Pohádka II

Nevábnost a štiplavý ,smrdutý kouř ji udeří do obličeje za zvědavého

mžourání všudypřítomných očí jakoby bez hlavy ,bez těla. Před staro-

bním stolem kývá na dívku bezzubý obličej baby Jagy.Baba Jaga v pra-

podivném hábitu na pokrouceném těle,nerudně až nevraživě zaskuhrá

a přece jen pozve dívku blíž, k sobě ke stolu a posadí ji. Prohlíží si ji

dlouze ,zpytavě,nežť přece jen se začne vyptávat.Chce znát příčinu

návštěvy,záliby,radosti i starosti dívčinných dnů.Ptá se na blízké,přátele

a když, po pravdě , vše se dozví,zamyslí se.

Baba Jaga se ocitá v jakémsi nerušeném nekonečnu dlouho velmi dlouho.

Pojednou zvedne prst a položí svou měkkou dlaň na dívčinu ruku.,,Pomů-

žu ti.Přijď za mnou sem,v tato místa ode dneška třetí noc, teď se vrať!"

Dívka s pokorou a s poděkováním opouští chatrč a vykročí do tmavé

noci ke své tůňce. Celé tělo ,rozrušené omamoností kouzelného tajemna,

opře o věkovitou, rozložitou ,lípu a vypoví všecičko,co má na srdci.

Cosi zašumělo a ona zřetelně slyší hlas své dávno zemřelé babičky..:

,,Moje děvčátko," hovoří k ní babička, ,,dávej si pozor!Baba Jaga nejen

pomáhá,ale může i ublížit.Stalo se ,a ne jednou, že mnohý ,který žádal

o pomoc ,už se nevrátil.Říká se, že v Jagininých útrobách přebývá spící

děs.Probouzí se jen tehdy,cítí-li se v ohrožení". ,,Co jej ohrožuje,ba-

bičko?",,Čistá duše ,děvenko,čistá duše a paprsky sluníčka i měsíčku a

i na velkou dálku.Moje děvenko,nezapomeň na mne,nezapomeň!" Poslední

slova vrací už jen ozvěna.,,Jak bych mohla zapomenout na tebe babičko?"

,,Babičko,babičko,děkuji, víc mi nepovíš?" Stromy zašumí,tůňka zaple-

ská svou neposednou vlnkou a vroucí vánek vdechne teplo na dívčinu ruku.

Pokračování příště.

 

 

---