óda na střílející ženu

do města přijel cirkus,

kejklíři kejklí, plivají oheň,

šapitó tyčící se do oblak,

paničky v kočárech zvědavy estrády,

přemlouvaj mužíčky, aby šli na rande,

vzali si na sebe svůj nový frak,

mořské panny v kádích s vodou,

panoptikum s lidskými příšerkami,

artistky v sněhobílých trikotech tančí na provazech

po špičkách své křehoučké tango,

jakoby pod chodidly žhavé uhlí prskalo...

v malém stánku naproti kiosku

nové představení se odehrává...

a plakát hlásá,

senzační podívaná

úžasná střelkyně až z francouzského Le Mansa

lechtivá šou,

poučná pro dámy, zábavná pro pány,

právě začíná...

střelkyně z Francie, mohutná žena,

spoře oděná, dáma podivná,

lehá si na zem, stehna široce otvírá,

a její ohanbí zlehka se usmívá,

zelený vibrátor zasouvá do nitra,

malé šidítko pro osamělé ženy...

kapičky potu stékají po čele,

břicho se svírá, snaha je vidět,

napětí stoupá, nervozita sílí,

paničky koušou se do nehtů,

nový rekord? áááááááááááááahhhhhhhhhhhhhhh....

vystřelí tě až na měsíc...

zelené dildo jako šíp,

vyletělo z lůna ven,

dopadlo na podlahu před ní

a porotce běží s metrem,

pouhých sedmadvacet centimetrů,

není to rekord, o kterém sní,

prý se až příliš chvěla,

ze všech těch krásných mužů uvnitř stánku

a přitom si stírala pot z čela,

brzy se z vyčerpání uloží k spánku...