Bez pomoci

Topím se. Topím se ve smutku. Bezcílně bloumám městem. Nevnímám své okolí. Všechno na mě padá, až mě to dočista zasype a nebude nikdo, kdo by mě vytáhl, protože nikdo takový už není. Všichni se radši odvrátí pryč, jako by nic neviděli. 

        A ten smutek je tím větší. Je jako mlha, která mě obklopuje. Mlha, přes kterou není nic vidět, jen ten smutek. Chtěla bych řvát a vyřvat ze sebe všechno. Ale jakmile otevřu ústa, začnu se dusit tou všudypřítomnou mlhou. Ale i kdyby se mi podařilo zavolat o pomoc, nikdo mě neuslyší. Všichni rázem ohluchnou, protože nikdo nechce pomáhat. Tak se utopím, protože mi nikdo nehodí záchraný kruh. Utopím se v moři lhostejnosti. Přehlížená.