Nádherné války běsnění...

Jedna trochu drsnější...

Edmund nervózně skousl rty.Vyrovnaným krokem se blížil spolu s ostatními pěšáky k pozicím nepřítele.Krok, pausa, krok, pausa a další krok.Neměnný rytmus, pomalý, dohánějící k šílenství.Chtěl se rozběhnout, stát se horším cílem, nanout tělo jako strunu a vzápětí se vymrštit.Byl ale vojákem britského království a věděl co se sluší a patří.Krok, pausa, další krok.Francouzi byli necelých padesát stop daleko.Kapitán Warren rázně mávnul šavlí a břitkým hlasem zavelel k zaujmutí pozicí. " Zastavit stáááááát," kapitán svou zbraní naplocho švihnul Edmunda přes záda, aby jej popohnal," vyrovnat řadůůůůůůůů...první četa pokleknout, připravit k palbě, zamířit..." Pot stékal Edmundovi do očí a nepříjemně jej pálil.Byl to veskrze strašlivý pocit.Stojíte, pušku namířenou na nepřítele přímo naproti, ruce se vám chvějí, v puse máte sucho a krk ucpaný obrovským knedlíkem.A čekáte jen na jedinou věc.Jednu jedinou věc, která rozpoutá děsivé peklo.Povel ke střelbě... Dnes měli Angličané štěstí, byli na tahu. " Paltééééééééé," zařval kapitán Warren.Britské pušky vychrlily smrtonosný déšť, vybírajíc si krutou daň... Na pozadí kakafonie sténajích raněných zazněl francouzský rozkaz k odvetě.Bouře zaduněla a blesky udeřily mezi jasně červené kabáty.Edmund, zcela pohlcený strachem, ani nebyl schopen zavřít oči.Vedle něj zachroptěl Johnson a skácel se.Vlevo padli Williams, Bleud, Kilpatrick, Donald, Hudson.Kamáradi umírali, s kletbami a modlitbami na rtech, nesmířeni se smrtí.Norman, Dudley, Cold, Arrow, bratři Smithové...Jatka A nad tou řezničinou stále zněl zlomyslný hlas důstojníků a poddůstojníků..." Vyrovnat řady.Přeskupit se.Pal.Nabíjet.Zamířit.Pal.Vyrovnat.Nabíjet...Bajonety nasadit a na zteč...Sem a zpátky." Šílený kolotoč, plný zabíjení, nářků a pachu výkalů. Netušil, že zarazit to lesklé železo na konci pušky do lidského těla je tak snadné.Bajonet zajel do masa hladce, kladoucí odpor asi jako vousy bránící se čepeli nabroušené břitvy.Mladík, jehož Edmund napíchl, zalapal po dechu a vypoulil oči.Být to někde jinde a jindy, Edmund by se musel smát, jak moc ten klučina dokázal oči vyvalit z důlků.Protočil pušku v rukou a surově ji vytrhl ven.Jen tak tak se stihl ubránit zuřivému útoku francouzského kavaleristy.Uskakoval před šavlí, dokud jezdce nepohltila bitevní vřava a Edmund si mohl na okamžik vydechnout.Kdosi v anglickém stejnokroji vedle něj klopýtl a upadl.Edmund dotyčnému pomohl na nohy.Byl to jeden z jeho jednotky.Ir jménem Stenley, pokud si dobře pamatoval.Ten se na Edmunda vděčně usmál, avšak vzápětí se mu rozšířili zornice, z úst vyrazil pramínek krve a Stenley klesl na kolena a pak obličejem k zemi.Na šarlatu jeho uniformy se rozlívala mnohem šarlatovější skvrna... Francouzi ve zmatku ustupovali a britské regimenty spořádaně překročily řeku.Jezdectvo vyrazilo po křídlech znepokojovat prchající infanterii a pomalejší gardisté mašírovali silnicí.Zbytek Edmundova pluku čistil okolní lesy a prohledával mnohokráte vypálené vesnice.V podvečer narazili na polní lazaret, skrytý v pobořených zdech jakéhosi kláštera.Nebyl vojensky chráněn, v ležení prodlívali pouze doktoři, nosiči a ranění vojáci, neschopni obrany.Příchod britů způsobil paniku.Frantíci pobíhali chvilku sem a další chvilku zase na druhou stranu, snažili se uklidnit splašené soumary a ujet na nich, či zalézali pod vozy v domnění, že zůstanou nespatřeni.Možná by se pár desítkám mužů podařilo zmizet, nebýt promyšleného rozkazu velitele regimentu klášter obklíčit.Edmund postupoval s ostatními ze severní strany.Kapitán Warren jim zakázal střílet do bezbranných, ale byly povoleny varovné výstřely a nikdo se nestaral, zda-li takový výstřel někoho zasáhne, či nikoliv.Proto se nepřátelší ošetřovatelé po tom, co jich bylo přes třicet zastřeleno, raději rychle shromáždili uprostřed ruin a vzdali se.Britové všechny raněné přenesli k zajatým felčarům a velitel regimentu McBraun předstoupil a takto promluvil... "Jménem britské koruny vás bereme do zajetí," McBraun sundal klobouk a podrbal se pod bílou, kdysi nařasenou parukou," je tu někde mezi vámi špinavými šarlatány důstojník ?" " Ano, zde pane, poručík Gillbert," pravil mladý francouz s ovázanou rukou. " Výtečně, jste tedy nejvýšší šarže ?" " Ne, pane nejsem, ale plukovník Dubois je vážně raněn do hlavy a nyní je v bezvědomí," vysvětloval Gillbert anglicky s typickým francouzským přízvukem. McBraun kývnul na znamení, že chápe situaci a není třeba dalšího vysvětlování... Edmund se během rozhovoru znuděně rozhlížel.Lazaret se od bitevního pole vlastně vůbec nelišil.Pach smrti a strachu se tu vznášel,stejně jako byl cítit v boji.Krví zacákané operační stoly, u zhrouceného přístavku pro dobytek, měli stejnou symboliku, jako krev rozpínající se na šatech po zásahu kulkou, střepinou, bajonetem... " První četa pozóóóór !" Povel Edmunda vytrhl z letargie.Zvědavě pozoroval co se bude dít... McBraun nechal stáníschopné francouze rozdělit do skupinek po šesti.Pak se podíval na kapitána Warrena a Smith-Oldwellse, zřejmě se o něčem radili už před útokem na ležení, protože ti ihned zareagovali.Četa angličanů postavila francouzské zajatce ke zdi.Teď už všem došlo co se chystá... " Co to děláte, to přeci nemůžete, jsem zajatci, jakým právem," poručík Gillbert se rozběhl k McBraunovi. Ten jej nevzrušeně pozoroval a když byl mladý francouz pár kroků od něj, vytáhl pistoli a střelil ho do hlavy.Britové se rozesmáli.Edmund se smál také.Sám nechápal proč, měl by být v šoku.Namísto toho mu slzely veselím oči a musel se opřít o pušku, aby smíchem neupadl. "Hele, Ede viděls to, jak mu tatík ustřelil kebulu, hehehehehe...to bylo NĚCO," lapal po dechu Edmundův kamarád Peter Sorlen. Za všech stran se ozýval řehot, bujaré veselí... a pak i pravidelné povely... " Připraviiiiiiiiiiiit zbraň." " Zamřiiiiiiiiiit." " Pááááááááál !!!!!!" BYL TO BRUTÁLNÍ MASAKR... Když britové postříleli všechny zdravé a lehčeji zraněné, nasadili bajonety, či popadly pušky za hlavně a vlétli mezi težce raněné, ležící a nemohoucí zajatce.Bodali, mlátili, kopali... "Ohebná rasa," pravil první. Druhý chvíli pozoroval šílené běsnění pod sebou a pak zachmuřeně svraštil obočí : " Pravda...ohebná...a flexibilní, má potenciál." První zamručel na souhlas...

---