Krysí blues

Džungle. Běh. Strach. Nohy malému tvorečkovi kmitají, seč mu síly stačí. Před ním se rýsuje nekonečně vysoký masiv kolmé skály.
  Žít život malého bezduchého tvorečka v krajinách kolmých skal nebyl vůbec jednoduchý. Pravda,  jistojistě jste nikdy neumřely hladem, dokonce ani v zimě ne! Na druhou stranu smrt byla krutá a nemilosrdná. Někdy uvažoval, jestli by nebylo lepší sbalit si svých pár švestek a zmizet někam do polí, úžit si léto a v zimě tam v poklidu zemřít.
  Už se blížil ke kolmé skále. Tady někde by měla být skrýš. Tady n.. Když konečně jeho zrak spočinul na vytouženém bydle,když tu se  před ním zjevil jeden z obrů. Byli strašní. Nikdy krysy nejedly, ale vraždily je po tisících. Jak dopadl, zem se začala otřásat. Ve své hnátě držel svazek prutů, tak dva tisíce tlap dlouhý, u země se rozšiřoval do široké vraždící smrště. Ucítil její pach. Špína. Plíseň. Krev. Začal se doopravdy bát. Z ohromné výšky na něj dolehl hromový hlas. "HHHHUUUUŠŠŠŠ! HHUUŠŠ!". Pod sílou toho hlasu se otřásla zem. Krysí srdce dostalo novou salvu adrenalinu. Pomočil se, začal se třást a jak už to tak bývá začal usilovně přemýšlet. Za nohama obrovského hromotluka se rýsovala spára. Teď a nebo nikdy.
Impulzivně se rozeběhl ke spáře. Vyskočil na malý kamínek a jen tak tak přeskočil blížící se vraždící smršť, propletl se mezi nohama a běžel co mu síly stačily.
  "Pospěš Thomasi!" Pištěla naň malá krysa ze škvíry. Lili. Tak ona o mě měla strach? Ježíši to je milé. Možná je v ní víc, něž bych kdy tušil! Musím ji někdy..
TMA
  Tedy tma pouze pro Thomase pro ostatní to byl velice nepříjemný zážitek. Běžící Thomas, v jehož tváři se mísila únava, strach a ke konci z nepochopitelného důvodu i radost, se jako ve zpomaleném filmu se nad nesouměrně tvářícím Thomasem začalo rozšiřovat koště. Tedy vraždící smršť. Lilin obličej se svraštil do bezmocné beznaděje "Néé.." křičela a její hlas se jí ozvěnou vracel. Ozvala se nechutná směsice zvuků. Lámání kostí, "nééé", čvachtání mozku, "ééé.." , a něco podobného co vydávají špatně vychovaná mláďata při konzumaci něčeho velmi lepivého.Na malou roztřesenou lily dopadly zbytky Thomase. Její světle šedivý kožíšek obarvily do ruda, na mnoho místech až do hněda. Ve vzduchu cítila pach rozdrceného žlučníku a prasklých střev. Zvracela. Když byla v nejlepším, dostala něčím do své skloněné hlavy, až udělala tři salta vzad a přitom si nezapomněla pořádně natlouct. Jakmile zvedla hlavu, aby zjistila co se děje,  uviděla ve škvíře ležící tělo nebohého Thomase. Strašně smrdělo a na kráse jí ubíralo ještě poněkud značně zdeformovaná hlava. Lili se pokoušela zvracet ještě jednou, leč nešlo to.
  Smrt v údolí kolmých stěn byla poměrně málo častou situací, ale o to krutější, mnohem krutější.
  Zem se začala rytmicky otřásat a hrozně studila.Obr mizel a Lili ležela na zemi a celá se třásla. Plakala. Nevěřila, že se to skutečně stalo. Připadalo jí to spíše jako noční můra. Ano! Tak je to! Já tu jen spala a... Zarazila se v půli myšlenky. Přes její periferní vidění vyrazil malý potůček krve, přímo přes zaostřenou oblast, až do druhé periferního vidění, kde mizel ve spáře. Lili strnule zírala na tento výjev, když tu najednou uslyšela hlasy. "Chci se probudit! Chci se probudit!" Křičela. Pokusila si vytrhnout chlup. Bolelo to! Ale ve snu to přece nebolí! "Chci se probudit!"

*

  Hlad. Krysí hlad je geneticky daná vlastnost, která jim v nehostinných podmínkách, sic s obrovskou úmrtností, ale pomáhá přežít. Krysy jenž se rozhodly jako svou domovinu pojmout Kolmé skály, nikdy nepřestávaly být syté. Problém byl ale v tom, že nikdy nezmizel hlad. Byla to chyba v genech. To mělo za následek obrovské přemnožení krysí populace. Nasycený krysa je mnohem náruživější a nasycená krysa mnohem plodnější. Jídla všude hromady, hotový ráj, kdyby nebylo těch obrů.

*

Zvuky, které Lily slyšela, byly od krys. Blížily se a měly hlad. Tři proběhly kolem ní a vůbec se ji nevšímaly. Uslyšela trhání masa. Nechtěla vědět odkud zvuk jde. Chtěla se jen probudit.
Z pod zvlyků se jí ozývalo je: "Chci...chci se" a nářek.Čtvrtá krysa byla o mnoho vzrostlejší a evidentně mnohem nažranějsí, neboť po mrtvém tělu jen letmo přeletěl pohledem a otočil se na Lily. "Chceš?" pravil a slintajíc se pomalu sunul k ní. Otočil ji svým tělem a ocasem čechral její šedavé chloupky.
 "Chci.."
"CHCEŠ!" zavrčel čtvrtý a začal se pomalu sunout na ní a otáčel ji do příslušné pozice. Lili to nebolelo, ani nepotěšilo, necítila vůbec nic.
  Po čase si začala vytrhávat chlupy, až se jí objevily malé lysinky. ´Chci se probudit!´ bylo jediné co jste od ní uslyšely.
  Z onoho incidentu porodila dva chlapce a tři krásné holčičky. Samozřejmě ji je všechny odebraly.