plazila se ve vymňoukaným úplňku

v záhybech stínohry
zkrvavený prostěradla z okna
desátý patro světa
nehledí
na stíny nelidskejch bytostí
/detail oka v detailu kosmu v detailu strachu/
nože co vrážíme si do klína
nože na jejichž konce přivazujeme
hroby
tak strašně a tragicky zakletí
do odstínů barev antracitu
vždyť víš, v noci v sobě najdeš všechno
a malej kousek mě
a malej kousek plesnivýho sýru
a havran ševelí křídlama
jak já kážu svý žalmy bezertým šepotem
krmit donekonečna mrtvý ryby
na každý cestě na toaletu
toaletních životů
žiletkama vystlaný legračně těžký
sedmimílový boty
stodesetimílový adrenaliny
asfaltový zeleně cote d'arbroz
užší než poprvé
sladší než já
sbírání tkání v tunelech metra
mezi kolejema
nezvládáš posbírat se
jednou se to povede
jednou seberu svý miliardy galaxií v sobě
a dotknu se tě

proměny dní v selekci zla v detailech roků
vkrádáme se v sebe okradení už před narozením
hladíš si ohlodaný kosti jako se hladívá kočka
předeš v levhartím zívnutí
už mlč
a mlč a mlč
nepohladíš rukou
ne rukou užranou
v dálkách napůl cesty
mezi zápěstím a ramenem
najdeme se se svejma světluškovitejma cigárama
típnutejma v bělmech letošní zimy

a jestli někde existuje naděje
umírajícího listu
prázdný stránky co čeká na roztrhání

a jestli někde zní ozvěny vytí turba
v opuštštěným lomu vysoko nad městem
a jestli budou houkat sanitky
vysoko nad náma

a jestli někde ještě
love is suicide
plazila se ve vymňoukaným úplňku
v záhybech stínoher
zlověstně odtikávanýho nepřežívání