Deník 2

Pro všechny,které zaujala první část.....je tu druhá, pak bude třetí.....za délku se zas omlouvám:-)

25. dubna 1998 sobota
Ráno k nám přišla ta holka, co s ní Krákora chodí do Piafy jezdit na koni a chtěla vidět morče než se Krákora nachystá. Zase uteklo – ach jo. Maminka s tatou někam jeli, tak jsem byla sama doma. POHODA!!! Dívala jsem se nerušeně na televizi (ještě před tím jsem chytila to morče – bylo v pokojíčku pod tou nastěhovanou lavicí). Pak jsem chvíli hledala prázdné obaly od potravin do školy a teď píšu…….
Když maminka a tata přišli, tata po chvíli odešel a maminka prala. Když máchala, musela jsem jí pomáhat (moc se mi nechtělo, protože mám rýmu, ale nic jsem jí samozřejmě neříkala). Zavolala mě a něco vypraného a už vymáchaného jí spadlo zpátky do vody, tak to celá vzteklá vytáhla a praštila mě přes záda, prý ať to vymáchám. Tak jsem to vymáchala. Sotva jsem to udělala, začala mi nadávat proč jsem to máchala, že prý jsem to měla jenom vyždímat……….No a pak mi nadávala jaká jsem hnusná a pomalá ještě hodně hodně dlouho. I když už jsem s ní nebyla v koupelně, ale hlídala jsem v ložnici u okna, jestli nejde tata zpátky. Nechápu, proč nechce, aby viděl, že pere. Vždyť je přece normální prát.
Jinak ať dělám co dělám, ona to považuje za hraní a říká mi neustále stará koza. Člověka pak nebaví vůbec nic. Ty její komentáře mi zkazí fakt každou zábavu.
Večer mi přibylo 10 hodin jenom za to, že jsem se česala. To už mi vážně může přidávat hodiny i za to, že dýchám. A prý je mám, protože neposlouchám. Vždyť česání přece není neposlouchání! Jenže jak jí to mám vysvětlit? Když řeknu něco s čím ona nesouhlasí, zase mi přidá hodiny. Jak jí to teda mám vysvětlit?

26. dubna 1998 neděle
Držela jsem.
Asi v 10:00 jme vyrazili do Brna do zoologické zahrady. Před tím jsme se ještě zastavili v Primě nakoupit. Maminka mi pořád říkala ať si vezmu svetr – přitom bylo 21 stupňů. Takže jsem si ho po chvíli svlékla a byla jsem v krátkém rukávu. Divím se, že jenom brblala a nic mi nepřidala. V Zoo bylo hezky, jsem teď trochu unavená – mají to tam pořád do kopce – no nic pro mě. Ale jinak se mi tam líbilo. Maminka říkala, že tam pojedeme i o prázdninách, na to si musím vzít foťák. Když jsme se vraceli, zastavili jsme se na oběd! Měla jsem hranolky a smažený sýr se šunkou. Že mi to chutnalo snad ani nemusím psát. Cestou zpátky jsme se zase zastavili v Primě.
Když jsme přijeli, šla jsem za Kudlinkou – zeptat se, jestli byla nějaká úloha. Pozvala mě dál, hrály jsme karty (ty jsme si poslední dobou fakt oblíbily), povečeřela jsem u nich a dívaly jsme se na Beverly Hills. Doma bych se určitě nedívala.
Když jsem se vrátila domů, musela jsem ještě vypít 2 hrnky pití a sníst kysané zelí, takže teď mám plný žaludek a hrozně mě to v něm tlačí.
Dneska jsem nestihla oddržet těch 10 hodin, tak mi 50 přibylo. Štve mě to. Kdyby to bylo podle mě nikam bych nejela. To mi za tu padesátku nestálo. Jenže kdybych nejela a oni jeli, stejně by mě doma neměl kdo kontrolovat. Tuhle maminčinu výmluvu znám. Fakt nevím, jak jsem to dnes měla stihnout a nechápu, že maminka nedokáže pochopit, že to nešlo a aspoň mi to o den posunout, ne mi místo toho přidat 50 hodin. Copak si to zasloužím? Asi jo.
Taky jsem si nestihla umýt hlavu, protože bych to zase nestihla do sedmi. A to jsem si ji nemohla umýt už dva týdny. Maminka mi to vždycky zakázala.

28. dubna 1998 úterý
Bylo krásně – dokonce 28 stupňů!
Do literatury jsem konečně přinesla ty obaly od potravin. 6. května je totiž u nás ve škole den otevřených dveří a my máme mít ve slohu výklad o zdravé výživě. Proto ty obaly. Ještě bych chtěla nějaké přinést.
Ze čtvrtletky z matiky jsem dostala poprvé jedničku!!! Měla jsem plný počet bodů!
V zeměpisu jsem byla vyvolaná a dostala jsem 1-.
O volné hodině jsem se s Dančou a Hančou učila dějepis. Povídaly, že se to se mnou dobře naučí, že prý to vysvětluji lépe než učebnice. Strašně moc mě to potěšilo. Raduju se z toho ještě teď.
Večer jsem se šla Kudlinky zeptat, co bylo za úkol a dělaly jsme ho spolu do čtvrt na 9. Když jsem přišla domů, maminka mi řekla, že prý jsem to do sedmi nestihla. Začala jsem lítat jako fretka, která je poprvé na vodítku, abych byla hotová co nejdřív. Skončila jsem deset minut po půl deváté takže mi přibylo 100 hodin. Musím myslet na to, že umím vysvětlovat – aspoň něco umím. Musím na to myslet, abych nemyslela na ty pitomé hodiny. Kdy už to skončí? A co bude pak? Bude vůbec nějaké pak?

30. dubna 1998 čtvrtek
Při snídani jsem se učila dějepis – ne moc dlouho, za chvíli pro mě přišla Kudlinka a šly jsme do školy. Dneska jsme tam měly být už v 7 hodin, protože včera v občance mělo úkol jenom 6 lidí (včetně mě), tak jsme si tu hodinu dnes nahrazovali.
Po slohu jsme s Kudlinkou a Hančou rozdávaly učitelům pozvánky na den otevřených dveří. Po přestávce jsme si šly s paní češtinářkou pro texty písní, které na tom dnu budeme zpívat. Jenže už začal dějepis, takže jsem šla jen já – Kudlinka a Hanča šly na hodinu. Ty texty jsme nakonec kopírovaly na gymplu – v ředitelně totiž kopírka nešla.
V přírodopisu jsme probírali vady oka, tak jsem se aspoň něco dozvěděla o té své krátkozrakosti.
Když jsme s Kudlinkou šly ze školy, stál u dveří náš třídní. S někým se bavil a ani si nevšiml, že jsme ho pozdravily. Pak nás ale dohonil, povídal že spěchá za námi a ptal se, jak strávíme následující 3 dny volna. Já řekla, že ještě nevím, Kudlinka, že budou slavit, protože její maminka má narozeniny. On na to: „Už zase?“ a smál se tak hezky jak on to umí. Pak chtěl poradit, jak je má strávit on. No co jsme mu my měly radit…..po chvíli se od nás odpojil a šel přes parkoviště k nemocnici. A v ten samý okamžik, kdy se za námi ohlédl, jsme se ohlížely i my dvě.
No a co doma: Maminka mi řekla, že už nemám držet, že mám štěstí, že má dobrou náladu!!! Večer jsme šla s Kudlinkou a její sestřenicí a bratrancem bruslit. Do sedmi jsem to stihla.

1. května 1998 pátek
Bylo hezky, jen ne tak teplo jako včera.
Dopoledne jsme šly já, maminka a Krákora do Zámecké zahrady a tam byly různé soutěže. Vyhrála jsem oplatek, propisky a lízátko. Cestou zpátky nám maminka nadávala, že kdyby nám neřekla, tak bychom nesoutěžily atd. Jasně, že ne. Podle mě už jsme na to staré.

2. května 1998 sobota
Odpoledne jsem čistila morčeti klec a pak jsme s ním šly s Krákorou ven. Když jsme se vrátily, řekla mi maminka, ať jí v tatové skleničce nosím vodu, že prý bude zalévat sazenice. Jenže já jsem tu skleničku nemohla najít a tak jsem (protože maminka hrozně řvala a nadávala ať si pohnu) rychle vzala kelímek od Perly a nabrala jsem do něj vodu z kýblu. Maminka nepřestávala řvát, takže jsem se dál snažila co nejrychleji najít tu skleničku. Nakonec jsem ji našla a ptala jsem se maminky jestli do ní mám nabrat taky vodu z kýblu nebo napustit novou. V kýblech je totiž vždycky špinavá. Maminka zase nic neodpověděla a řvala dál jako pavián. Tak jsem nabrala tu špinavou. No a když jsem ji přinesla, řekla mi, že mi přibylo 50 hodin a ještě to, co mi nedávno odpustila. Nadávala pořád dál, že prý mi už nebude nic odpouštět. Když dozalévala, dala tu skleničku na odkapávač aniž by ji umyla. Chudák tata, nemůžu mu to říct………..Ty sazenice mě taky štvou. Už tak není v pokojíčku k hnutí, neboť je tam ještě pořád maminčina lavice a maminka tam s námi pořád spí. A ty sazenice jsou všude – na stolech, na všech oknech v celém bytě. A ještě jsou naskládané na mých kaktusech a ti chudáci to mají přežít. Jsou naskládané i samy na sobě – kelímky na kelímcích – tak tak to drží. A běda kdyby něco kvůli mně náhodou spadlo! Stejně to i tak padá. Je to akorát na bordel. Jako kdyby ho u nás už tak nebylo dost, ještě musíme mít kolem oken a pod okny hlínu. Rozšlapanou – protože maminka to po sobě nevysává a tatu to asi pořád nebaví. Já nemůžu – já vysávala jednou když měla přijít Kudlinka (snažila jsem se, aby to u nás vypadalo aspoň trochu normálně) a maminka mi to zakázala s tím, že pokud to ještě udělám, tak až zase bude mít někdo přijít, udělá takový nepořádek, že jsem to ještě neviděla………Krákoře je to zřejmě fuk.
Jenom doufám, že zase nebudu muset ještě psávat listy.

3. května 1998 neděle
Celý den jsem držela. Ráno jela maminka s tatou na burzu. Odpoledne jeli do Dědic, ale brzo se vrátili. Aspoň jsem se nachystala do školy.
Chviličku jsem se mohla dívat na Beverly Hills.
Maminka přišla na to, že jí Krákora ukradla 1000 Kč a teprve večer mi řekla, že si za to Krákora kupovala sladkosti.
Večer jsem to nestihla do sedmi, protože maminka vařila mléko teprve za deset minut sedm.
Držela jsem do půl deváté.

6. května 1998 úterý
Včera se všechno chystalo na dnešní den otevřených dveří, takže jsme se učili tak napůl. Třeba místo dějepisu jsme měli chemii, protože učitel potřeboval s některými nacvičit pokusy, které mají dneska předvádět. Dneska se v přípravách pokračovalo. No ale i tak jsme si stihli napsat písemku z matiky. Měla bych to mít dobře.
Odpoledne jsem nejdříve četla krátký článeček o vegetariánství - bylo to k tomu výkladu o zdravé výživě. A potom jsem spolu s Kudlinkou a Hančou šla zpívat. Měli jsme ve třídě stan a při zpěvu jsme seděli jako kolem táboráku, myslím, že to bylo hezké. Přišla se podívat i Nastěnka. Škoda, že už ji nemáme z hudebky. Bavilo mě to s ní víc. Sice jsme nezpívali zrovna nejmodernější písničky, ale umí zajímavě vykládat a hrála každou hodinu na klavír. A ten já zbožňuju. Už jako malá jsem na něj chtěla umět hrát, ale maminka byla proti. Tak jsem skončila jenom u flétny. Jenže klavír je klavír. Ten když hraje, připadá mi jako kdyby celá moje duše zpívala s ním. Trošičku mě sice učí Kudlinka, no ale…..víc hraje ona než já. Moc ráda se dívám jak někdo hraje na klavír. Fascinují mě ty ruce…….to jak umí být něžné, skoro jako kdyby nad těmi klávesami tančily, jako peříčka. Chtěla jsem hrát už ve školce. Tam jsem si hrávala jedině s takovým maličkým růžovým klavírečkem – ani ten mi maminka nechtěla koupit. Nikdy nesmím dělat to, co mě baví. Škoda.
Jinak se dnes nic zajímavého nestalo, přišla jsem ze školy až večer.

8. května 1998 pátek
Jsme u babičky. Ráno jeli maminka s tatou do Polska. Všichni mi pořád říkají, ať jdu s nimi ven, jenže nesmím, protože mám hodiny a kdyby se maminka už vrátila, musí to vypadat jako že celou dobu držím a Krákora mě sem tam zkontroluje. Zatím jsme se obě dívaly na telku, když je ten svátek, tak je tam spousta pohádek. Maminka a tata se vrátili ve čtyři. Myslím, že jí stejně musí být jasné, že když mě nehlídá ona tak přece nebudu sedět celý den s rukama nad hlavou ne?

10. května 1998 neděle
Ráno jsem viděla Eso, pak byl film, pak receptář a nakonec pohádka. Po ní jsme se sbalili a jeli jsme domů. Bylo horko, tak jsem si v autě otevřela okno. Maminka nadávala, ale neposlechla jsem ji a nechala jsem ho otevřené. Samozřejmě jenom trochu – ne úplně dokořán. Jinak by mi bylo špatně. To už za tu dobu, co žiju, vím. A za to teď musím zase každý den psávat 10 listů. Krákora 7. To se divím, že i ona bude psát a nebude mít jen obvyklý zákaz televize.
Doma jsem si umyla hlavu, ale už nezbyl šampon na maminku, takže místo deseti listů musím psávat 20. Držela jsem do půl desáté a ani jsem se nemohla o nic opírat. Většinou se totiž buď něčeho držím – třeba nějaké poličky, nebo mám ruce položené na hlavě – potom to tolik nebolí. Když musí mít člověk ruce zvednuté nad hlavou těch pět nebo 10 hodin jako já a nesmí se o nic opírat, je to něco příšerného.

16. května 1998 sobota
Každý den mám psát už 40 listů. Celý den jsem držela a psala listy. Nakonec jsem listy všechny napsat nestihla, takže mi přibylo 50 hodin.

17. května 1998 neděle
Ráno mi maminka povídala, že prý mi za včerejšek nepřibyde 50 hodin, ale že musím každý den psávat 60 listů. Dopisovala jsem tedy ještě 18 listů za včerejšek a těch 60 za dnešek. Naštěstí jsem to stihla, ale nevím jak to bude třeba zítra. Měla jsem držet do tři čtvrtě na jednu, ale maminka mi řekla, že si to dodělám zítra.

18. května 1998 pondělí
Nemám čas, musím psát těch 60 listů. Je to strašně moc a trvá to dlouho.

22. května 1998 pátek
Byla jsem u zubaře s rovnátkama. Možná budu mít ta napevno. Taky jsem byla na očkování proti dětské obrně, ale zapomněla jsem si očkovací průkaz, tak tam půjdu ještě v pondělí.
Psali jsme písemku z literatury a učitelka to začala hned opravovat. Když vzala do ruky mou, řekla moje jméno, jako u každého. A Kudlinka povídala: „To ani nemusíte opravovat paní učitelko, zbytečně si vypíšete červenou.“ Češtinářka na to: „ Jedna.“ Kudlinka: „No dyť jsem vám to říkala.“
Od třídního jsme se dozvěděli, že na výlet pojedeme 2. a 3. 6. a dal nám tento papírek:

„Vážení rodiče, třídy 8. A a 8. B uskuteční ve dnech 2. a 3. června autobusem firmy Brtník, Hraničky 15, školní výlet do východních Čech s návštěvou

1. den Muzeum krajky ve Vamberku, zámek Opočno, památník v Dobrušce a opevnění Dobrošov
Nocleh máme zajištěný ve čtyřlůžkových chatkách v autokempu Rozkoš u České Skalice (tel. 0441/451112)
2. den navštívíme Babiččino údolí, Ratibořický zámek, pevnost Josefov, Proboštův betlém v Třebechovicích, Muzeum loutek v Chrudimi, prohlédneme Litomyšl.

Návrat zpět do Vyškova kolem 19. hodiny na parkoviště u nemocnice. Předpokládané náklady na dopravu, pojištění, nocleh, vstupné pro účastníka bude kolem 400 Kč. Stravování si hradí každý sám, čas na večeři 1. den, snídani a oběd 2. den bude organizován.
Žáci budou konkrétně poučeni o chování při přepravě, při návštěvách, zákaz koupání, dodržování nočního klidu apod.
Uvedenou částku bude třeba přinést třídnímu učiteli nejpozději do pátku 29. května, aby mohla být zaplacena záloha na přepravu.
tř. uč.

Dneska jsem nebyla ve skautu, abych udělala něco navíc a zítra můžu s hodinami skončit!!!!
Přišel pohled od druhé babičky (maminky mého biologického otce). Zve nás s Krákorou na prázdniny. Vždycky k ní jezdím jenom já sama a jen na jeden týden v roce – první týden v červenci a maminka se to neustále snaží zkrátit.

23. května 1998 sobota
Zase k nám přišla Kristýna a šly potom s Krákorou do Piafy.
Já pořád píšu a držím.
Maminka šla do obchodu a nechala televizi v pokojíčku zapnutou v zásuvce, tak jsem se chvíli dívala. Potom se vrátila Krákora. Šla na záchod a maminka zaklepala. Vypnula jsem televizi, nechala jsem všechno tak jak to bylo než maminka odešla a šla jsem jí otevřít. Ale Krákora ze záchodu na mě volala, že to mám vypnout a maminka to samozřejmě za dveřmi slyšela. Přibylo mně 20 hodin a listů mám psávat 50.

24. května 1998 neděle
Pořád držím a píšu.
Maminka šla s Krákorou do Dědic. Přišla za mnou Kudlinka, jestli bych jí nepomohla s němčinou. Mezitím se vrátila maminka a přidala mi hodiny za to, že jsem Kudlinku pustila dál.
Za různé hlouposti a nevážné věci mi přibyla spousta hodin, takže teď jich mám 200. Dneska jsem to nestihla.
Umyla jsem si hlavu!

27. května 1998 středa
Včera jsem byla vyvolaná z dějepisu. Sotva jsem se postavila, začal dějepisář přemýšlet, jestli mi nemá dát až další otázku, která je obtížnější. Nakonec mi dal tu těžší – byla to přesně ta, kterou jsem si včera vytipovala. Samozřejmě jsem dostala jedničku.
Dneska jsme v chemii odevzdávali laboratorky. Dostala jsem dvě jedničky z písemky – odbydou mi 3 hodiny.
A fotili jsme se! Určitě se tvářím příšerně, když nám do očí svítilo slunce……
Nedržela jsem ani nepsala, protože maminka povídala, že se mi ty hodiny přesouvají na letní prázdniny.
Odpoledne jsem šla s maminkou do Dědic a omylem jsem jí zašlápla jednu maličkou mrkev, takže se prý nic nepřesouvá.

29. května 1998 pátek
Ve škole nic nového.
Maminka přiletěla z práce celá vzteklá, protože zmokla a hned mě vyhnala do obchodu. Jako vždycky jsem doufala, že cestou potkám Matěje, bohužel marně.
Přijela babička.
Večer jsem šla s Kudlinkou do skautu. Byly jsme tam tentokrát jenom my dvě. Dělaly jsme nástěnku, povídaly jsme si a pak jsme hrály piškvorky.

30. května 1998 sobota
Byly jsme s maminkou a babičkou v Dědicích na zahradě. Tata nás tam zavezl, neboť jsme ho potkaly u garáží.
Odpoledne babička odjela a já musela držet.

31. května 1998 neděle
Jeli jsme všichni na burzu. Tata mi koupil oranžové šaty. Mám radost. Krákoře koupil šusťákovou soupravu. Mně se celkem líbila, ale mamince ne. Maminka mi přikázala, že musím vykládat, že v tom Krákora vypadá jako šašek, jinak prý budu držet. No co jsem měla dělat……….zatím nedržím.

2. června 1998 úterý
PRVNÍ DEN VÝLETU!!!
Rychle jsem posnídala a šla jsem pro Kudlinku. Když jsme dorazily ke škole, už tam stál autobus. Za chviličku přišel třídní s matikářkou a vyrazili jsme. Jeli jsme strašně dlouho (ještě že se mi v autobuse nedělává špatně) a absolvovali jsme všechno přesně tak, jak to bylo napsané na lístečku, který nám třídní před několika dny dal. Občas jsem si něco vyfotila, občas zase ne……..snad se ty fotky povedou. V muzeu F. L. Věka mě zaujal náš třídní. Nikdy jsem neměla možnost si ho tak dlouho a tak zblízka prohlížet jako teď při výkladu. Má docela zajímavé rty – horní je tak úzký, že při pohledu z trošku větší dálky skoro není vidět. Asi si všiml, že ho pozoruju, protože se začal usmívat.
Večer jsme přijeli do autokempu Rozkoš. Docela dlouho jsme tam nemohli najít záchody! Po večeři a sprše jsme se šly s holkama, co jsme s nimi s Kudlinkou na chatě – to je s Danou a Irčou podívat k jezeru. Byla to nádhera. Mělo zrovna překrásné barvy, protože zapadalo slunce. Ani komáři tam nebyli. Kudlinka ztratila konturku. Sice jsme ji hledaly, ale nenašly. Večer jsme byly v chatce – přišli kluci (Matěj bohužel ne), bylo nás v té chatičce asi 10, takže pěkně narváno. Občas někdo odešel a zas přišel někdo jiný, vykládali jsme si a pak – hodně pozdě jsme šli spát.

3. června 1998 středa
DRUHÝ DEN VÝLETU !!!
Probudilo nás bušení na dveře a volání: „Vstávat!“. To byl třídní. Po obvyklých ranních procedůrách jsme se jeli do České Skalice nasnídat. Nejvíc se mi z toho dnešního programu líbil asi betlém v Třebechovicích – nádhera – to teda muselo dát práce! Mně by se do toho nechtělo. Na oběd jsme šli všichni do restaurace. Já s Kudlinkou jsme se pak na záchodě potkaly s matikářkou. Ptala se nás, jestli nemáme hřeben, no ale měly jsme ho obě na spodu v batohu. Sice se tvářila jako, že nám to moc nevěří – ale přece kvůli ní nebudu všechno vytahovat ne? Stejně vypadala dobře.
Muzeum loutek jsme vynechali, protože bylo už dost hodin. V Litomyšli jsme si s Kudlinkou každá koupily obrovského nanuka. Byl na mě moc velký – nějak jsem to neodhadla – bylo mi trochu špatně. Před obchodem jsme si povídaly s třídním – docela se s ním hezky kecá. Mám ho celkem ráda. Proč taky ne, když mě v jednom kuse chválí……..ne, je hodný, takový rozumný, sice trochu přísný, ale to neva. Jsem ráda, že máme za třídního právě jeho.

4. června 1998 čtvrtek
Kudlinka dnes nešla do školy – prý jí není dobře. Podle mě jen nechtěla psát písemku z matiky. Šla jsem jí pro oběd. V jídelně měl zrovna dozor třídní, tak se hned ptal co jí je……
Doma všechno pořád stejné.

5. června 1998 pátek
Ještě před chemií jsem zaplatila za fotky (jak jsme se se třídou fotili). V matice učitelka opravovala ty písemky ze včerejška a když mi řekla, že mám 1, povídala jsem nevěřícně: „Fakt?“ a ona na to: „Fakt.“
Z fyziky můžu mít na výzo jedničku, když přinesu referát.
V němčině jsme byli spojeni a Kudlinka byla se mnou. Cosi jsme překládali a nevěděla jsem minulý čas slovesa spát. Nemohla jsem to nikde najít, tak mi to Nastěnka pověděla. Nemůžu vědět všechno.
V jídelně měl dozor zase třídní. Povídal mi něco jako: „Tak už Šarlotě zase chutná, když má vedle sebe Kudlinku, že?“ A pak se ptal Kudlinky, co jí bylo.
Když jsem přišla domů, chtěla jsem jít ven, ale nemohla jsem. Prý je horko. Tak jsem šla ke Kudlince na klavír.
Potom jsem musela dělat mamince do práce konektory a protože jsem je dělala před tatou (nevěděla jsem, že to nemá vidět, prý jsem blbá – to přece mám vědět) , tak jsem musela držet.
Krákora šla do cirkusu.
Ve skautu jsem dnes byla.

6. června 1998 sobota
Od rána jsem držela. Pak jsme šly s maminkou do Dědic a do PDA, kam šla Krákora a kde bylo cosi ke dni dětí. Po obědě jsme tam šly s Krákorou znovu. Ona chtěla a já jsem musela. Vzaly jsme si tam zdarma takové maličké a roztomilé džbánečky z keramiky.
Když jsme se vrátily, povídala mi maminka, že mám mít ruce dole, takže jsem nedržela.
Večer jsem šla bruslit a pak jsem se mohla osprchovat.

10. června 1998 středa
Krákora jela dnes se třídou na výlet.
Naše třída šla dnes na úřad práce na IPS – to jako aby se nám líp rozhodovalo, čím chceme být. Nejdřív nám povídala nějaká paní a tom úřadu, jak funguje atd. pak nám rozdala papíry, na které jsme měli napsat svoje jméno, kdo mě ovlivňuje při výběru povolání, čím chce ten dotyčný, abych byla. Mně myslím nikdo moc neovlivňuje. Pak jsme ještě měli psát 3 povolání, čím bychom chtěli být a 3 čím v žádném případě ne. Já bych chtěla učit. Je to můj sen už aspoň od třetí nebo čtvrté třídy. Neumím si představit, že bych dělala něco jiného. No ale když to muselo být, připsala jsem ještě lékařku a zdravotní sestru – to by taky mohlo být zajímavé. Nechtěla bych dělat kadeřnici, sekretářku nebo nějakou programátorku. Potom jsme se po jednom postavili k magnetické tabuli, připnuli jsme tam ten svůj papír a řekli jsme té paní známky. Se mnou se moc dlouho nebavila. Koukla na to a když slyšela známky, řekla, že mám jít na gymnázium. Nakonec nám ještě vykládala o školách, pustila nám video, každý si vzal papír o zaměstnání, které by ho bavilo a šli jsme domů.

15. června 1998 pondělí
První hodinu jsme měli němčinu v kuchyňce. Jsou tam takové maličké stolečky pro 4 lidi – jako někde v kavárně. Nastěnka si mě posadila ke svému stolu, takže jsem seděla hned naproti ní. Psali jsme závěrečnou písemku. Bylo to celkem jednoduché, jenom na pár slovíček jsem si nemohla vzpomenout. Tak jsem začala pozorovat Nastěnku, jak opravuje nějaké sešity. A jako vždycky, když někoho sleduju, tak i ona si toho zřejmě všimla. Začala jsem teda zase přemýšlet, a na něco jsem i přišla. Vlastně už jsem to potom měla hotové. Dívala jsem se z okna, ostatní pořád psali. Pak najednou Nastěnka vstala, postavila se za mě a četla si, co jsem stvořila. Asi se jí to četlo špatně, protože po chvíli mi ten sešit rovnou vzala a četla dál. Povídala, že tam mám jednu chybu. Obešla skoro celou třídu a zase si sedla naproti mně. Já už jsem se zase dívala z okna, tak se mě po chviličce zeptala, jestli jsem tu chybu našla. Samozřejmě, že ne. No a ona vstala, škrtla mi tu chybu a napsala jedničku.
V češtině jsme dostávala písemky z mluvnice a mám 1. Z informatiky budu mít na vysvědčení 1!!!
V přírodopisu jsme psali písemku. Myslela jsem si jak to nebude těžké, ale byly to jenom 4 otázky. Pak jsme se o tom bavily s Denisou a paní přírodopisářka k nám přišla, pohladila mě po vlasech a ptala se, jestli jsme se snad neučily něco jiného…..Mě hladí akorát babička……

17. června 1998 středa
Opravovali jsme ty prověrky z němčiny a na výzo budu mít 1.
Maminka konečně s tatou odstěhovala tu lavici z pokojíčka do kuchyně, ale v ložnici spát nechtěla, takže spí v mé posteli, já spím v ložnici a tata spí v obýváku. Mám tam aspoň klid a když musím večer držet, můžu mít ruce normálně dole a zvednu je jenom když jde maminka.

30. června 1998 úterý
Dneska jsme ještě dávali do pořádku učebnice. Potom jsme dostávala vysvědčení. Jsem nejlepší ve třídě – mám samé jedničky a jednu dvojku – z tělocviku.
Večer se celá naše třída sešla u táboráku. Přišel i Matěj! Chvilku seděl vedle mě a povídali jsme si!!! Jsem přešťastná – musíme to pak s Kudlinkou rozebrat.

9. července 1998 čtvrtek
Včera jsem se vrátila od babičky. Krákora se mnou zase nejela – měla jsem klid. Je to můj nejlepší týden v roce. Můžu jíst kolik chci, můžu se večer dívat s babičkou na film. Nikdo mi nenadává. Potkala jsem svého otce. Nevím ani jak ho mám zdravit. Ani nevím, jaký vlastně je.
Nejvíc času jsem trávila se sestřenicí. Monča je sice o rok mladší než Krákora, tedy o 3 roky mladší než já, ale popovídám si s ní líp než s Krákorou. Mnohem líp. I když je trochu rozmazlená.

23. července 1998 čtvrtek
Hned ráno jsme byly s maminkou na kožním, protože mám na noze bradavice. Doktorka mi je vystřihovala a dala mi na ně nějakou mastičku. Máme přijít zase za týden – to mi je znovu natře kyselinou. Pak šla maminka do práce a já za Kudlinkou.
Volal děda, prý jestli nechceme s Krákorou přijet. Maminka nám nakázala, že musíme říkat, že nechceme, že je to doma lepší. A já bych tak chtěla! Ale bez maminky!

31. července 1998 pátek
Dneska jsme jeli k babičce. Cesta byla jako obvykle hrozná – ještě než jsme vyjeli jsem se musela nasvačit a sníst jogurt. V autě chce mít maminka pořád všechna okna úplně zavřená – nechápe, že se mi tam potom dělá špatně. Zvlášť když je takové horko jako dnes. Zastavili jsme se u Prostějova u té kartářky, co u ní nedávno byla Kudlinka. Je to taková hubeňoučká stařenka…..měla tam hromadu lidí, tak se prý máme zastavit za týden. To jsem zvědavá, co mi poví.
K babičce jsme přijeli až večer, protože jsme se zastavovali ještě různě po obchodech – maminka chtěla.
Zatím nedržím.

1. srpna 1998 sobota
Na oběd přišla teta, setřenice, bratranec a strejda. Ten ale dlouho nezůstal – musel do práce nebo nevím kam. Oslavovaly se babiččiny narozeniny. Teda oslava nic moc – my nikdy nic neslavíme tak nějak „pořádně“. S obědem jsem babičce pomáhala. Ráda s ní vařím (když zrovna nemusím držet). Když něco rozsypu nebo se mi něco nepovede, nenadává mi jako maminka. Prostě to bere normálně. Nebo když něco dělám moc složitě, nezačne na mě ječet, že jsem neschopná. Řekne třeba – co kdybys to zkusila dělat tak a tak….nebylo by to lepší? – Člověk se pak nemusí bát na něco sáhnout. Nikdo jiný babičce nepomáhá – nikdy. Jedině teta. Ta je na mě taky hodná. Připadá mi chytrá. A chodí upravená…..Neříkám, že maminka je hloupá…..ale teta mi připadá rozumnější. No a maminka rozhodně není tak upravená. Spíš naopak. Maminka, ta jenom sedí v obýváku u televize a pokřikuje na mě, jestli už bude jídlo, ať jí přinesu pití…..Ne, že by třeba řekla Krákoře. Té jedině, když já nejsem zrovna v dohledu a doslechu. Když už jsem u toho – ne že by si o to pití říkala nějak hezky.
Pořád musím dělat, jako že se mi tu nechce zůstat, ale těžko se mi pro to hledají důvody. Vždyť já bych tu tak chtěla být!

---