Malá barbarka Zuzanka a sedm ninjů

Milé děti, mám pro vás pohádečku na dobrou noc. Hezky se přikryjte až po bradičky, uvelebte se a poslouchejte.

 Milé děti ,kdysi dávno žila na vysočině jedna malá barbarka jménem Zuzanka. Hrozně ji trápilo, že se jí ostatní barbaří pošklebují, protože nemohla vyrůst. Proto velmi tvrdě cvičila a uctívala Thora, boha hromu, až se jí podařilo stát se nejlepším válečníkem na vysočině. V umění s mečem se jí nikdo nevyrovnal.

 

 Jednoho dne se vydala do světa, aby našla obětní dar pro Thora, jemuž vděčila za svůj úspěch. Putovala po celém světě, bojovala v mnoha bitvách, ale stále nenacházela nic vhodného. Pak se doslechla, že císař jedné daleké východní země, zvané Japonsko, vlastní nefritovou sošku draka, která dokáže odhalit každou lež a podvod. Zuzanka usoudila, že to je ten nejlepší dar pro jejího boha, jenž je neustále obklopen konkurencí nižších bohů a denodeně musí čelit všemožným intrikám, aby si udržel své postavení. Vydala se tedy do Japonska.

 

 Japonský císař Heihachi se ovšem od svých věštců dozvěděl o blížící se malé barbarce a jejím úmyslu. Nefritový drak byl největší poklad celé říše, císaři se zdál cennější než všichni jeho poddaní dohromady. Dal si proto zavolat četu svých elitních válečníků – samurajů a přikázal jim, aby vetřelce zabili.

 

 Samurajové Zuzanku vyhledali a obklíčili. „Vzdej se, nepříteli, a slíbíme ti lehkou smrt,“ zvolal jejich velitel drsným hlasem.

 

 Malá barbarka nakrčila zamyšleně obočí. „Vzdát se? Tohle slovo neznám.“

 

 Samurajové tasili katany.

 

 Zuzanka pozvedla svůj věrný bastard a mile se usmála. „Císař mi asi nefritového draka nevydá dobrovolně, že?“

 

 Samurajové místo odpovědi zaútočili. Ale jaké bylo jejich překvapení, když je malá barbarka všechny bez problémů porazila.

 

 „To je všechno, co umíte?“ volala za prchajícími válečníky a smála se.

 

 Přeživší samurajové se vrátili do paláce a vyprávěli, že ta cizinka je mocná čarodějnice, která vládne nadpřirozenými silami a vlastní smečku zotročených démonů.

 

 Císař poslal všechny pryč, celý den proseděl na svém trůnu a utápěl se v zoufalství. Čarodějnice! Zotročení démoni! Všichni pravděpodobně mužského pohlaví, s impozantní muskulaturou a v chatrném oděvu! Každý přece slyšel o těch jejich západních barbarských praktikách... Neměl odvahu tuhle děsivou představu dál rozvádět.

 

 Pak dostal spásný nápad a odhalil svou tajnou zbraň: sedm nejsmrtonosnějších bojovníků světa. Sedm ninjů!

 

 Řekl jim: „V mé zemi se objevila nebezpečná cizinka, která chce ukrást můj poklad. Je to děsivá čarodějnice z daleké západní země. Jděte a zabte ji!“

 

 První ninja, Hayabusa, opustil palác, aby s čarodějkou bojoval. Netrvalo dlouho a našel ji v jednom bambusovém hájku. Uviděl malou barbarku s mečem větším, než byla ona sama a začal se smát.

 

 „Tak ty máš být ta paní démonů?“ zeptal se nevěřícně.

 

 „Jo!“ odpověděla. „Tys mi přines nefritovýho draka?“

 

 Ninja tasil katanu. „Musíš si ho nejdřív vybojovat!“

 

 Boj byl krátký a tvrdý. Po pár minutách klečel Hayabusa na zemi a zuřivě zíral na vítěznou Zuzanku, jeho zlomený meč ležel opodál.

 

 „Seš fakt dobrej, ale ne dost na to, abys mě sejmul,“ pochválila ho malá barbarka.

 

 „Přestaň žvanit a prostě mě doraž!“ zavrčel ninja.

 

 Zuzanka zavrtěla hlavou. „Bylo by pěkně šílený zabít válečníka tvýho kalibru.“ Otočila se k odchodu.

 

 „Počkej!“ zavolal za ní Hayabusa. „Ušetřila jsi můj život, dovol mi tedy sloužit ti, dokud svůj čestný dluh válečníka nesplatím. “ A tak se přidal k malé barbarce.

 

 Císař se dozvěděl o Hayabusově selhání, proto byli vysláni další dva ninjové, Takayoshi a Kazuya, aby cizinku zničili. I oni dorazili do lesa a byli překvapeni Zuzančiným vzhledem.

 

 „To máme bojovat s děckem?“ smáli se.

 

 Malá barbarka se ušklíbla. „Nejsme my nějaký drzý? Tak to bude sranda!“

 

 Ninjové tasili své podivně vypadající dýky – kunai a shogei a přiblížili se ke své domnělé oběti každý z jedné strany. Osudem bylo předurčeno, že i oni dopadli stejně jako Hayabusa. I oni byli ušetřeni a přidali se k Zuzance.

 

 Císař byl rozzuřen fatálním neúspěchem svých strojů na zabíjení. Byli tedy vysláni další tři ninjové: Akinori, Daisuke a Shigeo. Císař je varoval, že Zuzanka je mocný válečník, kterého není radno podceňovat.

 

 Tři ninjové našli malou barbarku v lese a obezřetně ji obklíčili. Každý z nich měl velice zvláštní a děsivě vyhlížející zbraň: vrhací hvězdici shuriken, nunchaku, původně vytvořený bezbrannými rolníky z cepu na rýži, a kusari gama – dlouhý řetěz se srpem na konci.

 

 „Nemůžu se dočkat, až budeš na cucky!“ zavrčel Shigeo a hodil po Zuzance shuriken.                                         

 

 S posměšným výrazem ho odrazila mečem zpět na původního vlastníka, který jen tak tak uhnul. „Tak si pro mě pojď!“

 

 Tři ninjové zaútočili. Avšak i když byli v přesile, prohráli. Pak usoudili, že je čestnější sloužit takovému mocnému válečníkovi ,spíš než proradnému a slabošskému císaři, který si sám ani nedokáže ohlídat svého draka.

 

 Císař Heihachi se už opravdu začal o svůj poklad bát a proto poslal Jina, svého posledního, ale nejnebezpečnějšího ninju, aby vetřelce zabil a přivedl zpátky své druhy.

 

 Jin našel Zuzanku v bambusovém lese a bez jediného slova na ni zaútočil holýma rukama. Bitva byla velice dlouhá a krutá. Dva válečníci spolu neúnavně bojovali po tři dny a tři noci. Ráno čtvrtého dne byl Zuzančin věrný bastard zlomen a malá barbarka na konci svých sil. Vtom zasáhnl sám Thor a srazil Jina k zemi svým božím kladivem. Zuzanka zvítězila.

 

 Sedm ninjů se rozhodlo pro ní nefritového draka ukrást, aby tak splatili svůj čestný dluh. Vrátili se do paláce a její zlomený meč předložili jako důkaz její smrti. Císař byl velmi potěšen. Najednou se ale soška nefritového draka začala třást a z její otevřené tlamy vypadnul kousek papíru. Bylo na něm napsáno: LŽOU.

 

 Starý císař se tak rozzuřil, že ho trefil šlak a na místě zemřel. Sedm ninjů sebralo sošku a odneslo ji malé barbarce. Moc jim děkovala a jen nerada se s nimi loučila. Ale musela se vrátit domů.

 

 Po několika měsících konečně dorazila do rodných kopců a obětovala nefritového draka svému bohovi. Thor jí za odměnu daroval Thunderstorm, meč z boží kovárny, který zpíval heavy metal, kdykoliv s ním bojovala.

 

 A všichni žili šťastně až do smrti.

 

---