Co jsou otázky?

Co jsou otázky? 1991 Co jsou otázky? Otázky jsou zachytávány na bodláky a propouštěny do nicoty Je pozdě Je pozdě a ticho Můry marně vrážejí do poslední rozžaté lampy Přestože staré Slunce právě lenivě vyšlo Zkameněli ptáci I zvuky Jen kovový tep srdce Slunce Tlukot zmírajích můr Nemocně jasná mlha Je pozdě a tiše k ránu Sním svůj další nasládlý otrávený sen Podnikám zas výlety kolem své hlavy Vržen do toho Města Snil jsem pod Petřínem o Dětech květin Chodil do blázinců hospod a chrámů Ne do války Slyšel zpívat Volnou lásku Nevěřil v Plastické lidi z vesmíru a bál se v kostele kýchnout Z chodníku viděl na ulici tanky a na obloze padáčky pampelišek Chtěl milovat S prostřelenou dlaní V tom městě "Pozdě" Kde dusila se poslední lampa Sestoupil jsem do podzemí Perly a dohlédl dál K Alpám a Římskému moři Výš do nebe Mudrci tajně navštěvovali toto Město Jehož Strážce je nepřijal Jako všecko co se mu podobalo Král na dudy hrál Anděl z Hellady přinesl zvěst o Spasiteli Ale my dál z dubů tesali chrámy Hledaje spásu před barbary ze severu i jihu Milovali jsme se S bolestí a úsměvem jsme odešli s dýmem oppid Zachráněni z tyglíku Evropy Domů Otázky se uvolnily z háčků a lampa zhasla Co jsou otázky? Běžel jsem za nimi Špitálskou branou k východu až ke skythské železniční trati Někteří tam už na náspu s připravenými kameny čekali Někdo z nás byl tehdy zabit Tlustí upocení lidé s dobráckými obličeji sběhli dolů Nakláněli se nad mým tělem a plakali A tak podivně se usmívali Navršili nad mým tělem překrásnou mohylu Za deště se na ní chodili dívat Chodil jsem tam s nimi rád Až jednou mě jedna žena zahlédla Příšernýma očima které neměla se do mě vpila Nevšímal jsem si jejího uhranutí a zpíval s ostatními dál hymnus na můj podivný osud Plakal jsem šťastně nad svou mohylou a ona se zatím vyškrabala na násep Snad dodat odvahy si chtěla Snad jsem toho už měl dost Pršelo Tak jsem jí spálil svým pohledem Její růžové rosolovité tělo se se sykotem vpilo mezi pražce Čvachtal jsem se v něm a opájel se svou mocí i svým osudem Pak mě přejel vlak Sebral jsem se ihned a odešel na periferii hlásat lidem radostnou zvěst o vítězství nad ženou házející kamení Ale někteří přede mnou prchali jiní mne kamenovali Nerozuměl jsem tomu Až v jednom zrcadle nebo potoce jsem se spatřil: Špatně jsem se složil : Vlasy jedno oko a jednu nohu jsem zapomněl na trati Hubu jsem si v rozrušení obtočil kolem zbylého oka A ruce nasadil na holou lebku "Taková lapálie!" hloupě jsem vykřikl prchaje po jedné noze deštěm kamení nahoru na Ládví: "Bytosti lesní spíše evangeliem svým potěším!" Veverky otrávené šišky po mě házely Víly své studánky zakrývaly Jednorožci do bojového šiku se stavěli Kouzelníci tenkými větvemi nohu mi podráželi Kapradí šustilo ocelově Věděli víc než já Byl jsem unaven Lehl jsem si na vrchol staré věže a odpočíval Ale než jsem usnul stvořil jsem si pro potěšení homunkula Vypadá pěkně a vše má na svém místě Jen rozumu moc nepobral Asi jsem ho rozlil do křoví Vždyť říkám byl jsem ospalý Nevděčník utekl hned dolů do toho Města Zapomněl na mě a cosi tam tropí V hlavě má černé víly A pivo Nese lampu v podivné dlani Aby neviděl Arcanum Vysílá otázky na bodláky Co jsou otázky?

---