O daru

Bylo jednou jedno království. V něm vládl král, který měl jednoho syna. Když měl syn osmnácté narozeniny, rozhodl se král, že jeho dospělost pořádně oslaví. Dal po celém království rozhlásit, že si přeje, aby lidé nosili jeho synovi dárky - čím víc, tím líp, kvantita i kvalita se bude brát v úvahu.

Princ dostal velké množství oblečení, knížek, soch, obrazů, nábytku, tajuplných mechanismů, zvířat divých i ochočených, vybraných jídel a nápojů.

V království žil také poustevník, o kterém lidé nevěděli, jestli je mudrc nebo blázen. Také on přispěchal s dárkem: velkou krabici převázanou pestrou stuhou položil to ráno k ostatním darům, šeptl "to, co je vevnitř, je velmi důležité" a zmizel v lese.

Princ byl nadšený velkým množstvím darů. Odpoledne je měl vybalené už skoro všechny a právě tehdy narazil na balíček od poustevníka. Rozbalil krabici - a v ní nebylo nic! Princ tam ještě zkoušel něco hledat, jestli třeba nejde o nějakou malou vzácnou věcičku, ale kdepak.

Král nevěděl, co si o tom má myslet. Rozzlobil se na poustevníka a přikázal zatknout ho kvůli pohrdání královským majestátem, ale biřicové prohledávali celou zemi křížem krážem a nepodařilo se jim moudrého blázna nikde najít. Princ pokrčil rameny, zaťukal si na čelo a šel dál oslavovat narozeniny.

Když bylo princovi dvacet let, nabídl mu královský rádce radu: měl by jít do světa na zkušenou, aby se později mohl stát dobrým vládcem své země. Princ se rozloučil se svým otcem a vyrazil na cestu.

Dlouhý, dlouhý čas chodil princ po světě a prožíval různá dobrodružství. Za každým získaným pokladem ležel další, věhlasnější, za každým prožitým milostným románkem další, žhavější, za každou záhadou o stavbě světa další, záhadnější. Princ chodil světem křížem krážem a nedokázal najít vnitřní klid. Stále čekal, že najde příčinu toho, jak to na světě chodí, ale nalézal pouze čím dál tím více jednotlivostí a byl zmaten. Stále myslel, že mu něco uniká, takže šel z jednoho dobrodružství do druhého, z druhého do třetího.

Jednou když takhle uštvaný nocoval v pustině, vzpomněl si na poustevníkův dárek. "to, co je vevnitř, je velmi důležité" ... Nic. Prázdnota. Začal meditovat na prázdnotu a uvědomoval si, že je v jádru čehokoli, na co se podívá: matematické objekty jsou všechny vytvořeny z prázdné množiny, lidská paměť se noří z mlhy ne-paměti, princova dobrodružství, v nichž stále hledal Něco a nenacházel, se dala vysvětlit právě subtilní, nevnímatelnou a všudypřítomnou neexistencí tohoto Něčeho, všechny úvahy o smyslu života a světa: kdyby byl onen smysl naplněn, přestal by svět existovat, ne? Proto absence všech konkrétních, vyobrazitelných a spočitatelných tajemství ústí v překvapivou pointu, tajemství ne-bytí a ne-dělání, kdy již není co, není o čem protože všechno čili nic již bylo pojato a dál si jen vítr povívá na nekonečně se měnících událostech dní s centrem v kreativní prázdnotě, ze které vše prýští a do níž se zase navrací.

Princ měl tu noc sen o onom poustevníkovi, jak se usmál a pokynul mu. Ráno se probudil a vrátil se zpátky do svého království.

---