První láska

Mé \"dávné\" první lásce... (prvnímu klukovi)který si to však nikdy nepřečte, protože jsem mu to nestihla dát včas a teď už by to pro něj bylo příliš bolestivé...

Lásko, ty můžeš za ten jas v mých očích,

ty můžeš za bušící srdce mé,

ty můžeš za to, že křičím ne,

když odcházíš....

Když z očí mých scházíš,

celý svět mi zakrátko rozházíš

a já pracně jej budu skládat zpět,

ty řekneš jen pár vět

a máš mě tam, kde jsi mě chtěl mít.

Necháš mě o tobě snít,

když právě v tento okamžik tě nemůžu mít.

Necháš mě sladce vzpomínat,

tvá slova nezapomínat,

tvou vůni stále vnímat,

necháš mě se smát,

to nemůže být pravda snad!

Mám strach, že za chvíli už mě nebudeš znát,

že necháš mě opět jen vzpomínat,

že opustíš mě a nevrátíš se zpět.

Mé srdce, které ti dalo důvěru,

bez splátek a úvěru,

bude zraněné a samo na cestě krutým životem.

Mám prostě i strach,

jako jezdec z neznámých, neprozkoumaných dráh.

Mé srdce podala bych ti vřele na dlani

a čekala, že vrátíš je zpět,

ale to nejde!

Kousek z něj ti zůstane navždy...

---