Z knihy poprvé

Únik z nicoty je pro každého z nás ten nejbláznivější a zároveň nejtěžší úkol. Každý z nás je někdy nucen jej podstoupit. Překážkou je vlastní ego plné předsudků, zákonů a příkazů, klišé a vzorců. Jak je překonat?. Nevím, víš co - starej se sám jó?
Kateřino, má nepřekonatelná, věčná a vzácná inspirace, přítelkyně a l.... ,
dovol, abych Ti zas jednou napsal něco, co budeš asi těžko někdy číst. Jsem rád, že Tě mám. Je možná divné, že to ve mně přetrvává, ale mi osobně to nevadí a Tebe to neotravu-je, protože Tě s tím neobtěžuju. To co zde napíšu bude pravda, kterou můžeš znát, když bu-deš chtít, ale na té pravdivosti to nic nezmění, protože to co se zde objeví se už nikdy měnit nebude. Jsem rád, že Tě mám. Jsi to Ty, která mě, aniž o tom ví, stále drží nad vodou. A to je vše, co jsem Ti chtěl sdělit, tedy téměř vše. Katko díky, strašně moc.
25.10.1995

Lidská nicota a zvratky vlastní nemohoucnosti mě začínají pomalu, ale jistě dostávat do pozice štvance a zvířete, které začíná nemít východisko. Chce se mi řvát a brečet nad bezmoc-ností svého okolí, které mě jaksi nechápe. Ale je vinno zrovna ono? Není to vše výhradně můj vlastní problém? Dost závažné otázky na to, aby stály za trošku zamyšlení. Jednou jsem napsal Katarzi, nastal čas napsat její druhou část. Ta první byla na velmi obecné téma, i když psát ji byla velká fuška. To, co mě ale čeká teď si nedovedu v této chvíli ani představit, natož uvažo-vat o tom, co to bude a hlavně k čemu všemu to poslouží.


KATARZE
(the second part)

Parazit - tvor žijící svou podstatou na úkor svého hostitele. Obyčejně se jedná o tvora z živočišné říše, jak ale nazvat člověka stejného ražení jako jeho x-nozí kamarádi?
Kdysi se nám říkalo příživníci, dnes se honosně nazýváme každý po svém, já například jsem „pan podnikatel“. Co mě vede ke stylu který vedu?, Hodlám v tomto trendu pokračovat?
Obejde se to bez následků? Na tyto a mnoho dalších,které nepochybně vyvstanou bych chtěl odpovědět. Ale ksakru proč a proč zrovna takhle ? Milý čtenáři, viš co, jdi k šípku! A sprintem vypadni z téhle strany !



ČAS NÁVRATU

I když už jsem si myslel, že tahle celá „zpověď“, která má tendenci skončit v nejbližší stoupě, pozbývá smyslu, rozhodnutí zní: POKRAČOVAT ! Je to už pěkně dlouho a dalo mi to hodně přemlouvání, přesto bez toho psaní nemůžu existovat. Před pár minutami byla provede-na kontrola výše napsaného a dopadla tak, že kromě gramatických chyb nebyl proveden žádný škrt, žádná změna. Stojím si zatím, co jsem napsal a budu si stát i za tím co napíšu a je mi sr-dečně jedno, jak na to bude reagovat okolí.
Je strašně složité tvořit v první osobě, ne tohle není román, ani deník. Je to výpověď doby a vývoje mé vlastní maličkosti, jsem sice zatím pouze na straně deset, ale trvalo mi to celé dva roky než jsem se tady dostal. Dnes nastal zlom a vypadá to, že frekvence zápisů bude o dost větší. Co tuhle změnu způsobilo je nasnadě, ale o tom později.
Mám problém. Nevím si s ním rady, proto je to také problém, že jo. Myslím si však, že ho zveřejněním určitě nevyřeším, proto o něm pomlčím.

---