Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seto jen tak.
10. 02. 2006
8
0
2254
Autor
Natali_A
to když blázni plakali ve směru hodinových ručiček
se nebe nesměle milovalo s krajinou
a na očích zůstavala vrstva prachu
z rozbitých lahví
od saxofonů
z (h)říček
a třeba jednou ze zraněných propisek vymotám
bludnou ponurost
a žádné come as you are už nebude
to už jenom
nevyrovnaná krysa neutlumitelných muk
bude cucat má zákoutí.
A poddám se vám
jednou
až mi bude ležet u nohou něco jiného než mrtvá rybka z akvária
co snad nikdy nemělo vodu
třeba až naše protesty holubi pochopí
ze strachu
se pak jednou sejdeme
v milostných ložích
za úsvitu
bez ostychu
.lásko.
och, ten konec...takové rozlousknutí oříšku, ve kterém byl velký diamant ;)*
Vzdálený_hlas_moře
12. 04. 2006Jules_Floyd
20. 02. 2006
ale Tvůj mobil...
je
moc krásný.
Děkuji.... myslím že Vincenta ne... poslouchala jsem jen ticho prázdného pokoje. Děkuji.
Jules_Floyd
16. 02. 2006
Děkuji Vám všem.
co můžu udělat jiného?
než poděkovat
a stejně k čemu to je?
hate depressions
Děkuji
povedla se ti, dynamičnost , tvrdost jen tak do nich přesně paráda moc se mi to líbí TTT. / čokoládovou neposlouchej naopak "cucat" tam musí být / nech se vždy vést svým bleskem v Tobě.měj se hezky