Jeden nedělní koncert

Vracím se na koncert, na který jsem se dostala víceméně náhodou. Hudba mě chytá, za chvíli nade mnou přebírá kontrolu. Pár lidem kolem vjel ten rytmus také do těla, ale většina sedí a unaveně poslouchá. Jak to můžou vydržet? Černošská energie vyplňuje celou místnost a přes to v ní jsme jen já a oni. Nevím, jak dlouho to trvalo, kdy to skončilo, jen poslední zbytky přítomnosti upozorňovaly na odjezd posledního vlaku.

„I have to go“, vysvětluju jednoduchou angličtinou zpěvákovi. „Sometimes you have to risc..“ Pět minut na to, aby mě přesvědčil. Uvažuju.. Nabízí mi splnění tajných snů, na druhém břehu je normální život a pár vzpomínek, které už mám, pro něž jsem nemusela nic riskovat. Mohla bych se vrátit do svého normálního běhu dní a nezažít tuhle noc. Uprostřed rozhovoru mě políbí. Věřím mu.

Splachuju a pomalu se loudám do ložnice. Zrovna svítá. S rozkoší nočního tvora přitahuju peřinu až k bradě. Okamžitě cítím dotek cizí přítomnosti. Černá dlaň mi přejíždí po těle a vyvolává pocity, o kterých jsem ani nesnila.

Pomáhám jim s přesunem domova z hospody do auta. Ve dne vypadají úplně jinak než rozpálení na koncertě, kde byli mými bohy. Vezou mě do školy, úspěšně naviguju a za chvíli se můžeme loučit. Unavené obličeje vykouzlí unavené úsměvy, slova jsou naplněna prostou srdečností.

Teď se můžeš vrátit do svého normálního života. Riskovalas a prožila tuhle noc. Nikdo tě asi nepochopí, s nikým o tom nebudeš moci mluvit..

O tom, jak jsi tuto noc prožila svůj druhý život.