Cesta tam a nikdy zpátky II

"Tuc, tuc, ruc, tuc" otřásala se bažina Emil-Hnůj v základech.

     "Kdo tu ruší můj klídešek?", ozval se Gum. Za chvíli se mu dostalo odpovědi. Kolem procházela asi tisícovka ohyzdů.

     "Hele, tam někdo je", řekl jeden z ohyzdů.

     "Nekecej a šlapej. Mlýnec u Tachova je ještě daleko", zpražil ho druhý ohyzda.

     "Tam opravdu někdo je! A cítíš tu vůni? Trocho to tam vomrknu.", řekl první.

     "Houby vomrkneš. Padej do řady. Ty si zas hulil trávu, co?", řekl druhý ohyzda.

      To ale ten první byl už v bažině a sledoval pohyblivý stín v mlze výparů, které mu zrovna nebyly nepříjemné.

      "Jseš horší než stovka syfilických elfek", nadával druhý ohyzda a hodil hnusného kemra na ceduli "Ministerstvo zdravotnictví varuje......."  a vydal se za svým kolegou, kterého v omamné mlze za chvíli ztratil.

     "Pomoc! Pomoc! Já se topím", křičel první ohyzda, jak se propadal do bažiny.

     "Vydrž Smažihlave! Pomoc už je na cestě! Kde jsi Smažihlave!", křičel druhý.

     "Pomoc! Pomoc! Něco mě tu osahává. Glo, glo, glo", stačil vykřiknout Smažihlav.

    "Smažihlave! Ozvi se! Smažihlávku, ukaž se a nedělej fo'ry. Matka mě zabije. Měl jsem na tebe dávat pozor. Nesmíš mi tu umřít.", vzlykal  ohyzda.

     "Ty......." , vzchopil se ohyzda, když uviděl v mlze stín a vydal se za ním. Gum neměl šanci. Zanedlouho ho rozzuřený ohyzda popadl za bederní roušku.

      "A mám tě! Kde je můj bráška!", řval mu do ucha.

      "Miloušek bratšíšek spadl do vodišky, ano, ano", mumlal Gum.

      "Kde!", zaburácel ohyzda.

      "Pánešek se nesmí zlobit, Gum to neví, šamože neví", mumlal Gum.

      "Bud' to řekneš ted' nebo tě odvedu do Bradatého Dvoru a tvá zadnice pozná středověk! V Bradatém Dvoru pracuje můj fotr!", burácel ohyzda.  

      "Poším, poším, neber chudáška Guma, Gum neví, šámože neví, Gum byl hodnýa šmažil a nič neviděl ani živé dušišce neublížil", prosil Gum.

       "To se jěště uvidí", zaburácel a táhl Guma za sebou za bederní roušku.

       "Není to k žrádlu, není to k ničemu, ohyzda aby se s tím tahal", mumlal si vztekle ohyzda tahaje Guma z bažin.

       Za chvilku dorazili k zástupu ohyzdů.

      "Tě pic, tos to chyt Smažimozku", ozval se jeden z nich.

      "Drž pec, Smažimíre a pomoz mi s tím chcípákem. Svaž ho", rozkázal Smažimozek.

      "Snad to nechceš žrát. Jo a kdes nechal Smažihlava?", zeptal se Smažimír.

      "Drž pec! Toho chcípáka mám dostat do Bradatýho Dvora a ne sežrat. A ty uděláš všechno, co ti řeknu nebo budu žalovat mamince", pohrozil Smažimozek a Smažimír ztichl. Vytáhl ze svého bat'ůžku konopný provaz. Uvázali ho chudákovi Gumovi kolem vychrtlého krku a rozloučili se s ostatními ohyzdy. Vyrazili na pout' za věží Bradatý Dvůr a Guma táhli za sebou.

      Jednou  přepadla Smažimozka plačtivá nálada.

     "Chudák Smažihlávek. Znal jsem ho jako malý ohyzd'átko", vzlykal Smažimozek.

     "Co je za problém?", zeptal se Smažimír.

     "Smažihlávek se v té bažině utopil, chudák. Ani tělo jsme nenašli. A to vše kvůli...", Smažimozkovi se zlomil hlas.

      "Von natáhl brka?", zeptal se Smažimír citlivě. Smažimozek přikývl.

      "Pamatuješ, jak poprvé papal lidské maso?", zeptal se Smažimozek.

      "Byl tak roztomilý. Všecku krev si rozpatlal po tvářičce", řekl Smažimír plný dojetí. Objali se a plakali.Gumovi se taky do očí začaly drát slzy. Možná to nebylo dojetím a soucitem, ale nedostatkem omamných plynů v krvi, ale plakal.

       "Sedm dní a sedm nocí putovali k věži. Cesta proběhla vcelku klidně až na pár kopanců do Guma a pár sprostých nadávek.  Nakonec dorazili k věži Bradatý Dvůr a zazvonili na zvonek.