nechtěla peníze ani drahé oblečení, chtěla jen usínat vedle něj a ráno se probudit dřív než on. Dívka v jeho rukách ale nebyla Lia, ta jeho Lia. Byla to kurva. Obyčejná špinavá kurva, která si zaslouží zaplatit. Uvolnil sevření, Lia upadla na zem. Ležela a třásla se. Strachy nebo zimou? Když Andrej odcházel, aby si připravil nádobíčko, kterým Lie ukáže, že s ním si nikdo hrát nebude, dívka se zhluboka nadechla. „Ty idiote!“ zachraptěla, ale bylo jí rozumět. Andrej se na schodech zastavil a nevěřícně zíral na její zubožené tělo. Jak si vůbec může dovolit…

„Proč?! Dělala sem to pro tebe! Copak ty nevíš…“ přeskočil jí hlas a její slova se vytratila. Ale Lia se nevzdala. Ztěžka polkla. „Byl to špeh! Podívej se na něj, ten obličej přece znáš. Už si ho viděl…je to špion…v tvým vlastním domě!“ v tu chvíli jí došly síly. Zhroutila se na zem a znovu omdlela…