Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJEDNO RÁNO NA POŠTĚ-12
21. 12. 2007
0
0
1859
Autor
fungus2
Vedoucí pošty Robert Stehlík se probudil na klávesnici počítače. Na tváři měl obtisknuto několik písmen z tlačítek, přičemž se užasle zadíval na obrazovku. Na ní se nacházely obrázky nahých prsatých slečen. Promnul si oči a s otevřenými ústy se upřeně na fotky zahleděl.
„To byl ten slavný den, kdy k nám byl zaveden Internet. Vysokorychlostní, přes kabel jdoucí,“ ozval se náhle v místnosti hlas dispečera Josefa Nováka.
„Ježišmarja, Josefe! Kolik je hodin?!“ vyhrkl Stehlík zděšeně.
„Je tolik jako včera touhle dobou,“ pronesl Novák.
„Proboha! Už je ráno!“ vydralo se z úst vedoucího, když pohlédl na hodiny.
„Ale venku je ještě tma.“
„To jsme to s tím surfováním po tom netu přehnali!“ mínil Stehlík.
„Ty si pořád bušil do tý klávesnice a hledal si nějaký porno.“
„Pořád mi ta erotika lezla na obrazovku.“
„Protože máš zavirovanej počítač!“
„Von do něj vnik nějakej vir? Jak se mohl nakazit? Ty si tady pořád kejchal!“
„To se tak říká. Počkej až lidi na hale zjištěn, že tu máš Internet. To tu budeš mít Internetovou kancelář,“ řekl rozesmátě dispečer.
„To se nikdo nesmí dozvědět!“ vyhrkl vedoucí a přitom se na chodbě ozvaly kroky.
„Ježišmarja! To je uklízečka! Ta nás tu takhle nesmí najít!“ pronesl vyděšeně.
„Schováme se do skříně,“ navrhl Novák.
„Jo, to je dobrý nápad!“ mínil Stehlík. Oba vrávoravě vstali a s lahvemi od piva zalezli do velké skříně. Za chvíli v zámku zarachotili klíče a do místnosti vstoupila uklízečka. Hned začala vytírat a pojednou se ozval ze skříně výkřik vedoucího.
„Ty sis prdnul!“
„Ale jen trochu!“
Poté ze skříně vypadli oba dva, načež se ozval výkřik uklízečky. Pak Stehlík i Novák na mokré podlaze uklouzli a za výkřiků tři postavy vypadly na chodbu. Poté uklízečka za jekotu utíkala chodbou pryč, po níž zrovna kráčela směnová vedoucí Marta Blažková, která zkoprněle hleděla na oba dva. Vedoucí měl na hlavě naražený kbelík a dispečer zase mokrý hadr a v rukách držel zlomený smeták.
„Proboha! Co to tady vyvádíte!? Dnes sem má přijít náměstek! Jestli vás tu takhle uvidí, tak se zblázní!“ vyjekla.
„To budeme zase do konce roku všichni bez prémií,“ zkonstatoval Stehlík.
„Máš v kanceláři počítač a Internet, tak si můžeš na něm přivydělávat,“ mínil Novák.
„Ty blbče! Co si to řekl!“ vyhrkl vedoucí, přičemž pošťáci na chodbě zbystřili pozornost.
„To byl ten slavný den, kdy k nám byl zaveden Internet. Vysokorychlostní, přes kabel jdoucí,“ ozval se náhle v místnosti hlas dispečera Josefa Nováka.
„Ježišmarja, Josefe! Kolik je hodin?!“ vyhrkl Stehlík zděšeně.
„Je tolik jako včera touhle dobou,“ pronesl Novák.
„Proboha! Už je ráno!“ vydralo se z úst vedoucího, když pohlédl na hodiny.
„Ale venku je ještě tma.“
„To jsme to s tím surfováním po tom netu přehnali!“ mínil Stehlík.
„Ty si pořád bušil do tý klávesnice a hledal si nějaký porno.“
„Pořád mi ta erotika lezla na obrazovku.“
„Protože máš zavirovanej počítač!“
„Von do něj vnik nějakej vir? Jak se mohl nakazit? Ty si tady pořád kejchal!“
„To se tak říká. Počkej až lidi na hale zjištěn, že tu máš Internet. To tu budeš mít Internetovou kancelář,“ řekl rozesmátě dispečer.
„To se nikdo nesmí dozvědět!“ vyhrkl vedoucí a přitom se na chodbě ozvaly kroky.
„Ježišmarja! To je uklízečka! Ta nás tu takhle nesmí najít!“ pronesl vyděšeně.
„Schováme se do skříně,“ navrhl Novák.
„Jo, to je dobrý nápad!“ mínil Stehlík. Oba vrávoravě vstali a s lahvemi od piva zalezli do velké skříně. Za chvíli v zámku zarachotili klíče a do místnosti vstoupila uklízečka. Hned začala vytírat a pojednou se ozval ze skříně výkřik vedoucího.
„Ty sis prdnul!“
„Ale jen trochu!“
Poté ze skříně vypadli oba dva, načež se ozval výkřik uklízečky. Pak Stehlík i Novák na mokré podlaze uklouzli a za výkřiků tři postavy vypadly na chodbu. Poté uklízečka za jekotu utíkala chodbou pryč, po níž zrovna kráčela směnová vedoucí Marta Blažková, která zkoprněle hleděla na oba dva. Vedoucí měl na hlavě naražený kbelík a dispečer zase mokrý hadr a v rukách držel zlomený smeták.
„Proboha! Co to tady vyvádíte!? Dnes sem má přijít náměstek! Jestli vás tu takhle uvidí, tak se zblázní!“ vyjekla.
„To budeme zase do konce roku všichni bez prémií,“ zkonstatoval Stehlík.
„Máš v kanceláři počítač a Internet, tak si můžeš na něm přivydělávat,“ mínil Novák.
„Ty blbče! Co si to řekl!“ vyhrkl vedoucí, přičemž pošťáci na chodbě zbystřili pozornost.
Ve stejnou chvíli jiní dva zaměstnanci zkoumali velký čistící stroj.
„Co tady děláte? To nemáte nic na práci?!“ zeptal se jich ostře vedoucí, který díky vodě z kbelíku začal střízlivět.
„No, my tu vobdivujeme tenhle stroj. Vypadá to, že umí i vysávat,“ řekl jeden z nich.
„Tady tím klíčkem se asi votočí a tím se nastartuje,“ mínil druhý a oním klíčkem otočil. Vzápětí se ozval hluk motoru, přičemž se vymrštila podlouhlá hadice vysavače. Její konec dopadl na hlavu překvapeného Stehlíka a přisál se mu na vlasy. Vedoucího se zmocnil pocit, že bude mít vysáté vlasy a vzápětí začal křičet. Na pomoc mu vrávoravě přiběhl dispečer, ale vrazil do něho. Podrazil mu nohy a oba vzápětí skončili zamotaní v hadici. Pomoc oběma se snažili i oni dva pošťáci, ale všichni se nějak do hadice zamotali, přičemž se stroj rozjel. Ve stejný okamžik z kanceláře zvědavě vykoukla Blažková. Ta byla okamžitě zasažena prudce stříkající vodou i pěnou zároveň. Pak jí ohromný fuk z roury vysavače za křiku odvál pod stůl v kanceláři.
Na chodbu současně vstoupil muž v kvádru a okamžitě vytřeštil oči, když uviděl po chodbě jet stroj, na němž se zmítala čtveřice postav. Zároveň z vysávací hadice kromě vody a pěny vylétávalo velké množství smetí, kterým byl zasažen. Než se nadál, tak se ho náhle zmocnil obrovský tlak z vysávací roury. Vzápětí za táhlého výkřiku byl ke stroji přisátý, načež se stroj rozjel velkou rychlostí napříč chodbou na halu. A zatím, co se trousili pošťáci do kanceláře vedoucího, tak se stroj i s nechtěnými pasažéry projížděl po hale. Jejich jízda zanedlouho skončila vjetím do klece, kde bylo velké množství balíků, v nichž zcela zmizeli za rachotu a výkřiků.
„Co tady děláte? To nemáte nic na práci?!“ zeptal se jich ostře vedoucí, který díky vodě z kbelíku začal střízlivět.
„No, my tu vobdivujeme tenhle stroj. Vypadá to, že umí i vysávat,“ řekl jeden z nich.
„Tady tím klíčkem se asi votočí a tím se nastartuje,“ mínil druhý a oním klíčkem otočil. Vzápětí se ozval hluk motoru, přičemž se vymrštila podlouhlá hadice vysavače. Její konec dopadl na hlavu překvapeného Stehlíka a přisál se mu na vlasy. Vedoucího se zmocnil pocit, že bude mít vysáté vlasy a vzápětí začal křičet. Na pomoc mu vrávoravě přiběhl dispečer, ale vrazil do něho. Podrazil mu nohy a oba vzápětí skončili zamotaní v hadici. Pomoc oběma se snažili i oni dva pošťáci, ale všichni se nějak do hadice zamotali, přičemž se stroj rozjel. Ve stejný okamžik z kanceláře zvědavě vykoukla Blažková. Ta byla okamžitě zasažena prudce stříkající vodou i pěnou zároveň. Pak jí ohromný fuk z roury vysavače za křiku odvál pod stůl v kanceláři.
Na chodbu současně vstoupil muž v kvádru a okamžitě vytřeštil oči, když uviděl po chodbě jet stroj, na němž se zmítala čtveřice postav. Zároveň z vysávací hadice kromě vody a pěny vylétávalo velké množství smetí, kterým byl zasažen. Než se nadál, tak se ho náhle zmocnil obrovský tlak z vysávací roury. Vzápětí za táhlého výkřiku byl ke stroji přisátý, načež se stroj rozjel velkou rychlostí napříč chodbou na halu. A zatím, co se trousili pošťáci do kanceláře vedoucího, tak se stroj i s nechtěnými pasažéry projížděl po hale. Jejich jízda zanedlouho skončila vjetím do klece, kde bylo velké množství balíků, v nichž zcela zmizeli za rachotu a výkřiků.