Patnáct minut

...

Zelená, jako to tvoje hulení,

ta tvoje záchrana.

Jako barva tulení,

kdy není žádná zábrana.

 

Černá, jako barva noci,

kdy si u mě sedával.

Pálili mě oči,

když včera si mě utěšoval.

 

Rudá, jako barva krve

na mých dveřích od záchoda

vzpomínáš na nebe?

Ne...nebyla to náhoda...

 

Tři brka a patnáct minut pláče...

strhala bych si kůži z těla a odešla pryč,

kdybych měla klíče.

 

Zamknout na tisíc západů,

vyhnout se šílenejm dohadům.

Bolí mě, že tebe srdce bolí...

Trápí mě, že můj život ten tvůj kalí...

 

Hoď do vody kámen... voda se zčeří...

všechno, co teď bolí... jednou se vypaří.

Voda se uklidní... lesklá jak zrcadlo...

už ani vzpomenout si...by tě nenapadlo

 

 

---