Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŠpatný den
25. 02. 2001
5
0
4094
Autor
Dvoukvitek
Utíká a ostré větvičky ho šlehají do tváře. Z několika šrámů mu po obličeji stékají pramínky krve. Děs zračící se v jeho unavených očích vypovídá o jakési nepopsatelné hrůze kterou prožil a vlasy které měl ještě včera černé jako havraní peří jsou teď jako padlý sníh. V ruce svírá jílec svého v půli zlomeného meče a utíká. Na okamžik se zastavil aby popadl dech. Opřel se o mohutný kmen stromu a sípavě zalapal po několika doušcích ledového vzduchu. Les kolem tonul v až nadpřirozeném tichu, které přehlušoval pouze jeho zrychlený dech a tlukot jeho srdce. Náhle několik stop kdesi za ním zapraskala suchá větvička. Ten zvuk doprovodilo temné zavrčení při kterém tuhla krev v žilách. Prudce se otočil a v temnotě mezi stromy zahlédl mihnout se obrovský černý stín. Na krátký okamžik spatřil znovu ty dva rudé žhnoucí body – dvě oči jejichž pohled v něm vyvolával nepředstavitelnou hrůzu, hrůzu ze smrti. Zmobilizoval všechny své poslední síly a dal se opět do zoufalého běhu. Zaslechl za sebou vzteklé zavrčení a cítil že se jeho náskok každým okamžikem zmenšuje. Povedlo se mu však udělat jen pár desítek kroků když klopýtl o kořen nějakého stromu. Ve chvíli, kdy padal k zemi, zahlédl ještě temnou siluetu děsivě vyhlížejícího stvoření uprostřed rozhodujícího skoku. Uvědomil si že zemře. Zemře jako všichni ostatní muži z jeho lovecké družiny. Ještě než dopadl na promrzlou zem pokrytou tlejícím jehličím, bleskla mu hlavou myšlenka, že už od rána je celej tenhle den pěkně na hovno...
Rivan_Astalder
19. 05. 2004Mírotvůrce
27. 03. 2004
Atmosféra je k tomu skvělá, pobavila mě polsední věta. Ale stejně mám pocit, že tomu něco chybí...nějaká jiskra, která by to celé oživila.
Jan_Stanislav
19. 01. 2002
Beru atmosféru, beru popis, ale vcelku je to o ničem.... . Kdyby tomu předcházel nějaký příběh, asi bych jásal:-)
Hele, já bych mu tu věc ... co na konci tak expresivně jmenuješ ... třeba položil pod tvář, když padá ... aby si tu smůlu sakra vychutnal, ne?
Ten kontrast v závěru skutečně šokuje (Cimrman mu říkal "šrapnel"), ale takového tvrzení těsně před skonem je schopen pouze člověk, který se otočí v okamžiku, kdy je zbytečné už utíkat, a ten meč píchne zatraceně rozhodně do toho před sebou a ne sobě do břicha, když padá do ... no, sám dobře víš do čeho.
Ten tvůj by vyděšeně vřeštěl: "Proč já?"
Dvoukvitek
11. 03. 2001
nejak mi unikl ten obsah... prijde mi to spis jako zpracovani nejake nocni mury, kdy te honi zly zvire nebo vyrez z nejake knizky, kde neznam zacatek ani konec.
S vecnymi poznamkami Javerta souhlasim :))
Nechces nekdy zkusit napsat neco nefantasy? na svete je hodne temat na vyber...
Líbí se mi to, ale je fakt že ty Javertovy poznánky dávají smysl, nadruhou stranu si myslím, že tahle povídka má ohromný spád a konec no ten mne připlácl, já sice tušil, že ten maník bude mít špatný den, ale koncovka se ti vyvedla. Časové přechody jsou podle mne v pohodě.... máš talent ;)
Částečně souhlasím s Javertem a Simonthem. Je to takové nezajímavé - až bych řekl všední - jednoduše řečeno - takovýhle povídek je na světě miliony:-) Promiň! Měj se krásně!
Pche, mě se to líbilo, připomíná mi to jednu píseň od Lou reeda Such a perfect day..nebo nějak tak:)
jo tak tohle je lepsi....cela povidka jako legenda a ten konec vyfiknutej pekne celej jadrnosti..to neni marny
Tak tohle se mi obcas zdavalo, ze jsem pronasledovana nejakym vychrtlym vlkem v zasnezenem lese, nikdy jsem ty prisere neutekla... byl to vzdycky des...!!!
Je to docela špatně napsané.
1. Nepřirozený přechod od přítomného k minulému času.
2. Klišoidní "havraní peří" a "padlý sníh", navíc během pár desítek hodin, no no.
3. Několik stop za ním je velké zvíře a on ještě udělá pár desítek kroků. To zvíře, to byl asi velký ježek, ne? Honil tě nekdy třeba jenom pes?
4. Padá a zahlédne temnou siluetu, také dost nereálné.
5. Tlející jehličí na promrzlé zemi, no toto.
6. Chybějící čárky mezi větami značně znepřehledňují text.