Červená a mokrá

Na zemi,ve špinavý krvi..
řasy potápím..
Spalo ve mě,
dýchalo..uvnitř..
Už přes červenou nevidim,
zalepila mi oči..
Vnímalo,
ručkou mě na kůži hřálo..
maková..a přesto nemajíc sukénku-
už rozpustila ji zředěná krev..
zředěná solí..
jak v moři si plavu..
A přání šeptám si..
ohluchla..panenka..
Mokrá..a špinavá..
šeptá..
V hlavě zní jí ono přání,
co divoce ho do dlaždiček řve..
ty však jen chladněě leží
a polykají písmenka touhy..
Do šátku zabalená,
s krví splívajíc..
poslouchám odpověď osudu..
-svůj křik...
třesouc se,
v klubíčku stočená..vlhká..
Z břicha slyší hlasy..
-,,vrahu,, jí šeptají..
do sebe buší,
trny hořkosti bodá..
rozpíchaná..do duše si vidí..
červená a mokrá...