Šťastný pátek

tak sem si sedl a napsal tohle do Cj (melo to byt trochu ve stylu scenare) vic by mi vyhovovalo kdyby zadani znelo trochu jinak. tak je to opravdu jen fikce. no a ten název? když se věci udály v nešťastný pátek tak tenhle musí být přeci šťastný. -no něco se moc nerymuje ale co uz-spanek volal

PÁTEK

(Pavel sedí na trávě u říčky a nahlas přemýšlí)

Voda hučí, slunce svítí,

mám natrhat té dívce kvítí?

Před zimou by jej jistě chtěla,

ale teď? Teď mi běda.

Jak mohl bych se opovážiti?

Trpí na ně... na mě! Tou alergií.

(Gabriela přichází a tiše naslouchá schovaná za stromem)

Dlouho jsme již spolu nebyli,

mé srdce s tím stále zápolí.

Měl to být den nádherný;

jak je ten cit proměnný.

Snesl bych jí k nohám svět,

teď ji nemohu dát ani květ!

(Gabriela)

Ach můj milý.

Jak  moc jsem ranila jen tvé city.

(Pavel)

Každým dnem se soužím pro tebe,

lásku v srdci tobě stále dávaje.

Každou noc prahnu po tobě,

vzpomínka na tvé objetí mne zevnitř spaluje.

(Gabriela)

Proč sem byla tak  rozmarná?

Proč jsem na lásku k němu zapomněla?

Zapomněla a poté vzpomněla,

kéž bych srdci svému dříve věřila.

(Pavel)

Bylas mi vším, lásko má,
přece jsem Tě ztratil.
Miloval jsem Tě, bylas jediná;
a přec, již nejsi má.

(Gabriela se ozývá zpoza stromu)

Milovala jsem chlapce,

celým svým srdcem.

Bylo mi s ním slastně,

s mým věrným druhem.

(Pavel v šoku se pomalu ohlíží odkud přichází ten hlas)

Opustila jsem jej kvůli jinému,

tuze slepě věřila mu.

Zmatená mysl chtěla čas,

nevěděla jak se zachovat.

Srdce mé to již ale ví,

možná ten pravý sedí na stráni.

(Pavel)

Miluje mne? Je to tak?

Nebo si chce se mnou pouze hrát?

Jak mohl by ten na stráni si být jist,

že to není výplod mysli, pouhý krutý vtip?

Jak mu ta dívka chce dokázat,

že může tuhle trosku milovat?

(Gabriela)

Mohu jen slíbit mu,

že mluvím pravdu.

Nikdy jsem mu nelhala,

nikdy bych to nedokázala.

(Pavel mezitím dojde k ní a uchopí ji za ruce)

Je pravda co mi lásko říkáš?

Pověz, když do očí se mi díváš.

(Gabriela)

Jsi pro mne lásko horou nedotčenou.

Srdcem mým však navždy pozměněnou.

Toužím opět spočinout ve tvé náruči,

radovat se s Tebou z lásky nejčistší.

(Obejmou se)

(Pavel)

Ach. Má nejmilejší z nejmilejších,

tys pro mne to zlato nejcennější.

Můj život je nic proti tvému,

bez tebe je ztracen v temnu.

Tvé rty toužím líbat stále,

být s Tebou navždy, neustále.

(Gabriela)

Obejmi mne lásko má,

již nevydržím být déle bez Tebe - sama.

Pojď se mnou, kde můžeme býti sami,

kde se skryjeme před závistivými zraky.

(Oba odcházejí)

---