Jsi anděl

Svými křídly druhým pro uklidnění máváš,
křídly čistými jak myšlenky malého děťátka,
jemuž přináší klid mámina něžná náruč.
Křídly plnými naděje, kterou ostatním necháváš,
když ji nejvíce potřebují a ty odejdeš.

Tvým očím, které rozhání smutek jak plamen tmu,
kdysi vesmír daroval svou nejjasnější hvězdu,
aby vzdal hold těm uhrančivým zeleným hlubinám,
a tam ji nechá schovanou tak dlouho, dokud mu
slzy nepřikáží vzít si ji zpět.

Jsi anděl, i když si to možná nepřiznáváš,
ale až se tak stane, neodcházej, nevracej se do ráje,
protože místa, která opustíš, stanou se prázdná,
ztratí křišťálově čisté světlo, které uchováváš,
a žalem zkamení, jako moje srdce.

---