Velký básník planety Ener

Hlavní třída velkoměsta Oeenu byla plná lidí. Všechna tři slunce ozařovala pódium - mimochodem krásně barevně vyvedené z umělé hmoty zvané zox. U mikrofonu stál velký idol Eneru: básník Pert Nauuen. Po chvíli napjatého ticha začal recitovat. Davem proběhla vlna radosti a pak ještě jedna.

Slova přesně zapadala do sebe. Na všech třech kontinentech spousta lidí u rádií a televizí sledovala Pertovy myšlenky a slovní hry. "Génius, génius..." znělo jim v hlavách.

Moderátor televizní stanice Neog se dostal ke slovu asi po hodině plné Pertových básní. Zajímalo ho to, co všechny na celé planetě Ener: kde Pert své rýmové nápady bere. Poté, co moderátor formuloval otázku, Pert Nauuen pokrčil rameny a odvětil:

"Díky Bohům o tomhle nemusím nijak přemýšlet: prostě nemusím. Hraji si ze slovy a aonština mi sedne jako dobře ušitá obuv - nápady se sypou samy od sebe, ze zdroje inspirace, který, zdá se, nevysychá. Napsal jsem o tom báseň..."

Pert začal recitovat a to byla naprosto odzbrojující odpověď - pádná, krásná a nenapadnutelná.

* * *

Petr Novák otevřel tajný šuplík v nitru skříně na šaty. Lucka, jeho novopečená manželka, byla zvědavá, co se bude dít - Petr jí sdělil, že jestliže jsou teď svoji, prozradí jí své největší, celoživotní tajemství. Vytáhl ze skříně krabici a otevřel ji.

"Co to je?" vyvalila Lucka oči. V krabici bylo plno spisů a obrázků: noviny, loga politických stran, mapy, náčrtky, spisy...

"Planeta Ener," řekl s nadšením Petr, "mé celoživotní dílo: začal jsem ji vymýšlet jako malý kluk, nejdříve pohádky, pak příběhy, časem jsem vymyslel historii, nakreslil mapy... Podívej, mají tři slunce a tma je za celý pětadvacetihodinový den pouze pět hodin..." Petr se zabral do vyprávění a ukazování a čas rychle utíkal.

Nakonec vzal jeden sešit a začal recitovat báseň v jakémsi neznámém jazyce - avšak libozvučnou, s hladivými aliteracemi a rytmem. "Tys jim vymyslel i řeč, Péťo?" zeptala se Lucka.

"Nejen to," odvětil Petr, "tohle je básník Pert Nauuen, moje alter ego ve světě Eneru. Ty básně - je tam malý fígl..."

"Jakýpak?"

"Víš," usmál se Petr, "sám tvořím jazyk a zároveň i básně v něm, takže když jsem začal psát Pertovy verše, vytvářel jsem slova přesně tak, aby se mi hodila do rýmů, které mě napadaly - takže jazyk byl vymyšlen podle těch básní a ne básně podle jazyka - chápeš, na Eneru určuju pravidla já. "

"Ty jsi mi ale filuta," usmála se Lucka.

"Někde v mnohovesmíru snad Ener existuje," zasnil se Petr, "kdyby tak Pert věděl, čemu vděčí za svou inspiraci..."

---