V zápalu vášně

V zápalu vášně

-         Och kapitáne, to jsou krásné stuhy. Podívejte na tu růžovou, jak by mi šla k šatům. Anebo tady ta světlomodrá, jak mi ladí s očima. Kapitáne! Musíte se mi do nich dívat zblízka. Chichi…

-         Oči máte hluboké jako Mariánský příkop, Marion, ale bohužel, ani centimetr těch stuh není můj, abych vám je mohl darovat.

-         Ach, to je škoda. A koho jsou, nevíte? Snad kdybych majitele vyhledala a přesvědčila…

-         To bych být vámi nedělal.

-         Proč, kapitáne?

-         Mám dojem, že je zde suší vodník. Marion, rád vás držím v náručí, ale neomdlévejte, dnes jsem ještě neposiloval!

-         …Kapitáne! Chcete říct, že zde na lodi se vyskytuje ten ošklivý zelený mužík, který topí lidi?!A že tu ještě s vaším vědomím suší své ohavné pentle. Dobře vím, nač je používá: láká na ně nevinné dívky a stahuje je do vodních hlubin. Pokládala jsem vás za čestného muže, ale trpce jste mě zklamal. Chci okamžitě vystoupit!

-         Jsme uprostřed oceánu, Marion.

-         Tak vystoupím v nejbližším přístavu!

-         Přistaneme nejdříve za měsíc. Nezapomeňte, že cestujeme kolem světa.

-         V tom případě…V tom případě žádám alespoň vysvětlení!

-         Hned se vám ho dostane, ale nesmíte mě přerušovat ani omdlévat.

-         Jsem jenom slabá a křehká žena. Vynechte prosím vše, co by mě mohlo rozrušit.

-         Pak budu moci pouze mlčet.

-         V nejhorším případě spoléhám na vaši pevnou náruč.

-         Raději si sedneme, Marion. Mnoho jsem nespal, cítím se poránu oslaben, nemohu zaručit, že bych vás zachytil.

-         Nuže kapitáne?

-         Nařkla jste mě z nečestného jednání. Jako vždy jste neměla pravdu.

-         Jako vždy?!

-         Tedy…v tomto případě jste neměla pravdu. Vodník naši loď skutečně navštěvuje…ne neomdlévejte, vždyť sedíte. Ale chodí si sem pouze odpočinout. Je totiž vytrvalostní plavec, chce přeplavat La Manche a trénuje vedle naší lodi.

-         Vodník…sportuje…plavec…Je toho na mě příliš, kapitáne. Kdybyste mi vyznal lásku, což jste tedy mimochodem ještě neučinil!, nemohlo by mě to rozrušit více! Vodník má sedět na vrbě a spravovat své sítě nebo si šít botky. Ale plavat přes La Manche, taková dětinská záliba!

-         I vodníci jsou jenom muži.

-         I kdyby, proč, proč musí odpočívat zrovna na naší lodi. Lodí je víc, že kapitáne?!

-         Je to můj přítel.

-         Kapitáne!

-         Chodili jsme spolu na námořní akademii. Já studoval kormidlo a on vodohospodářství. Nemohu nechat spolužáka bez pomoci.

-         A proto mu pomáháte v jeho nečestných úmyslech? Co ty pentle?Není vám líto těch nevinných děvčat?

-         José nemá takových laciných triků zapotřebí, Marion. Těmi stuhami váže kytice leknínů, které dává svým ubohým obětem. Nezapomeňte, že jsme v jižních mořích.

-         ???

-         Zdejší vodníci jsou italského typu, ne takoví nemastní neslaní mužíci, které znáte z Čech. Ženám se líbí. Vysocí, černovlasí, s jiskrným pohledem. Nikoho netopí, specializují se na lámání ženských srdcí. Půlku srdce svedené nešťastnici nechají, půlku si zavřou do hrnečku.

-         Nic pro mě kapitáne. Jistě bych snadno odolala.

-         Nic bych si nepřál víc. Mám ale své pochyby…

-         Dovolte!

-         …jen proto jsem vás s Josém ještě neseznámil. Vždyť víte, jaké jsou mé city k vám!

-         A mé k vám. Nuže, můžete se vyslovit…

-         V zápalu vášně mi docházejí slova.

-         Vím, co chcete říci. Má odpověď zní…

-         Ehm, Ehm…Hleďme…José, příteli, jak rád tě zase vidím…

-         Já tebe neméně, Pablo..Představíš mi svou rozkošnou společnici?

-         Jseš si jistý, José, že nechceš jít se mnou do pánského klubu na partii pokeru?

-         Zcela jistý. Chci plnit tvé přítelkyni i nejtajnější přání. Madam, zde pro vás kytice z pravých mořských korálů.

-         Nádherná vazba. Och, kapitáne, běžte, běžte hrát ten svůj poker, máme si toho s Josém mnoho co říci.

-         Marion, mohu ještě na slovíčko?

-         Jen na jedno, José čeká.

-         Varuju vás, Marion.

-         Tak nádherný a duchaplný muž…

-         Víte, kdo jsou všechny ženy na lodi? Všechny cestují za ním. Jen proto musíme plout zdejšími vodami. Už ho kdysi poznaly…a přesto…

-         Nerozumíte jeho duši, kapitáne. Nepoznal dosud tu pravou. Ale já ho vyléčím.

-         Co bude s námi, Marion?!

Nevím, na co se ptáte. A nyní nás nechte o samotě. Již běžte, běžte na ten svůj poker…

/28.února – 4.března 2006/