Šípková

Podzimem putuje ochablá vůně, nemoc se šíří časem, připoutá na lůžko čekání se vší skromností. Postava ležící, spící, posetá stářím, květena s vytrácející se vůní ztrápená, slábá s rouškou neobratnosti, čelí vtěrné únavě propadá závislosti, spát... Motýlí závoj zahalí stáří, vyplula květina do země věčného slunce z odrazu vodního poznala sebe mládí, porazilo starobu. Schoulená ve snu, stařenka pospává popíjí víno z bezendého poháru víno co kalí rozum, plamínek rozfoukán na oheň chtíčem stává se posedlost nechme ji spát.

---