..světlem jdouc němě ..

dnes v noci

šumí tu v policích tisíce svazků, jež nemá kdo číst

tisíce knih z nichž znám každý list

-to podle vůně.

v patnáctem patře porazilo slůně regál se sbírkou vzdechů,

vzdechy rozběhly se po pokojích

a do stínů kam se i moje svíce bojí

-on totiž už zase nejde proud-

knihovna šumí o dešti a o vánku co jím musí plout,

krásná píseň, říkáš? snad. veselá a něžná, nic pro mě.

já zůstal poslední v tomhletom prázdném domě

a tajemna vyprchávají zámkem ze zamčených truhel

občas sem za mnou přijde ze zhora jeden anděl, černý jako uhel

a pomáhá mi chytat exponáty zpět do vitrín a rámů

v dolních patrech spí prázdný pokoj s válendami,

kde se ticho krájí na obrazech vlnolamů,

tam kdysi spávali ostatní členové našeho donkichtoského hnutí,

občas zajdu si tam slzet, že jejich flotila již spí za mořem

jen ta moje bárka stále čeká na vyplutí

na prázdných kavalcích lehávali smíšci a štěstístrůjci

-celá naše armáda,

všem jim pak pohasl svit v očních důlcích

a oni obdrželi křídla co si připneš na záda

a skočíš..

smočíš vyškubnuté pero v kaluži inkoustu

a napíšeš mi epitaf?

odchází ten, jenž již dlouho čeká na přístav

s malinkou lodí,

odchází ten se cyranem v lůně,

pod plachtou odvezte jeho tělo,

korpus, co již tak dlouho stůně.

generál andy kauffman zase vylezl ze své podobizny

a puky se smíchy vykutálely ze šuplíků a jezdily s ním po schodech do přízemí,

když sedím v křesle, zdá se mi že slyším kroky,

ale nikdo tu už není

jen ta krásná slečna, co jí mám tak rád občas přijde zaklepat na klepadla starého domu,

ta co si po pěti minutách ozvěn přizná jak moc se spletla.

jsi si jistý, -příteli- že bys také chtěl býti

                                                                      ..bojovníkem světla?