Pomatení smyslů ,nebo spíše čirý nerozum.

Snad to bylo jen dočasné pomatení, nebo poblouznění ,ale v každém případě musím uznat že mi to nebo raději ta sebrala skutečný kus mé mysli.Je všude.Prostupuje skrze mne jako jako světlo, které spaluje.Je to jako posedlost ,která nemá mezí ani konce.Cíl mého šílenství je na dosah ruky .Jen ji vztáhnout a se vším skoncovat ,ale nemohu.Přeci tak blízko ,přesto vdálena nekonečně daleko.Žil jsem ve snu ,který jsem snil s přesvědčením že nikdy neskončí.Sen skončil.Nejhorší na tom je snad jen to ,že skončil díky mé nenasytnosti a nekonečné aroganci.Schopnost pošlapat lidské sny stala se mi vlastní.I když následně můžeme svých činů litovat jen žřídka kdy je můžeme vrátit zpět a když se nám to podaří zůstanou po nich hluboké jizvy zdánlivě zapomenuté¨,ale jsou tu a jsou v nás.Pamatujeme si a to je naše nejkrutější vlastnost.Moct tak zapomenout.

---