Pohádka

Sněhová vločka ti sklouzla po řase
jako pegas, když tě polaská perutí
a pak ten malý zářivý bělásek
v kapku se přetaví, na slzu štěstí
a přestože nikdo věřit tě nenutí,
skutečnost pohádce nadobro vzdala se
a dnešní noc zamkla ji do krajin usnutí.

Mlhavou vzpomínkou budeme rozbřesku,
ozvěnou kroků, zpola zavátou šlépějí,
úsměvem na tváři Královny severu,
srdcem, co vytepe křídla naději,
že kdyby můj život se utonul ve stesku
a radost v něm překřtili v absurdní pověru,
která zná bdění co šedivý sen,
přece bych hrál tu truchlivou grotesku

...pro tento den.