Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seModré zvony
04. 03. 2001
1
0
2185
Autor
Špuntík
Přistoupil jsem tak blízko,
jak jen to bylo možné,
tak blizoučko,
div jsem nevypadl ze své mušle.
Růžolící obrazy
dýchaly na má víčka
s dívkou s něčím na prodej.
Ta dívka s náručím zářivým,
nabízela mi kapesní slunce,
tak rád jsem podlehl
jejímu nevinnému úsměvu.
Ptala se,
zda chtěl bych se
dotknout nebes
či pohladit slunce.
Pak vůní svých zelených očí
povznesla mne na pokraj nebeské klenby,
dotýkal jsem se konečky prstů,
tak jemně abych je nezranil.
Se sluncem sdíleli jsme pocity
prvního letmého seznámení
a nakonec jsem políbil její rty.
Unaveného z paprsků něhy,
vložila mi hlavu do klína
a začala zpívat o snech,
v nichž se neumírá.
Slunce mi zavřelo víčka
a vkreslilo tečku do tváře,
zdálo se mi,
že slyším hlas modrých zvonů
za hladinami sedmi moří...