Ztracená v temnotě

Mám děravou duši. Jako by ji někdo prostřílel kulometem. Zbývá z ní sotva čtvrtina. Je tak malinká, že se strachy krčí v koutě schoulená. Bojí se o svojí existenci. Bojí se, že někdo otevře dveře a průvan ji roznese jako vítr roznáší popel z vyhaslého ohně. Každá díra v ní je špatná zkušenost. Každá ta díra je památka na někoho, kdo odešel. A ty díry se nezacelují. Krvácejí.

A já jen čekám až přijde někdo a mojí zničenou a děravou duši roztřílí ještě víc. Ty díry se rozšíří a zbydou jen malinké kousíčky oddělené temnotou, které se už nespojí. A já se pak rozplynu spolu s ní v té tmě a nicotě.