Proměna

Každý

kdo někdy byl dítě

zná ten pocit

kdy končil den

a přišla noc

a v noci dítě

toho nenaběhá moc

což je škoda

milovat se jen se dnem

ano

miloval jsem slunce

i skrze rolety

cítil jsem ho

jak bylo blízko

ale

i noc je krásná

ač nás před ní chránili

dnes zapomínám

krásu dne

a kalím čistou duši

dříve dětskou

nyní značně nerozumnou

pošlapanou:

pohledy, vzpomínkami, myšlenkami

(ostatně kdo z nás se choval ke své tabula rasa

s úmyslem vypěstovat kvítí okrasné

brzy pohořel- ostatní mezitím sklízeli alespoň oves)

celou naší dobou

z dětské duše

vznikla duše dospělého člověka

už ne čistá a jasná

radující se z věcí

které neexistují

ale šedivá

jako města

ve kterých bydlíme

nyní je nám noc

pokrývkou

která halí naši špínu

a my pak bez náznaku

bez jediné kapky splínu

přežíváme den

a kalíme duši

přes

noc.