VYSAJ MĚ

VYSAJ MĚ!

Vyzývám tvá krásná ústa,

by mě hryzla

a ze země, jenž je mi pustá

jazýčkem mě slízla...

Jen si pospěš! Neváhej!

Nebudu se bránit.

S tělem mým si pohrávej,

křič na mě a nadávej,

víc už  nemůžeš mě ranit.

Vysaj mě až do dna.

Pospěš si, buď tak hodná.

Ač je či není chvíle vhodná,

bavila ses, to jsem rád.

Můžu být tvůj kamarád?

Jenž o tobě si nechá zdát?

v hlíně, co ho bude věčně hřát,

že alespoň někdo na tomto světě

měl ho rád…