Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNETYPICKY NA PLESE
14. 12. 2007
0
1
2323
Autor
fungus2
Místní sídlištní organizátor pan Bělásek, u příležitosti otevření nového kulturního domu, zorganizoval ples. Ani já jsem nechtěl na téhle akci chybět, tudíž pro mne doma nastalo hledání vhodného oblečení. Několik plesově vyhlížejících obleků jsem objevil ve skříních. Díky náhlému výpadku elektrického proudu jsem však při oblékání jednoho z nich ztratil orientaci. Následkem čehož mi neunikla ta skutečnost, že po několika kotrmelcích, se nacházím v něčem, co připomíná vanu.
Když se znovu v bytě rozsvítilo, tak jsem seděl zamotán ve vaně v hadici od sprchy. Na hlavě se mi nacházel kbelík a v rukách jsem svíral něco, co bylo ještě před chvíli zrcadlem. Plesový oděv vypadal podivně a hodil by se na ples pořádaný strašáky v poli. Naštěstí jiný vhodný oblek na ples byl v naprostém pořádku. Seděl mi jako ulitý, přičemž se při každém pohybu ozývalo podivné rupání. Nikterak jsem si oněch zvuků nevšímal a mou snahou bylo najít vhodnou obuv. Kopačky i sandály mi nepřišly moc vhodné na ples, i když měly černou barvu. Nakonec jsem se rozhodl pro pohorky. Jejich světle hnědou barvu jsem narychlo přemaloval černou barvou. A takhle obutý jsem vyrazil směr kulturní dům.
Při chůzi mně začalo být divné, že mi táhne na několik části těla. Po chvíli jsem zjistil, že na kalhotách i v saku jsou velké a podlouhlé rozparky. Moje snaha dát si oděv do pořádku skončila jeho nechtěným rozerváním. Několik kolemjdoucích na mne divně hledělo, přičemž jsem zaslechl něco o exhibicionismu. A tak jsem se rychle rozeběhl zpátky domu. Má snaha o nalezení, alespoň přibližně vhodného plesového obleku byla úspěšná. Tudíž jsem znovu vyrazil oblečen do frakového kostýmu s cylindrem na hlavě a kravatou na gumičce.
Sotva jsem vstoupil do sálu, v němž zrovna začínalo slavnostní zahájení, tak jsem se stal středem pozornosti. A to nejen díky svému oděvu, ale také kvůli podjetí mých nohou. To mělo za následek, že jsem ztratil rovnováhu a projel se napříč parketem. Zarazil jsem se až u podia, na kterém právě pronášel slavnostní řeč pan Bělásek. Vzápětí už neřečnil a ležel rozplácle na mně s mikrofonem zaraženým v ústech
„Já se omlouvám. Nějak mi kloužou podrážky. Asi jsem si je neměl doma mazat tím lyžařským voskem. To víte, já si chci pořádně zatancovat,“ znělo mé vysvětlování. Pan Bělásek v obličeji zrudl vzteky, načež jsem se od něho rychle vzdálil. To se mi podařilo, přičemž došlo k dalšímu mému podklouznutí. A já jsem za následného táhlého výkřiku zajel pod podlouhlý stůl. Že nebylo moudré se chytit rukama ubrusu mi došlo vzápětí, když jsem jej celý za řinkotu skleniček a talířů stáhl na podlahu. Tohle mé počínání způsobilo velký rozruch mezi návštěvníky plesu, protože o chvíli později byla v mém podaní k vidění postava, jak vrávorá s ubrusem napříč parketem.
„Dámy a pánové, než se pustíme do plesového tančení, tak bych vás požádal, aby jste podpořili majitele nějakými drobnými. Ty prosím naházejte na parket a nechte je sebrat personálem. Předem vám všem děkujeme,“ pronesl pan Bělásek.
To co následovalo, se dá nazvat pršením mincí na parket a následným vniknutím všech na něj. Mnozí dokonce ke sbírání kovových minci použili vysavače a někteří se s nimi šermovali. Sál poté připomínal bitvu všech proti všem o drobné.
Klouzavými pohyby jsem vnikl rovněž na parket, kde jsem si plně uvědomil proč peníze vládnou světu. Ples se organizátorům zcela vymkl zpod kontroly. Hudba začala hrát valčík, ale moc efekt to nemělo. Rvaní se o peníze mělo jen podobu tance.
Ani nevím, jak jsem se v tom víru rvaní kombinovaného s tancem ocitl zavěšený na slavnostní výzdobě sálu. A to, na čem jsem visel, se rozhoupalo, což mělo za následek mé nechtěné zavěšení se na obrovský lustr. Mou pozornost vzápětí zaujalo několik velkých žárovek ve tvaru svíček. Odšrouboval jsem jich pár, přičemž lustr párkrát zablikal. Všichni v sále se hned poté zadívali ke stropu a já jsem měl pocit, že pozornost všech se soustředí na mne.
„Mě si nevšímejte. Já si tady jen tak visím,“ sdělil jsem všem.
„Okamžitě slezte!“ vykřikl pan Bělásek.
„Asi spíše spadnu,“ konstatoval jsem. A poté, co se dav rozestoupil, se lustr i se mnou poroučel na parket. Rána to byla veliká a v místě dopadu vznikla obrovská díra. Asi jsem všechny přítomné naštval, protože za výkřiku, že jsem jim zkazil ples, mě začali honit. A tak mi brzo nezbylo nic jiného, než prchat z kulturního domu před naštvanými lidmi oblečenými do plesových šatů.
Když se znovu v bytě rozsvítilo, tak jsem seděl zamotán ve vaně v hadici od sprchy. Na hlavě se mi nacházel kbelík a v rukách jsem svíral něco, co bylo ještě před chvíli zrcadlem. Plesový oděv vypadal podivně a hodil by se na ples pořádaný strašáky v poli. Naštěstí jiný vhodný oblek na ples byl v naprostém pořádku. Seděl mi jako ulitý, přičemž se při každém pohybu ozývalo podivné rupání. Nikterak jsem si oněch zvuků nevšímal a mou snahou bylo najít vhodnou obuv. Kopačky i sandály mi nepřišly moc vhodné na ples, i když měly černou barvu. Nakonec jsem se rozhodl pro pohorky. Jejich světle hnědou barvu jsem narychlo přemaloval černou barvou. A takhle obutý jsem vyrazil směr kulturní dům.
Při chůzi mně začalo být divné, že mi táhne na několik části těla. Po chvíli jsem zjistil, že na kalhotách i v saku jsou velké a podlouhlé rozparky. Moje snaha dát si oděv do pořádku skončila jeho nechtěným rozerváním. Několik kolemjdoucích na mne divně hledělo, přičemž jsem zaslechl něco o exhibicionismu. A tak jsem se rychle rozeběhl zpátky domu. Má snaha o nalezení, alespoň přibližně vhodného plesového obleku byla úspěšná. Tudíž jsem znovu vyrazil oblečen do frakového kostýmu s cylindrem na hlavě a kravatou na gumičce.
Sotva jsem vstoupil do sálu, v němž zrovna začínalo slavnostní zahájení, tak jsem se stal středem pozornosti. A to nejen díky svému oděvu, ale také kvůli podjetí mých nohou. To mělo za následek, že jsem ztratil rovnováhu a projel se napříč parketem. Zarazil jsem se až u podia, na kterém právě pronášel slavnostní řeč pan Bělásek. Vzápětí už neřečnil a ležel rozplácle na mně s mikrofonem zaraženým v ústech
„Já se omlouvám. Nějak mi kloužou podrážky. Asi jsem si je neměl doma mazat tím lyžařským voskem. To víte, já si chci pořádně zatancovat,“ znělo mé vysvětlování. Pan Bělásek v obličeji zrudl vzteky, načež jsem se od něho rychle vzdálil. To se mi podařilo, přičemž došlo k dalšímu mému podklouznutí. A já jsem za následného táhlého výkřiku zajel pod podlouhlý stůl. Že nebylo moudré se chytit rukama ubrusu mi došlo vzápětí, když jsem jej celý za řinkotu skleniček a talířů stáhl na podlahu. Tohle mé počínání způsobilo velký rozruch mezi návštěvníky plesu, protože o chvíli později byla v mém podaní k vidění postava, jak vrávorá s ubrusem napříč parketem.
„Dámy a pánové, než se pustíme do plesového tančení, tak bych vás požádal, aby jste podpořili majitele nějakými drobnými. Ty prosím naházejte na parket a nechte je sebrat personálem. Předem vám všem děkujeme,“ pronesl pan Bělásek.
To co následovalo, se dá nazvat pršením mincí na parket a následným vniknutím všech na něj. Mnozí dokonce ke sbírání kovových minci použili vysavače a někteří se s nimi šermovali. Sál poté připomínal bitvu všech proti všem o drobné.
Klouzavými pohyby jsem vnikl rovněž na parket, kde jsem si plně uvědomil proč peníze vládnou světu. Ples se organizátorům zcela vymkl zpod kontroly. Hudba začala hrát valčík, ale moc efekt to nemělo. Rvaní se o peníze mělo jen podobu tance.
Ani nevím, jak jsem se v tom víru rvaní kombinovaného s tancem ocitl zavěšený na slavnostní výzdobě sálu. A to, na čem jsem visel, se rozhoupalo, což mělo za následek mé nechtěné zavěšení se na obrovský lustr. Mou pozornost vzápětí zaujalo několik velkých žárovek ve tvaru svíček. Odšrouboval jsem jich pár, přičemž lustr párkrát zablikal. Všichni v sále se hned poté zadívali ke stropu a já jsem měl pocit, že pozornost všech se soustředí na mne.
„Mě si nevšímejte. Já si tady jen tak visím,“ sdělil jsem všem.
„Okamžitě slezte!“ vykřikl pan Bělásek.
„Asi spíše spadnu,“ konstatoval jsem. A poté, co se dav rozestoupil, se lustr i se mnou poroučel na parket. Rána to byla veliká a v místě dopadu vznikla obrovská díra. Asi jsem všechny přítomné naštval, protože za výkřiku, že jsem jim zkazil ples, mě začali honit. A tak mi brzo nezbylo nic jiného, než prchat z kulturního domu před naštvanými lidmi oblečenými do plesových šatů.
1 názor
Tak tahle je asi nejslabší co jsem od tebe četl. Příliš snahy o komedii, je to jak scénář panu Čeplinovi, ikdyž tady by pak byl úspěch jistý:)
Jo a mám dojem, že lyžařský vosk zvyšuje tření, tudíž se pak nic neklouže, na skluz se používají parafíny (je řeč o běžkách, že jo:)