Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAž sežere mě rez
16. 02. 2006
6
0
1612
Autor
martikiii
Vidím se prázdná,
jak plechovka od salka,
hozená na okraj smetiště.
Neležím uvnitř,
však ještě ani vně.
Zbytky z mé dobroty
slízaly jazýčky myší,
teď snad jen pavouci
beznaděj mou tiší.
Do boku zeje mi proseklá díra.
Na prázdnotu prý nikdo neumírá
a tak den za dnem čekám,
až sežere mě rez.
jak plechovka od salka,
hozená na okraj smetiště.
Neležím uvnitř,
však ještě ani vně.
Zbytky z mé dobroty
slízaly jazýčky myší,
teď snad jen pavouci
beznaděj mou tiší.
Do boku zeje mi proseklá díra.
Na prázdnotu prý nikdo neumírá
a tak den za dnem čekám,
až sežere mě rez.
konec, pointa, jo.
ale jinak?ani omylem
až skoro nevím co by se dalo kritizovat hluboce
Velmi mě to zaujalo, nad Tvojí básní se snáží takový bezprizorní odevzdanost a to je mi líbí. Takže T*
Tak prosím ještě o chviličku, já pošlu k tobě i svoji myšičku,
by ochutnala pamlsku, který jiným myškám chutnal
a nemyslel na rez v okolí, vždyť nemusí nikdo vědět, že rez je kdekoli.
Do boku zeje ti díra,
na prázdnotu prý nikdo neumírá,
tak počkej den či dva
až poznáš, že stáří je jen hra.TIP
Strašně smutný a strašně krásný... a na prázdnotu se umřít dá. Ale určitě bude líp, slunce zase vyjde. :o) TIP
Strašně smutný a strašně krásný... a na prázdnotu se umřít dá. Ale určitě bude líp, slunce zase vyjde. :o) TIP
hm kdo vi kolik lidi umrelo na prazdnotu akorat doktori vzdy najdou nejakou atraktivnejsi diagnozu