Na rybách

Tak je tu první příspěvek na nového Písmáka

V létě jsem chodil na ryby. Rybník byl od mého domu asi dva kilometry, tak jsem tam jezdil na kole. Ráno ve čtyři jsem vstal a udělal si snídani. Většinou to byla vajíčka. Jen v pátek, sobotu a neděli jsem snídával šunku. Nakupoval jsem totiž jen v pátek a v pondělí už šunka smrděla. Vajíčka se nekazila. Usmažil jsem si je na sádla a uvařil jsem si k nim čaj. Byl to kvalitní anglický čaj koupený v Londýně v obchodním řetězci Harrods. Jedna lžička stačila na litr. Byl to moc silný čaj. Po snídani jsem si uvařil směs pro ryby a ušoulel z ní malé kuličky. Sbalil jsem pruty a ostatní potřeby do batohu spolu s návnadou a vyjel směrem k rybníku. Jel jsem lesní cestou. Někdy jsem potkával starší ženy, jak přicházely do lesa na maliny, jindy mladší ženy, jak z lesa odcházeli rozbolavělým krokem a držely za ruku pohledného mladíka. Dobře jsem tyto lesní noci znal. U rybníku jsem měl své místo. Byl to pěkný plácek. Za zády les, vpravo rostla vrba, na které sedávali ptáci, někdy se pod ní pářily žáby. Vlevo sedával Mirek. Mirek byl taky rybář. Kromě rybolovu ho bavily ženské a šachy. Nikdy jsem nepochopil, jak se tyto dva koníčky dají skloubit. Časem mi došlo, že za termínem šachy se skrývají jen nekonečné pitky. Mirek měl vůbec pití rád, pil totiž téměř pořád. Ryby lovil v maskáčových kalhotách a vestě se dvěmi velkými kapsami. V jedné z těch kapes se vždycky skrývala pleskaňa s chlastem. Dnes tam byl taky. Přijel jsem k rybníku o půl šesté a chystal si udici. „Zase na ryby?“ „Zase. Na co dnes nejvíc berou?“ „Nejvíc? Na bohatství, na šperky, na to co je zlatý, nebo co by aspoň zlatý mohlo být. Za peníze si dnes nabrnkneš blondýnu i černovlasou. Libovolná velikost prsou i zadku! Nesměj se.“ „Jsi dnes zase bumbal, co Miro?“ „To víš, není větší pohoda, než se ožrat a jít k rybám. Máš tu klid, nikdo tě neruší, jen pták se občas na tebe z větve vysere! Je to však lepší, než když tě odrbe ženská. Měl bys to hodit dál, tady u břehu nic nechytneš.“ „Uvidím, když tak nahodím znovu, jestli mi to ty mrchy nepolknou. Od kolika tady sedíš?“ „Jsem tu od tří.“ „Cože? Od tří? Vždyť to byla ještě noc!“ „To víš, na ryby se chodí brzo, pak už je to na hovno. To je tak i s babama. Když si nějakou nerafneš mladou, tak stará už jen držkuje a pere ti posrané spodky.“ Mira dnes byl plný paralel, ve kterých srovnával ženy s rybama. Dozvěděl jsem se, že kdyby ženská hýbala pusou jak ryba, tak by se mnoho chlapů udělalo daleko dřív a kdyby ženská měla místo nohou ploutev, dala by se mnohem snadněji znásilnit. Bylo na těm poznat, že si už vypil, vždyť tam seděl téměř tři hodiny. Celkem jsem ocenil, když mi přestal vyprávět své úvahy a namísto nich se jen upřeně díval před sebe. Taky jsem se díval před sebe, díval jsem se na vodu. Stoupala z ní pára. Představil jsem si, jak se v tom oparu miluji s mořskou pannou. Byť jsem byl u rybníku. Byla to představa věru zajímavá. Viděl jsem ji přímo před sebou. Nahá kráska, u které byly nohy nahrazeny ploutví. Měla krásné dlouhé mokré hnědé vlasy a krásná nahá mokrá prsa. Objímal jsem ji a hýčkal. Chtěla abych s ní šel do hlubin a miloval jsem se s ní. Abych ji vzrušil, aby s ostatníma mořskýma pannami mohla probrat, že měla po dlouhé době orgasmus. Právě jsem jí cumlal levé ňadro a začínal cítit rybinu, které jí šla od ploutve, když mi náhle ten opilec vedle řekl: „Máš tam rybu.“ Podíval jsem se a viděl, jak vlasec neklidně jezdí po hladině a naviják se otáčí. Zasekl jsem a táhl ji ke břehu. Namotal jsem možná dvacet metrů, možná pětadvacet a najednou se to seklo. „Co je?“ Ptal se Mira. „Nevím, nejde s ní dál táhnout.“ „To bude úhoř. Asi tam byl někde nechaný kořen a on se kolem něj obmotal. Mně se to už taky párkrát stalo. Úhoř je svině, tak jak ženská je svině. Ženská….“ A Mirek opět začal rozvíjet ty své zážitky. Nechtěl jsem mu to říkat, ale vážně mě jimi začínal štvát. Počkal jsem ještě pár minut, jestli se vlasec neuvolní, ale nepotáhl jsem jej ani o centimetr. Nakonec jsem jej musel přeříznout. „Udav se tím háčkem, potvoro,“ zakřikl jsem , „klidně se z té návnady poser!“ „Byl to úhoř,“ začal Mirek, „ žádná ryba by to takhle neudělala, žádná jiná totiž není takové pizda. Stejně jak Katka, to byla taky pěkná čubka.“ „Která Katka, kdo to byl. Proč si tak zvážněl?“ „To byla jediná holka, kterou jsem vážně miloval, chtěl jsem s ní strávit život, ale pěkně se mnou vypekla děvka. Utekla mi s jedním advokátem do Německa, zmrdka!“ „Počkej, nikdy si mi o ní nevyprávěl.“ „Chceš to slyšet, před chvilkou si se tvářil, jako by tě ty mé řeči obtěžovaly.“ „Promiň, jsem ještě ospalý, nestačil jsem se ještě pořádně probrat.“ „No, Katka byla moc pěkná holka. Plavovláska, moc hezká. Seznámil jsem se s ní v bufetu v divadle. Dělala tam baletku. Pozval jsem tam svou tehdejší holku, protože ji balet strašně bral, a ona nepřišla. Mně balet absolutně nic neříkal, většinou na těch holkách nebylo nic vidět – totálně rovné a nevýrazné, před mnohýma by se mi nepostavil, ani kdyby si ji převrátily naruby. Měl jsem koupené už lístky a nechtěl jsem je vracet, tak jsem na to představení z trucu šel. Tahle mě ale zaujala už na jevišti. Nenapadlo mě však, že jednou s ní budu píchat.“ „Počkej, jak jste se teda dali dohromady.“ „Když to skončilo, šel jsem do divadelního bufetu a chtěl jsem se tam opít žalem. Nestihl jsem to. Přišla tam ona a objednala si griotku. Pokradmu po mě pokukovala, pak ke mně přišla a zeptala se, jestli se mi to líbilo. Víc už si nepamatuju, pak jen, že měla srašně chlupatou kundu a ten poslední telefonát, jak mi dala vale!“ „Vážně?“ „Nesměj se, byl jsem šikovný. Vážil jsem o dvacet kilo míň a měl o něco hustší vlasy, taky jsem nebyl tak zarostlý. Asi ze mě tenkrát taky toho tolik netáhlo.“ „Říkals, že ji měla chlupatou?“ „Děsně. Hledat tam klitoris bylo horší, než hledat jehlu v kupce sena.“ „To jsi nechtěl, aby se depilovala?“ „Nevadilo mi to, já jsem taky nebyl vyholenej a tak mi to bylo u prdele. Je to už dvacet let.“ „Asi byla jiná doba.“ Seděli jsme tam a vykládali. Pak jsme posvačili, pak vykládali, pak poobědvali, pak vykládali, pak posvačili, pak vykládali. Podíval jsem se na hodinky a bylo již pět pryč. Uteklo to velmi rychle. „Budu muset už jít,“ řekl jsem. „Proč dnes tak brzo?“ „Ale, jdu večer se svou holkou do divadla, máme to na sedm, tak ať se stihnu ještě připravit.“ „Tak to už abys sebou mrsknul. Je ta čičinka pěkná?“ „Moc. Doufám, že aspoň nějakou malou kořist si teda dnes vyberu.“ „Ať je co největší a užij si to.“ „Neboj, měj se Miro.“ Vyndal jsem udice z vody, všechno naskládal do batohu, rozloučil se a jel. Doma jsem se vysprchoval, oholil, navoněl a oblékl do saka. Uvázal jsem si kravatu a šel. Byla teplá letní noc, čtvrtek. Stál jsem před divadlem a čekal s lístky v ruce. Bylo na nich napsané, že je to balet. Vál mírný větřík a já pořád čekal. Už téměř nikdo nepřicházel. Balet mě nebavil, ale nechtělo se mi vstupenky vracet.

---