Jaga Jazzist - A Livingroom Hush

Jako zajímavou exkurzi do světa nu-jazzu tedy uvádím toto album, jenž vyšlo pod labelem ninja tune v roce 2001, přesněji 23. května(tedy téměř k mým narozeninám ;)) .
Jaga Jazzist jsou zvláštní etudou celého labelu (který velmi doporučuji, jen tak mimochodem) - mezitím, co skuteční kouzelníci ninjatune produkují sice geniální, ale samploavnou hudbu, jaga jazzist zvládají drum'n'bassovo-jazzový mix hrát zcela naživo (jak nás nedávno překvapili v akropoli).
Na pódiu stojí deset muzikantů, kteří dohromady za celý koncert vystřídají třicet nástrojů. Formace byla založena roku 1994, kdy některým členům bylo čtrnáct let. Jejich prvním albem bylo "Jaevla Jazzist Grete Stitz", které vyšlo neoficiálně a velmi brzy se přestalo prodávat. Šlo o experimentální projekt, který teenageři natočili s tím, že vědí o nepřílišných kvalitách sebe sama jako instrumentalistů, ale chtějí současnou muziku posunout dál. Zní to naivně, ale jako první krok k současným jaga jazzist i užitečně.
Roku 1998 vydali album "magazine", které už bylo současnému stylu jaga jazzist mnohem blíže. (Album bylo znovu, oficiálně vydáno roku 2004)
Roku 2001 přišel boom. Kapela vydala album "A Livningroom Hush" a zapsala se tak do povědomí celého hudebního světa kvalitní, vyzrálou muzikou se skvělým zvukem. Podepsali smlouvu s ninjatune a jejich "kariéra" mohla začít v bleskovám rytmu, protože šlo tehdy o nejživější a nejsledovanější label moderních mutací jazzu.
Pod stejným labelem vyšlo roku 2003 album stix, které je považováno za ještě lepší, než livingroom hush.
Nastal ale čas, kdy jaga dost radikálně změnili styl. Jak sami říkají, jde o "Návrat elektrických kytar". Změnili label a v r. 2005 vydali album "what we must" (příznačný název pro otrlé fanoušky starších jaga jazzist, že?), které zní asi nějak jako soundtracky k filmům sedmdesátých, osmdesátých let. U stejného labelu rok předtím vyšla zmíněná reedice alba "magazine".
Kapela, která přiznává i ovlivnění Michaelem Jacksonem a přesto produkuje neuvěřitelně invenční hudbu a posouvá hranice zase někam dál, než to stihl Miles, si jistě zaslouží náš obdiv a místo mezi CD.