Poslední z prvních... I.kapitola

...nenechte se zmýlit téměř pohádkovým začátkem...je to čistokrevná fantasy :)

I. kapitola Rodina Křovíkových se jako každý večer sešla v jídelně při nejdůležitější události dne.První večeři... " Máti, podej mi prosím ještě ty brambory," řekl Jarwe, statný, dobromyslný a růžolící čtyřicátník. Máti, stařenka téměř nad hrobem, se na svého nenasytného syna mile usmála a přistrčila mu vrchovatou mísu štouchaných brambor se zeleninou. " Jen si ber, máme dost." Nejmladší z Křovíků, osmiletý Puli, kterému ale nikdo neřekl jinak než Štístko, hodil kus brambory po své sestře. Elisa vyjekla a hned mu ránu chtěla oplatit.Avšak namísto Štístka trefila nejstaršího z Jarweho dětí, Wiliho.Děti se hlasitě smály a už už započaly velkou bramborovou bitvu, nebýt výchovného maminčiného pohlavku, přistavšívho na hlavě Štístkově. " Tak dost nezbedníci," okřikla je maminka Týna," chovejte se slušně, ináč vám tatínek zmaluje zadečky tak, že se dva dny pohodlně neposadíte." Hrozba, ač pronesená s úsměvem, měla okamžitý účinek.Děti přestaly tropit hlouposti a znovu se s chutí pustily do jídla. Jarwe se uchechtl, odsunul talíř k Máti pro další porci brambor a zeleniny a výmluvným gestem spokojenosti se poplácal po kulatém bříšku. A jak už to po večerech bývá, řeč se stočila na nejnovější drby a zprávy, které Jarwe slyšel v hospůdce U Zlatého potěšení, Máti přinesla od babek na návsi, Týna z ženského spolku a děti tak jak si je povídaly mezi sebou. " Říká se," začal vykládat Jarwe," říká se, že se v lesích objevil Klekták..." Dětem se oči rozšířili strachem a vzrušením.Ani nedutaly, jen tiše seděly a čekaly co dalšího jim tatínek poví. Než však Jarwe stačil cokoliv dodat, ozvala se jeho žena, mráčíc se na něj. " Kdo to říká ?" " Tim od tesaře ho prý dneska ráno viděl, jak si podupává a funí na okraji Trojlístku, málem to s ním seklo a k Troníkovi přiběhl celej zelenej," Jarwe se poškrábal na hlavě," a Soudek ho taky viděl, znáš Soudka ne," Jarwe nečekal jestli mu Týna odpoví či kývne, že dotyčného zná a hned mluvil dál," tak ten na něj narazil pod Dešťovcem k polednímu, museli jsem ho pak křísit Blavínovou pálenkou..." " Oba jsou to opilci, určitě viděli divoké prase a spletli se," řekla přesvědčivě Týna. " Klektáka si s kňourem nesplete ani opilec," namítl Jarwe. " Dost, už dost...strašíš děti," trvala Týna na svém. Jarwe se chtěl přít dál, ale po zralé úvaze ( a představě studeného jídla, nevypraného prádla, spánku ve stodole a dalších strastí, způsobených rozzlobenou manželkou... ) si to raději rozmyslel.Místo toho od opasku vytáhl prostou dřevěnou fajfku s hliněným náústkem a nacpal jí pořádnou porcí domácího tabáku.Za chvilku, s výrazem nesmírné blaženosti, již vyfukoval modravé obláčky vonícího dýmu... Později, po druhé večeři, se rodina přesunula do prostorné haly. Jarwe zapálil v krbu a každý se věnoval své práci.Děti stavěly různé budovy a obrazce z dřevěných kostek, Máti vyšívala nový ubrus a s Týnou přetřásali nedávno ohlášenou svatbu dcery pana Tománka a nejstaršího ze synů bečváře Krutíka.Adam by se divil, co všechno na něj, jako na ženicha, Máti s Týnou našli.Probrali veškeré drobnůstky, podivnůstky, koníčky i zápory.Často se pro sebe polohlasně smáli a vrhali kradmé pohledy na Jarweho.Ten dělal, že si jich nevšíma.Dávno si zvykl na neochvějnou pozici své manželky, co by vládkyně domu.A vlastně mu to tak vyhovovalo.Po hodince příjemného sezení v teple se rozhodl, že zkontroluje stodolu, připraví si vůz na zítra a trochu se projde... Přehodil si přes ramena teplý kabátek, zpod botníku nabral hrst zrní a nasypal jej do kapsy.Noc byla tichá a vlahá, ostatně taková, jaká by na začátku jara v kopcích Beldianu měla být.Rychlým a neslyšným krokem půlčíka došel k vratům stodoly, ty při otevírání lehce zavrzaly, což mu připomnělo aby je druhý den namazal.Kravky ho přivítali pohazováním hlavou a pohrabáváním kopyty.Jarwe zapálil lucernu a popadl vidle, opřené o stěnu stodoly.Zběžně uhrabal podestlanou slámu, přihodil otýpku sena do žlabu a polaskal svou nejmilejší dojnici, stračenu s jedním rohem.Jarwe se pak podíval i na slepice a nakonec přidělal oj na vůz.Stále s vidlemi v ruce vyrazil na obhlídku tabákového pole.Jistotu mu dodávající kus poctivého železa se třemi hroty, nehodlal vyměnit za plané řeči své manželky, že si jeho kamarádi spletli takovou potvoru, jakou je Klekták, s divokým vepřem.I když mu něco našeptávalo, že na Klektáka by mu asi ty vidle nemuseli stačit... Nocí, kterou se proháněl jen slabý vánek, se rozezněl podivný hluk.Rytmické dunění, cosi velkého a těžkého se blížilo, vyrážejíc ze sebe funivé vzdechy.Jarwe ztuhnul a nastražil uši.Ruce, svírající násadu vidlí, zbělěly a Jarwe pocítil náhlou potřebu co nejrychleji...utéct. KLEKTÁK !!!!!!!! Zvíře, vynořujíce se ze tmy, bylo strašlivé.Od pysků mu odletovaly chuchvalce slin, oči děsivě vyvalené, až bylo vidět bělmo...Jarwe vykvikl, otočil se a pelášil směrem ke světlům domova.Cítil ale, že to nestihne.Klekták ho doháněl...a divoce ržál. Jarwe, stále utíkajíc, obrátil hlavu a hrůzou se mu rozšířily zorničky.Klekták byl podobný koním velkých lidí, až na podivný bachratý výrustek na hřbetě.Jarwe zakopl a bolestivě se udeřil do hlavy o ležícího dřevěného koníčka.Zatrolené děti... Pulčík dělal mrtvého.Třeba si ho pak nebude Klekták všímat.Cítil jak do něj zrůda několikrát štouchla čumákem.V duchu se strachy otřásl.Jen vydržet bez pohybu, ležet a nepohnout se.Vedle něj cosi spadlo a při dopadu to zasténalo.Teď se Jarwe odvážil otevřit jedno oko.U jeho nohou sténal muž.Z ramene mu trčel zlomený dřík šípu a Jarwe mohl slyšet jak sípavě a namáhavě dýchá.To o čem si myslel, že je Klekták, byl ve skutečnosti úplně obyčejný kůň, hnědák s malou bílou lysinkou.Jarwe prohledal zraněného a zjistil. že je to ještě mladíček, sotva dvanáctiletý, avšak velmi velký a mohutný. Jarwe nelenil, doběhl do stodoly pro trakař a vší svou silou mladíka co nejjemněji naložil.Rychle ho dovezl před dům a rozrazil dveře. " Týno, Willi pojďte mi pomoct, ale rychle," zakřičel dovnitř a hned se vrhl zpatky k trakaři. Týna nepatrný okamžik vyděšeně zírala, co že se to děje, ale pak se sebrala a spolu s Wilim a ostatními vyběhla před dům. " Kdo to je a kde jsi ho našel," chtěla Týna vědět. " Není čas, všechno ti povím později, ten kluk je na tom moc zle !" Společně jej odnesli do nejlepší postele, jakou doma měli a Máti zatím vařila své léčivé lektvary, tak jak ji to učila její prabába...

---