Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte senapodobenina
15. 03. 2006
0
0
2445
Autor
karmen
:(
Její velkou láskou byli knihy,jejím domovem byl sen a skutečnost že je tady a proplouvá sotva dotčena okolním životem,ale bylo tomu tak doopravdy,nebo to byla zase jedna z jejích her,kterým už sama uvěřila.Kdo ví,ale jedno vám tu mohu říct na sto procent ta holka se změnila je jiná,nesvá a nespoutaná.Psychicky vyčerpaná a na dně a najednou se jí život změní před očima jako mávnutím kouzelného proutku.Stačil den,aby se jí zatočila hlava.Našla svou sebedůvěru alespoň krapítek,který tolik potřebovala dostat do žil.A ty to moc dobře víš.Vše začalo jednoho odpoledního dne.Bylo to jako sen z popelky se stala princezna.a stačilo jen tak málo!,,Možná že by si měla se sebou něco udělat vypadáš hrozně.“ano tahle věta člověka zabolí,zraní ho,ale jí ne jí už je to jedno.Nebo snad přece jen ne?Hned po práci sbalí sestřenici:,,Olgo,jdeme tohle už nemám v úmyslu poslouchat ani minutu.Dlouhovlasá hnědovláska nevěřícně vykulí oči.,,o čem to zase ,kruci mluvíš??“zmateně pohlédne do chladných šedomodrých očí až má pocit,že se téměř topí.,,Neboj,neblbni,oblíkni se a pojď semnou a uvidíš co mám v plánu.“zůstane neschopna slova,zírat před sebe.,,Promiň,omlouvám se už letím,“zamumlá a jako kulový blesk,s obavami,uhání za příbuznou.,,Tak fajn holka chceš si hrát na kočku a na myš?“otočí se k ní a prudce se zastaví.,,Fajn o čem to sakra mluvíš,Karen to jako by si vůbec nebyla ty!“vykřikne téměř zděšeně.,,Neboj sem to já jen míním malinko změnit image a vlastně vše co se jen změnit dá.“zatáhne jí do kouta jaké si ulice.,,Ty nevíš co mám za schopnosti,nemůžeš mě pochopit,ani zastavit,“odmlčí se a pohlédne stranou.Pak pokračuje:,,Můžeš mi jen pomoc.“Olga zalapá po dechu to fakt netušila co se to s ní jen stalo?! „Dobrá pomůžu ti,ale musíš mi říct všechno co víš a co by mi-nám mohlo pomoc!“rozzlobí se.,,Teď ne ,není vhodná doba,čas,ani místo to snad víš,nebo ne?!“Hnědé oči jí zaplanou,když přikyvuje.Nechá se odvést…k holiči,kosmetičce,až se jí z toho hlava zatočí.Zbláznila se snad?A kdo vlastně ona sama nebo Karen?Nevěděla,za to si mohla být stoprocentně jistá,že jí doma nikdo nepozná.,,Konečně si ve…“nedořekne a posadí se zpět na židli před ní nestojí už ta zašedlá myš Karen,ale kus s velkým K.Pokud si myslela,že její proměna,bylo něco extra,hluboce se spletla.,,Tak jak vypadám?“sebevědomé držení těla.Dlouhé hnědé vlasy se už nevlnili do půli zad,ale jen k lopatkám.Trocha líčidla z ní udělala někoho jiného,nepodobného té osobě,před tak dvěma hodinami.,,Koukáš na mě jako bych spadla z měsíce.Tak co tomu říkáš?“Doráží nedočkavě a v hloubi duše má strach,který nedává v žádném ohledu najevo.,,Vypadáš nádherně,“usměje se Olga.,,Ani nevíš jak se mi ulevilo,“pomyslí si,nebo zašeptá?Zbytek výplaty padne za oblečení.Olga už je z toho celá nesvá,je neklidná a má strach cítím to.A je to zvláštní pocit jako nikdy před tím.,,jak to děláš,že každého tak snadno ukecáš?“směje se malému prodavači,který právě prodělal tisícovku.,,Jo,holka tak to fakt netuším,ale vím co budeme dělat večer.“Karen si chvilku pohrává s pocity,které k ní druhá dívka vysílá,,No tak dobrá,uvidíme co ti vaši dovolí.“Ukončí.To snad není možný,připadám si tak unavená,pomyslí si.Projdou kolem řeky a přes náměstí k tetě.Karen cítí,že sledování a míchání se do pocitů jí už moc nejde,proto vypnula,až do teď.Rychle se otočím.,,Zdravím vás krásky,kampak to jdete,snad ne na výlet.,,Hele,Hektore dej si odchod i s těma svejma kamarádíčkama,“Olga zuří to růžový prase před ní jí pije krev.,,Neslyšel si uhni nám z cesty,“Karen vycítí neklid,převahu,moc,čí sou to pocity?!,,Omlouvám se krásná lady,ale za vás dostanu dost zaplaceno,tak pojďte raději s námi dobrovolně,ať vám nemusím zmalovat ten váš ciferník!“Myslí to vážně,nebo si chce jen hrát.Napadne Olgu.,,Ne myslím že se nestane ani jedno pánové.“Karen sebere všechnu energii,kterou ještě má.Vypálí pohled na vůdce gangu.,,Jaké to je být malý a bezmocný?!“zašeptá sotva slyšitelně.Ale přitom jí slyšeli všichni přítomní.,,poklekni předemnou!“přikáže a nastaví nohu.Hromotluk se sveze k zemi.Na kolena.,,A teď mi polib špičku boty!“pokračuje.,,Ne to neudělám,“ozve se hlas v její mysli.Představí si malou myš,bílou jak sníh.A nechá jí běžet.Při každém neuposlechnutí nedostala jíst.,,Jo,dobrá už mě nech!“zaúpí.Začne se pomalinku přibližovat.Přitiskne masité rty na botu.,,Hodnej a teď zmiz a už neotravuj.“ten sladký úsměv byl namáhavý.Přesto přesvědčiví,zmizeli,vypařili se jak pára nad hrncem.,,Nemluv a pojď,“zavrčí navztekaně,sotva Olga otevře pusu.A to byla chyba.Podcenila si mě sestřenko,sice nevím jak to děláš nebo o co de,ale piš si,že peníze dostanu a ty mi pomůžeš.Zasměje se.
,,Večer se jde na dis…“nedořekne.,,Souhlasím jen chvilku strpení.“zavolá Karen a rychle se oblékne.Vyrazí do ulic.Olga si vedle téhle menší holky připadá nenápadně až nudně a to jí pije krev.Se svými 175cm,kyprou postavou a na víc v těhle svých nejlepších věcech(šatech do půlky stehen a těsně obepínající na správných místech.)Zatím co Karen je menší štíhlá jak proutek,na sobě ty nové věci tričko s menším výstřihem a přesto odhaluje dost.Kalhoty,které jen zdůrazňují krásné nohy,jak jí řekl jeden Olgy kámoš.Se zaťatými zuby jí pozoruje a soptí.,,Promiň mohu s tebou na okamžik mluvit?“ozve se za ní známí hlas.,,Ale jistě pokračuj,mluv nebo tě mám přemlouvat?“vyklopí ze sebe a v tom si uvědomí svou příležitost.A prase to poznal.,,Koukám,že si dostala rozum,výborně,“odmlčí se ,,tak jedeme na půl ty dodáš zboží,kupce tu mám i s penězma,teď je to na tobě.“,,Jak snadné je zradit!“zasměje se a protáhne se ke své příbuzné.,,Pojď už domů je mi blbě,“zahraje na tu správnou notu,tahle citlivka hned zareagovala.Venku je tma,zima.,,Kde máme auto?“ohlédne se Kar.,,Promiň,ale projedem se mým.“polekaně Karen se ohlédne.,,To asi těžko,“v tom zahlédne zbraň.,,Ale,neříkej,že by sis to ráda nedala.“ ,,Ne to fakt ne!“ odporuje a ví že chabě.,,To se uvidí,“prudce sevře její dlaň.,,A teď budeš poslouchat!“téměř zařve.,,Ne nikdy!“snaží se utéct.Stisk sílí.No tak prosím pomoc!Chce zakřičet.Silná ruka jí sevře hrdlo.,,To tě naučí poslouchat.“zavrní jí do ucha.Je jak lapená v kleci.Bojuje.Marně.Nůž jí projede paží.Zareje se do masa.,,Hej nech ji!“ozve se někde u ní.Nevnímá nic.,,Vypadni ty šmejde a neplet se do toho!“zahřmí.Karen si uvědomí záblesk.Ostrou bolest.Výbuch energie.Vše je rozmazané.Zmatené.Vlhké a lepkavé. Proud blesků mu vytryskl z rukou a zasáhl.Bohužel oba.Samanta mu kryla záda.Několik dalších se ukrývalo za rohem.,,Marku, kde se flákáš potřebujme pomoc!“ale je už pozdě.Tělo je pryč.,,Sakra!“černovlasý jiskřič zavrčí,,Adame je pryč bylo jich tu požehnaně.“oznámí svému příteli.,,Fajn musíme ji najít,moment počkejte kouknu se do počítače.“ ,,Co to tu budem jen tak čekat a nic nepodnikneme?!“Samanta vztekle probodne Marka s Brenenem pohledem.,,To víš,že ne,ale teď nemůžeme nic dělat!“snaží se jí uklidnit Brenen.Zatím co Mark zkoumá těla omráčených.,,Za chvíli přijdou k sobě.“ oznámí.Tak to abychom vypadli“navrhne černovlasý pohledný muž.,,Ne pánové na to zapomeňte,pokud vy chcete odejít tak prosím,ale bezemně já to z nich dostanu i kdybych přitom měla vypustit duši,je vám to jasný?!“blondýna blýskne svým kočičím pohledem,pružně a tiše jako šelma zmizí ve tmě.,,Taky by se mi hodili občas takový baterky.“zhodnotí Brenen a Mark jen se smíchem přikývne.,,Já to slyšela pánové“uslyší za sebou.,,Tohle mi nedělej!“vypění Mark.,,Nasedat,“nevšímá si jich a sotva nasednou šlápne na plyn.,,Hej v klidu ženská!“
,,Kde to jsem?“otevře oči.,,U mě doma maličká a teď si pohrajeme co ty na to?“Až teď jí dojde,že je přivázaná k židli a …zčervená.,,To nic má krásko,až tady skončíme hezky prostudujeme tvoje schopnosti.“krve by se v ní nedořezal.Ted pochopila co se na ní valilo jak lavina.Odporem a hrůzou se otřásla.,,To nevadí jen klid!“začne jí jemně hladit po rukou.Po ramenech přes klíční kost.,,Ne prosím nechte mě,co vlastně chcete?“zaprosí.,,Teď jen tebe a pak budeš další pokusný morče jako celý svůj život.“odpoví a pokračuje:,,Netvař se tak vyděšeně,to ti nesluší,ale když mi nevěříš,podívej se co ukrývá moje mysl.“zavrní ten bělovlasý čtyřicátník.Karen nevědomky zachytí obrazy,vzpomínky.Husí kůže jí naběhla po celém těle.To on zabil její rodiče.Cítila bolest,kterou prožívali,když jim dával injekce.,,Cítíš to vid,vidíš jak se pomalu měnili,vyvíjeli se a pomalu umírali.“směje se.,,Néé..“vykřikne a obrazy jsou náhle pryč.Neposedná ruka se sune čím dál tím níž.Prozkoumává každý centimetr těla jako by něco hledala.Cítí tlak na stehnech.Bolest.Pak slyší ránu.Obrazy se jí míhají před očima,pocity.Kdyby mohla červenala by se,ale na to neměla sílu.Zdá se to jako živé.Dvě propletená těla.Svázaná,bezmocná.Vtom se ozve rána podruhé.Probere se blesky létají od dveří.Bělovlasý muž zmizel.Chvilku po něm se objeví vysoký černovlasý muž.Černé triko a kalhoty zdůrazňují jeho postavu.Zeleno hnědé oči se v pijí do šedých.Rychlými pohyby jí rozváže.Slzy jí stékají nekontrolovatelně po tvářích.,,Jen klid malá to bude dobrý.“obejme ji kolem ramen.Vší silou se k němu přitiskne.Jemně hladí vlnité vlasy a vdechuje jejich vůni růží a jasmínu. ,,Brenene,musíme odtud je tu bomba!“vykřikne Mark.Chytí Samantu za ruku.Oba vyletí ven boční stěnou.,,To máš u mě,“Brenen popadne Karen.Běží ven.Výbuch se ozve za nimi.Nestíhají.Oheň je cítit všude.A najednou čerství vzduch.,,Marku ty číslo tohle máš fakt u mě!“zalapá po dechu a odstrčí ho ze sebe.,,jo,tak to mám jistý,ale…“v půlce věty se zarazí.,,No páni!“vydechne.Brenen sleduje směr jeho pohledu.,,No tak na to zapomeň,“přehodí přes nahou Samantin plášť.,,Pojďte vypadnem odtut.“Vyzve je blondýna a přivolá vznášedlo.,,Podej mi obinadlo,“zavrčí kočka.,,Marku mohl by si trochu šlápnout na pedál?!“šelmí oči září a zkoumají ránu,která se táhla od paže až k hrudníku.,,Hele Sam uklidni se vše mám pod kontrolou.“ Odpoví a nechápavě pohlédne vedle sebe na Brenena.Ten pokrčí rameny.
Před nimi se objeví pláž s pískem a palmami.Za nimi jako by rostli hory přímo z písku.Vznášedlo tiše pluje nad hlavami nic netušících lidí.Náhle se kolem vytvoří průchod a vtáhne je do sebe.,,Fajn,pomož mi!“Blondýna pohlédne na oba muže.,,Přeneste ji do laboratoře!“přikáže za nimi Adam.Starší černovlasý muž pospíchá před nimi.Tmavě hnědé oči mu planou.,,Sam,připrav dezinfekci.“Muži opatrně položí dívku na zvláštní křeslo.A pak s ní zůstane jenom Sam s Adamem.
,,Tak co o ní víš Marku?“přistoupí k jeho počítači.,,Moc toho není,ale ještě se podívám do databáze,“mile se usměje.,,Proč už na tom nepracuješ?“sedne si vedle něj na schod.Zelená obrazovka se rozzáří.Rychlé prsty se rozletí po klávesnici.,,Tady je,“poznamená po chvíli.,,Copak tam je?“zamručí Brenen.Mark zvětší obrazovku.,,Karen nebo-li Karmen Mongomeryová narozena 25.10.Měla několik pěstounů.Pokaždý se trefila na opravdový paka,“odmlčí se a posune se níž na stránce.Chvíli mlčí.,,Tohle je to co hledám záznamy z …“pohlédne na kamaráda a raději tu hnusnou firmu nejmenuje.,,Její DNA zmutovala do …je to telepatka a..“zaskočeně to dá přečíst nedočkavci.,,Ohnivec!“šeptnou zároveň.,,No tak to se du rovnou zahrabat.“okomentuje na krátko ostříhaný hnědovlasý muž.,,Ale jdi,ty se odhmotníš a je to,“usmívá se Brenen.,,To sice mohu,ale ty si asi neviděl tuhle malou poznámku,“ - ,,Hele vy dva nemáte nic jiného na práci než věčně šmírovat?“ zasáhne Samanta.,,Radši by jste si mohli hnout zadky a jít za Adamem.“otráveně na sebe pohlédnou.Adam je na svůj věk třiceti let byl velice inteligentní a pohledný.Hnědé oči orámované dlouhými řasami.Úzké rty.,,Jak vás znám tak už víte co tu máme.“usmívá se na oba přítomné a žena je zpraží pohledem.,,Jak jí je?“založí si Bren ruce na prsou.,,Dostane se z toho.“oznámí.,,To je dobře,“vydechnou.,,Hele už je vzhůru,“přistoupí Mark k vyděšené dívce.,,Hlavně jí nerozčilte nerad bych měl z laborky popel.“připomene Adam.,,Nechte mě být!“zapřede zastřeně.,,Jen klid mi ti chceme pomoc,“chlácholí ji.,,Vypadněte odtud,“neposlouchá.Dlouhé hnědé vlasy v prstýncích spadá pod lopatky.Šedo modré oči jiskří polární září.,,Karen,prosím poslouchej,“pokusí se znovu.Šedý paprsek vystřelí proti muži.Ten zakolísá.,,Vypadni nechci ti ublížit!“vztekle pohne paží.Tvář jí pobledne.Zakolísá.Spadne na zem.Zvedne ruce.Sam,Adam a Mark propadnou zdí.Brenen kolem sebe vytvoří elektrické pole.,,Karen,jestli nevěříš můžeš mi číst v mysli,ale neubližuj.“řekne tichým,melodickým hlasem.,,Jak to děláš?“zašeptá vyčerpaně.,,To ti vysvětlím,ale teď potřebuješ klid,“její oči potemněli.,,Nejsem pokusný králík!“protestuje.Brenen natáhne ruku.Jiskry kolem něj prolétají.,,Já vím,přesvědč se.“vyzve tu neznámou.Během chvíle má pocit,že už je klidnější.Jejímu zkoumání se nebrání,proč taky?Zhasne elektrické pole.Jediným nečekaným skokem přeletí k ní.Lehce zvedne tělo ze země.Chvějící se postava schoulená v jeho náručí nechává jeho ruce konejšivě přejíždět po ramenou.,,Omlouvám se je mi to líto,“vzlyká.,,Nic se nestalo,Mark umí procházet věcmi nebo se zhmotnit,“vysvětlí.,,Jak je to možné?“zašeptá a pohlédne ke dveřím na tři lidi.,,To je dlouhá historie,jedna firma zkoumala genetiku,lépe řečeno DNA.Zkoumala co se stane,když do DNA člověka přidají něco jiného.Mutanti se dělí na několik skupin.“odmlčí se a pohlédne na Samantu.Ta se usměje na mladší dívku.,,Samanta je zástupcem šelem.“pokračuje Adam.,,Mark má schopnost molekulární,což znamená,že může své tělo zhmotnit nebo naopak odhmotnit sebe i věc,které se dotýká.“vypráví a malým přístrojem regeneruje ránu na její paži.,,A nakonec Brenen,to si sama viděla co umí patří mezi jiskřiče.“Karen sykne bolestí.,,A co jsem já?“zašeptá a do očí se jí vhánějí slzy.,,Tak na to je čas teď odpočívej.“ukončí rozmluvu.,,Brenene,Marku pohlídejte ji a Ty pojď semnou.“s přátelským úsměvem pobídne vysokou ženu ven.
Za pár dní jí zavedou do překrásného pokoje s postelí.,,Není to sice nic moc,ale pomůžem ti to tu upravit.“obejme Kar Adam otcovsky kolem ramen.,,Děkuji,“vydechne.Během dne začíná povinný výcvik.Ten se táhne dnem za dnem.Čím více je těch pět lidiček po hromadě tím víc se vztahy mezi nimi utužují.
,,No tak,zaútoč!“zavelí Sam.,,Nebo se bojíš?“posmívá se.Brenen uskočí před útokem.,,Promiň,ale nemám náladu,“zavrčí.V nestřežené chvíli ho shodí na zem.Obkročmo si nad něj sedne.,,Kruci,co je s tebou!“vzteky se jí oči změní v šelmovské.Pružné tělo ho pevně svírá pod sebou.V šedém triku a kraťasech vyniká pevná postava.,,Já nevím Sam nevyznám se v sobě.“připustí.Žena překvapeně zamrká.,,Ty a nevyznat se v sobě?“napůl posměšně,napůl vážně poznamená.,,Ty co se vyznáš na ulici,ten který naboural několik set počítačů za pár vteřin.Ty a nevyznat se sám v sobě?“údivem ho rychle pustí až padne hlavou na podlahu.,,Hej,co blbneš!“zavrčí.Sam si sedne do tureckého sedu naproti němu.,,Tak povídej co se děje?“vyzve přítele.,,Jde o tu malou holku,“začne.,,Jednou mám pocit,že vidím něco co není,že je vzdálená a ve vteřině mě tak vytáčí její přítomnost,že mám sto chutí do ní pustit trochu proudu.“vzdychne.,,Brene,Sam,rychle máme tu problém.“zavolá Mark.Zelené oči Sam zajiskří.,,To už tu dlouho nebylo,“v úsměvu odhalí bílé,rovné zuby.,,Co je?“pohlédne do zachmuřených tváří.,,Státní zakázka,někdo ukradl protonová torpéda,munici jako na třetí světovou,navíc atomovku.“začne Adam.,,Svědci trvají na tom,že žena měla nadlidskou sílu a muž se v okamžiku stal neviditelný,z jeho pohledu sršeli blesky a z ní strach a děs.Vsugerovala jim pocity,myšlenky i náladu.“ukáže na obrázek.,,Ta je hodně nebezpečná,“poznamená Brenen.A bezděky pohlédne do šedomodrých očí.,,Víc než si myslíš,“přisvědčí Karen.,,Jak to myslíš?“vzhlédnou do pobledlého obličeje.,,Je to má sestra,“zašeptá,oči přilepené na obrazovce.,,Je o deset let starší,to ona mě naučila,že něco takového mám.“začne vyprávět.,,Když mi bylo pět,jediným pohledem upražila tetu se strýcem…to bylo když jsme u nich ještě žili v opatrovnictví ,jen pomocí myšlenky.“posadí se na zem.,,Je mi líto ale mám pocit že její schopnosti se vystupňovali na neuvěřitelnou míru.“Adam se opře o stolek po jeho pravici.Zamyšleně stáhne obočí.Rty se semknou do uzounké čárky.,,Jak to víš že to byla právě ona?Nemáme popis těch osob jenom to že někdo s určitými schopnostmi…“Karen se zamračí.Drobnými prstíky si projede jemné vlnité vlasy:,,Ani nevím,ale cítím to je to silné jako když tu byla naposledy možná ještě více než kdy jindy mám dojem,že stojí hned vedle mě….“odmlčí se a rozhlédne se po ostatních.Samanta přimhouří oči-jejich temný svit zamrazí.,,Ne bud v klidu.Mé smysli by něco takového zjistili.“usměje se po obhlídce.,,Seš si naprosto jistá?“ Karen pocítí příval hněvu od šelmy.,,Ne nechtěla jsem tě urazit jenom se ptám.“Samanta neodpoví. ,,Hele vy dvě nechte toho tohle nám asi moc nepomůže….mě by spíše zajímalo jak jí zastavit tu zlodějku…“podotkne Brenen aby předešel hádce . ,,Má sestra není žádná zlodějka !“vypálí po něm plamen hnědovlasá dívka.V ruce jí náhle vzplane nový rudý plamen.Oči září jak vařící láva s chladným podtextem mrazivé polární záře. ,,Karen…!“ Adam na sebe upozorní a když na něj pohlédne zamrazí ho po celém těle. ,,Sakra !“zakleje a uskočí. Stolek o nějž se opíral okamžitě vzplane. ,,Nikdo tady nebude mé rodině nadávat do zlodějů!“ vykřikne. ,,Karen nech toho…!“Brenen se vzpamatuje.V rychlosti ovládne své myšlenky a snaží se je dostat k dívce.Bohužel neví jak. Jeho přátelé skočí do úkrytů před další sprchou ohně a mrazu.Bren přistoupí o krok blíž. ,,Co to děláš vypadni od ní!“ zavelí Samanta.Vztekem a bezmocí se jí hlas chvěje. ,,No tak poslouchej ….“myslí si muž . „Dej mi znamení jestli mě slyšíš no tak Karmen pust mě přes svou hradbu věř mi!“ v poslední chvíli si uvědomí co to letí proti němu.Srazí to notnou dávkou elektřiny stranou. „Tohle mi nedělej no tak slyšíš mě?!“ začíná ztrácet naději a ty věčné útoky všude kolem….!V rukou mu zajiskří.Hodí to proti soupeřce.Vše se odrazí a padne daleko od ní. „Nesnaž se mým štítem neprorazíš,“ zazní mu někde v zadu v hlavě tichý posměšný šepot. „Nemáte šanci ani jeden z vás.“ Spustí ruce podél těla a věci kolem ní začnou sami létat. „Poslouchej vím,že teď už mě slyšíš!“ zaútočí v myšlenkách proti ní.Pohledem se vpíjí do šedých očí. Cítí jako by se kolem něho nahromadila ohromná síla. „Ano slyším…“odpoví váhavě. Muž si uvědomí jak velice musí být opatrný. „Uklidni se prosím tě…nebo chceš ublížit někomu z nás?“ Dívka posmutněle pohlédne stranou. „Vím že ne tak prosím nech toho.“ Karen si povzdechne….. „Cítím tu hromadu vzteku jako by byl můj…..jinou přítomnost…“Rychle jí skočí do řeči: „Ne to nepatří k tobě to jsou cizí potlač je….“ Náhle ho něco přitáhne k ní blíž. „Dej mi ruku.“Pálivá dlaň se natáhne k jeho….
„Pozor!“Mark chytí Adama. „Co to k sakru je!“ Samanta skočí k nim. „A co zas dělá ten blázen!“ Pružně vyskočí …. Náhle se sesune k zemi….kolem to zajiskří.Vše kolem jako by se zbláznilo a začalo létat kolem nich.Věci se odlepovali od země vklouzávali do kruhu a ten se barvil do ruda. „To nevypadá dobře….“ Mark se vyhne Adamovi . Opatrně se přiblíží k Samantě.V té chvíli vytryskne proud jisker.Obal se rozzáří do běla.Marka stihne jasný záblesk světla.
„Karmen prosím….“ V té chvíli vše utichne a vrátí se do původního stavu. Dívka se nevěřícně podívá kolem sebe . Muž před ní jí jemně konejšivě obejme kolem ramen. „To nic.“ Konejšivě ji pohladí. „Nic?Málem nás zabila!“ zaprotestuje Samanta . „Mám dojem ,že ani sama netušila co se stane a tvá zloba byla startovní můstek .“ řekne zamyšleně Adam. „Mám dojem ,že tu máme horší problémy,ne?“ přidá se Mark. Blondýna rychlými kroky odejde naštvaně z místnosti a každým ladným pohybem pružného těla to dává jasně najevo . „Nenávidí mě….“ Adam jenom pohlédne na kluky a přikročí k řešení plánu jak zastavit jednu nebezpečnou osobu.
Unavení z hledání si sednou na pohovku a v okamžiku usnou,každý pokus zjistit o tajemné ženě co dělala za posledních pár let proběhlo bezvýsledně a starosti s novými zprávami ještě více rostli.Samanta se od té události ještě neobjevila.
Brenena vzbudí podivný pocit.Ostražitě se rozhlédne kolem sebe.První co si uvědomí je drobné tělo na jeho ramenu.S potutelným úsměvem jemně uloží dívku na pohovku , vstane a protáhne si ztuhlé tělo.Svaly pod černým tílkem se mu napnou a rozcuchané černé vlasy….prostě nádhera…..pomalu se ohlédne a spatří modrošedý pohled plný skrytého zájmu,který mu ani v nejmenším neunikl. Přiloží prsty na ústa,aby mu připomněla ,že ostatní ještě spí. S úsměvem jí pomohl překročit spící .Posunkem mu naznačila ,že neví co se děje. Brenen se zachmuří a pokrčí rameny. Projdou dveřmi ven na úzkou chodbičku . Karmen náhle sáhne po velké dlani . Na tázavý pohled neodpoví hned. Tiše přejdou do jejího pokoje.Zavře a unaveně a malinko sklíčeně se sesune na postel . „Co se to zase děje?“zeptá se sama sebe i jeho. „Nemám tušení,ale vím ,že se mi to ani malinko nelíbí .“Odpoví . „Měli bychom se …“Nedořekne.Zaposlouchá se . Ten zvuk je tu znova . Celým tělem jí projede mrazení . „Co se děje?“ chytí jí za zápěstí a prudce trhne ten skelný pohled se mu vůbec nelíbil. Odpovědi se nedočkal dívka klesla k zemi . „Adame!“ rychle se skloní a zkontroluje tep . Malinko se uklidní .Rychle se dostane do laborky . „No tak Adame kde si byl tak dlouho!“vyjede na přítele vztekle. „Co se děje?!“ neobtěžuje se z odpovědí a začne pracovat. Zkontroluje každou možnost proč by mohla být v bezvědomí.Nakonec to vzdá – nemůže dělat nic jiného než kontrolovat její životní funkce .Když to oznámí Brenenovi jeho vztek nezná mezí naštěstí zasáhne Samantě: „stejně to musí počkat mám dojem ,že tu divoženku mám!“Chvíli jim trvá než přijdou na to o kom mluví.Rychle se sbalí. „Zůstanu…“Adam se zamračí : „Ani omylem já tu počkám leště možná zjistíte i jak jí pomoci.“Pohledem zavadí o lůžko další debata je zbytečná.
Město pod nimi se skví nádherou letního večera.Maskování letounu je kryje před zraky nepověřených osob dole pod nimi – ještě nebyl vhodný čas se jim objevit jenom tak před očima takoví jací jsou. „Ted dolu tam na ten plácek .“ zavelí Mark a Samanta obratně přistane. „Tak pánové vystupujeme,“zavelí s úsměvem.Temná paseka kousek od města vypadá hrozivě a spíše jako past,ale nemají obavy byli už na horších a nebezpečnějších místech. „Zdravím vás sem ráda ,že jste to tady našli .“ jako jeden se otočí za hlasem .Před nimi stojí malá postavička vypadající jako kulička. „Nebojte se a zhasněte ty jiskry nebo na nás upozorníte!“ Přikáže pevným hlasem . „Jak ti můžeme věřit?“ vystoupí před ostatní Mark jako štít. „Jednoduše bezzemě byste nevěděli kde se ta zrůda nachází . Samanta vykročí vpřed. „Nelže lháři smrdí jinak!“ Brenen tedy uhasí jiskry : „Tak co pro nás máš?Ale rychle už to chci mít za sebou“ mužíček zavelí ,aby šli za ním, neochotně a opatrně poslechnou.
Malá světnička je pouze matně osvětlena primitivní svítilnou. Postel v rohu by bohatě stačila malému dítěti. Báli se čehokoliv dotknout. „ Nemějte obavy tohle vydrží větší hromotluky než jste vy všichni dohromady.Posaďte se .“Opatrně uposlechnou . „Vím co máte za problém Klea tedy sestra Karmen byla vždy podivné dítě už jako malá měla svoje schopnosti a ráda jich užívala,“ otázku prstem ruky umlčí. „Není moc času. Klea mě zná stejně jako Karmen mám dojem ,že ta se právě teď probudí,ale nejsem si jistý. Ale abych to dopověděl.Já sem kmotrem Klei a jejím dá se říci nepřítelem nechala mi před očima zabít celou rodinu pomocí jediné myšlenky a ještě se přitom smála. Najdete ji snadno během pár dní vycítí Karmen nebo už se tak stalo ,ale spíše ne…holka má co dělat musí plně ovládat své emoce z nich pramení její síla a nejen z vlastních….chápete?Dokáže vycítit z lidí cokoli,ale bohužel jakmile je toho na ní moc je jako atomovka a stejně tak nebezpečná proto sem se snažil to eliminovat byl sem skoro u konce než se stala ta věc…..“rychle přešel po pokoji. Potřebuje oporu nevím jak je to možné,ale čím déle zůstává ve stavu kdy vnímá věci do hloubky a se zavřenýma očima tím více jí to vyčerpává.“ Zhluboka se nadechne… „s její pomocí to dokážete,ale cítím tady zášť.“rozhlédne se kolem . „Ta blondýna to není dobré může vás to ohrozit radím ti děvče honem rychle si s ní promluv protože až půjde do tuhého…nebude dost silná pokud nebude mít zázemí..“ skloní hlavu k zemi. „víc vám nemohu říci ….. běžte rychle ….. pryč…..“ samanta muže podepře. „Dejte pozor na Karmen už si prožila dost….a …“ vydechne naposledy.Oheň v krbu zapraská a z ničeho nic se začne šířit mimo ohniště…. „Rychle ven!“ zpanikaří šelma při pohledu na oheň. Muži na sebe pohlédnou,chtějí vzít tělo,ale to zmizelo.Na přemýšlení nebyl čas.Sotva vyběhnou chaloupka hoří jako pochodeň.
„Adame jsme doma!“ Mark vtrhne do soukromé místnosti. „Rád vás vidím,“usměje se starší. „Pojď posad se a vyprávěj od Brenena se toho moc asi nedozvím,když sedí naproti a Samanta ta asi také nemá moc dobrou náladu,když ste nepřišli všichni.“ Mark se zašklebí. „Máš pravdu…navíc to byl podivný večer…..“podrobně vypoví co se jim stalo .Adam ho nepřerušuje a pozorně naslouchá a dává si věci dohromady.
Druhý den ráno je probudí svádivá vůně.Jako náměsíční se rozespale vlečou do kuchyně a tam na ně čeká překvapení. „Dobré ráno,“ zvesela se na ně usmívá dvojice po ránu velmi okouzlující ač muž s mírnými kruhy pod očima z nevyspání,ale Šťastný ruku kolem útlého pasu dívky. „dobré ráno,“ usměje se Adam „tak co jak se vede marode?“ odpovědí je mu Šťastný pohled přetékající začínajícím citem. „Tak pojďte než to vystydne.“ Pobídne je Mark a zasedne nenasytně ke stolu s jeho oblíbeným jídlem. Zbytek jeho přátel se nenechá dvakrát pobízet. Brenen lehce pohladí dívčí ruku ona na něj s úsměvem pohlédne…na co slova?Oni si rozumí i bez nich lépe než si oni sami myslí….
„Dobrá a jak to máme udělat?Nemůžeme jí k tomu nutit a pochybuji,že s tím bude souhlasit!“ Blondýnka shodí své dlouhé vlasy na záda. „Ale bude je to moje sestra…navíc na co mluvit…cítím jí….jako ona mě je blízko.“Jasně modré oči jí potemní mocí která je pečlivě ovládaná a použitá naplno. „Ty myslíš,že tě k sobě pustí?“ muž znejistí o tomhle napojování moc neví a tak se cítí na tenkém ledě. Žena se zasměje zvonivým přitažlivým smíchem,který u ní tak slepě miluje a nejen smích celou tu skvostnou bytost…. Na okamžik raději pohlédne stranou,protože ví jak by to odpadlo. Klea se usměje: „Nejprve práce potom zábava…ano miláčku?“ Vysoký svalnatý muž se usměje něžným úsměvem,který láme nejedno dívčí a ženské srdce. Pouze přikývne . „Máš v plánu to udělat hned nebo až bude vše pod odhledem?“ Klea se zamyslí.Dlouhé řasy na okamžik přikrejí skvostné oči. „Lepší bude až bude vše připravené.“odpoví a pustí se do práce. Vyjde do parného letního slunce a muž za ní. Před nimi jako na dlani leží sklad zbraní . Klea se rozhlédne kolem přes okraj slunečních brýlí. „Miláčku vem si zadní stranu a bud opatrný je tam pár neurvalců co si myslí ,že spolkly moudrost světa a možná i něco víc,tak víš jak?“ Lukyn s posledním úsměvem jako by se vytratil ve větru. Klea se rozhlédne v klidu projde kolem stráží.Jako by byla neviditelná stejně jako její partner. Po pravdě ty chudáky pěkně zblbla.Spokojeně se prošla celým zařízením než našla přesně to co potřebovala. Jako nic nechá těžkou bednu plout před sebou.Milenci se sejdou před přední bránou. „Mám dojem že tady pomůže jenom tohle.“ Klea prudce mávne rukou.Mohutná brána vzlétne jako pírko do vzduchu.Cesta ven je volná.
„Marku co myslíš měla bych si s ní promluvit?“ Samanta se posadí obkročmo na židli a svým kočičím pohledem sleduje přitažlivého muže před sebou. „Mám dojem ,že by si měla,a zároveň bysme asi měli začít cvičit….a“Karmen se usadí vedle něho na zem jako duch. „No mám dojem ,že mě tady někdo sháněl není to snad pravda?A podle toho co tu cítím tak celkem nutně.Sam?“ Žena zčervená a připadá si náhle mnohem mladší než dívka co sedí před ní ,a které by z fleku mohla dělat starší sestru. „Hele Karmen já nechtěla sem aby to vypadalo jako ,že tě odsuzuju měla sem na tom svůj podíl a mám dojem ,že větší,nebylo to správné…tedy….“ Pohlédne na Marka a připadá si znovu jako malá holčička…..Karen sice měla sto chutí jí nechat podusit,ale zachytila něco ze starých obrázků z její mysli.Zarazila se cítila smutek,vztek,nenávist,ztracenou lásku,bolestné zjištění,prožívala to spolu s vysokou blondýnkou znova a znova pořád do kola.Zalapala po dechu a rychle otevřela oči. „Ne to nic chápu,“vykoktá ze sebe.Pomalu se opře o Marka. „V pořádku?“zajímá se .Karmen jenom přikývne.
„Vstávej sestřičko,“ Klea uvolní sevření útlé paže až když se dívka probudí. Kolem nich jsou jenom modré mraky. „Kleo,dlouho jsme se neviděli,“usměje se na sestru rozespale než jí dojde co se děje a že nejsou malé holčičky co se takhle baví. „To máš pravdu v neviděli.“ Karmen rychle proběhnou myslí pravidla,která platí pro toto místo.Jedno z nich bylo žádná telepatie,žádné empatie . A tak se uvolnila. „Cože ses tak najednou objevila?“ Blondýnka rychle odpoví: „Ale to ani nemohu pozdravit mladší sestřičku?“ sladký úsměv by zmátl kohokoliv jenom jí ne. „Aha…jen tak mimochodem copak potřebuješ?“ přejde Karen rovnou k věci. „Ale no tak myško copak bych musela vždy když se objevím něco potřebovat?Jenom se mi po tobě zastesklo.“ No to určitě pomyslí si Karmen a má sto chutí to dát svému nádhernému odrazu najevo ale naštěstí se včas zarazí a připomene si kolik práce jí vlastně ušetřila samotnou jí už mnohokráte napadlo,že by se měli spojit a zjistit co se děje. „Kleo posaďme se prosím,“usměje se a mávne rukou pod nimi náhle vyroste zelená měkká tráva.Karmen neunikne jemný záblesk zloby a znechucení.Věděla,že teď musí hrát tak aby nikdy nepoznala co se v ní doopravdy děje,ne ne to by vše jenom pokazilo. „Tak co ,co si dělala celý čas co jsme se neviděli?“pokračuje v nevázané konverzaci. „Ale však to znáš trochu toho trochu onoho. Vydělala sem nějaký prachy a další budou během pár dní na cestě ke mně je to velký obchod.“ Na okamžik se odmlčí dochází jí trpělivost. Ted nebo nikdy. Nádherně nalíčené plné rty se roztáhnou v úsměv odhalující bílé perličky zubů. „Ty Myško nechtěla by si do toho jít semnou?Alespoň by si vypadla od těch ubožáků,kde nemůžeš ani ukázat své schopnosti ani se zdokonalit nebo cokoliv jiného udělat.Zavrhla si mou nabídku ,minule když sem ti nabídla jejich úklid,nezavrhuj mě nyní chci ti pomoci!“ Klea si byla téměř stoprocentně jista ,že má na vrh proto vytáhla tento trumf…. Hnědovláska se pousměje. „Kleo ,sestřičko moje,ale já sem Šťastná,doopravdy nechci nic měnit.A pokud jde o to… neviděli jsme se skutečně dlouho mnoho se změnilo,je mi líto,ale když budeš chtít můžem opět pokecat jen mi řekni kde si ve skutečnosti stavím se na kafe.“ Nabídne s úsměvem. „Je mi tě líto,až bude čas ozvu se ti znovu,ale takto ano?“ naposledy jí pohladí jakoby láskyplně,ale pohled mrazí jako samotný ledovec.Pak zmizí.
„Ne nesmíš!“ probudí se zpocená strachy. Během pár vteřin aktivuje své ochranné pole.Promiň sestro. Ta slova sou nešťastně chladná.Přejde ke stolku se zrcátkem.Bezmyšlenkovitě pročeše vlnité vlasy.Celou svou bytostí vnímá vlastní strach…
Samanta tiše projde kolem nově obydleného pokoje . Zachytí podivný pach – hrůzu a děs! Opatrně otevře dveře. „Nestalo se ti nic?“ oči jí zazáří jak prozkoumává pokoj. „Ne – ne vše je v pořádku.“ Samanta pochybně odejde.Mark jí potká na chodbě do velké síně. „Co se děje?“ zkoumavě chytí ženu za ruku a donutí jí aby se zastavila.To co zahlédne se mu ani omylem nelíbí. „Něco tají!“ zasyčí jedovatě. Mark nechápavě zavrtí hlavou. „Co se ti zase stalo?“ smyslně se usměje a políbáno na rty. „Asi nic jen se mi něco zdálo neřeš to ano?“ Muž se za ní dlouho kouká než mu zmizí z dohledu. „Co tu stojíš jako trubka?“šťouchne do něho přátelsky Brenen. „Ona …“ vykoktá a za ním se ozve pobavený smích . „No konečně!“ utrousí a za stálého pobaveného úsměvu nechá přítele stát na místě. „Tady je nějaká podivná nálada.“ Ohodnotí Adam u snídaně,ale dále nikdo nic neřekne k jeho poznámce jenom sklopí oči jako by na stole bylo něco děsně zajímavého.
„Jestli nás nechceš ohrozit měla by si vyklopit co víš!“ vystoupí ze stínu a chytne malou dívku pod krkem. „Co chceš dělat?Zabít mě pokud se něco stane?!“ zahřmí vztekle tichý hlas. „Jo klidně!“ štíhlé prsty ještě přitlačí. „Máš dvě možnosti vyber si!“ pramen vlasů jí zpadne do tváře. „Věř mi je to tak lepší!“ zalapá po dechu nemůže si dovolit útok. Sakra Samanto koukej toho nechat! Její mysl je rozbouřená. „Myslíš ,že já chci někoho ohrozit?!“ zasípe. Potměšilý úsměv jí přesvědčí,jak zprávně uvažuje. „Pust mě a já to tedy řeknu.“vzdá marný boj.Stisk povolí.Využije momentu nepozornosti.Postava se zkácí k zemi. „Promin mi ale je to nutné.“ Ještě v rychlosti jí nechá pár podstatných údajů v mysli. Napojení na Marka není tak těžké.Během několika vteřin projde pevnou skálou.Na čerstvém vzduchu se na okamžik zastaví a nasaje mořský vzduch.Ví co musí udělat.Jediným skokem se ocitne ve vlnách. Začne plavat proti proudu.Využívá vnitřní sílu moře ve svůj prospěch-čerpá z něho.Vlny si pohrávají s drobnou postavou,která neúnavně postupuje vpřed.
V noci konečně dostane nohami na zem.Celé tělo je promrzlé,zesláblé,ale přesto dokáže normálně přejít pár metrů k osamělé palmě.Sesune se na zem a prosí ,aby země dodala hřešícímu to co potřebuje.Písek se jemně začne pod ní vlnit.Každé zrnko jako by předávalo svou vlastní životní sílu dokonce i palma ….Příjemné mravenčení pozitivní energie začalo kolovat v jejím těle.Regenerovat každý milimetr.Vše kolem jako by se smálo a říkalo: „Ano vem si každý kdo je otevřený a rozumí mi nalezne pomoc,když prosí.“ Karen s poklonou vztane.S úsměvem pohlédne na lunu. „Děkuji průvodce ztracených nocí bloudících.“ A luna matka klamu rozzáří oblohu a zase pomalu zhasne zpět do původní záře. Nedaleko odtud nalezla ztracený domov.Vlezla oknem do svého bývalého pokoje.Znala každý milimetr dost dobře takže světlo nebylo potřeba.Nahmatala výklenek pod postelý a jemně zmáčkne záklapku.Ta s cvaknutím odhalí díru.Zručně vytáhne oblečení.Během několika minut je mokré na posteli a suché kožené na jejím těle. Během těch několika málo minut stačí zachytit sestřin signál. „Sem zpět pojd zamnou.“ Zašeptá do noci.
Samanta se probudí a hlava jí třeští. „Co se stalo?Kde je Karen cos jí udělala?!“ Brenenův hlas se chvěje zlostí.Mark se postaví před běsnícího muže a obrní se rudými žilkami. „Jen klid!“ přikáže.Samanta se posadí na posteli a očima se dotkne Adamových. „Nic sem jí neprovedla omráčila mě!“ vyštěkne zlostně. „Jenom tak by to neudělala!“ i jeho hlas zní zle. Nová bolest jí donutí chytit se za spánky.Obrazy zmateně kolují kolem ní. „Jen sem jí chtěla postrašit!“ zaskřípe zuby.Černovlasému se rozohní zrak. „Pamatuješ si ještě na něco?“ obejme Sam Mark kolem ramen a nepřestává sledovat o dost většího soupeře. Zavrtí hlavou.Přitom nechtěně zavadí o co si pod ní.Náhle si uvědomí co to je dříve než to viděla. „Dělej dej to do počítače!“ vzrušením lapá po dechu.Muži nechápavě pohlédnou jeden na druhého. „A co jako?“ odváží se Adam. „Přece tohle.“ nastaví prázdnou ruku v které ona vidí disketu.Konečně jí dojde co se děje. Jediným pohybem strhne ze sebe deku a vyskočí na podlahu.Kočičí chůzí projde po pokoji.Rychle nahlédne na několik míst,která nebylo vidět.Konečně!Úlevně si oddechne přeci jenom není blázen! „No přece tuhle!“ zapřede.Bokem se otře o Marka a mrkne na něho. „Tak co bude mrkneme na to?!“ zašeptá výhružně. Všemi projede strach z jejího chování,ale přeci jenom vloží věcičku do počítače. „Vidím,že jste tohle našli.“ozve se rozmrzelý hlas: „Omlouvám se,že sem nic neřekla,ale takhle to bude lepší.Klea mě kontaktovala před několika dny.Musím za ní.Až tohle uslyšíte bude vhodný čas.Neplette se do mého plánu nechci vás do toho namočit.Je to jasný Brene?!“hlas zazní jako švihnutí bičem. „Jinak vám chci poděkovat at už to dopadne jakkoli mám vás ráda. Dej te mi 24 hodin poté se sejdeme dole pod velkou palmou pokud tam nebudu něco se pokazilo.Takže … jenom neplet te se do toho když vím že stejně budete,proto vám to neulehčím – pro vaši ochranu.Sbohem nebo nashledanou?Nevim sama.“ Konec nahrávky. „Sakra! A já jí nahrála do ruky,kurva!“ – „ To je šílenství!“ s posledním do jednoho souhlasí.
„Adame máš něco?“ Mark se odlepí od svého monitoru a přejde k druhému. „Je mi líto lokátor si vypla.“ Rozhodí rukama v gestu,že vyzkoušeli všechno. „Sam našla si něco?“ po chvíli se ozve ostrý zvuk . „Promin bylo tady par přátel co neznali způsoby.“ Adam svraští čelo. „Hele zase to s tou převýchovou nemusíš přehánět nemám ti tam poslat Marka?“ další zvuk tříštího se skla. „Není potřeba …“ oznámí a vypne se. „Jedu tam!“ Tvrdý pohled zasáhne staršího muže jako šíp. „Jak myslíš,ale mám dojem ,že tohle zvládne sama!“ no jo to je to mládí usměje se pro sebe a sleduje mizící hranatou postavičku…..