Untermensch

Né, ach né! Nechte mě spát! Proč? Co je zas? To už je, kurva, ráno? Dyk jsem sotva usnul! Nebo ne? Dóóó prkvančic, zas musim do práce, fuj tajbl, těch ksychtů tam! Jéjda, jejda! Tak bych si ještě poležel…

Odpočinout dej jim, Pane
Ať světlo věčné jim svítí...

Kyrie...

A tramvaj zase nejede. Pěkná kosa. Brrr! Stihnu cigáro? Snad jo. Rychle. To mě postaví na nohy… ále né… takhle je to vždycky! Sotva si zapálím, tak si to musí přihasit! Teď abych to típal… Taková škoda! A narvaná samozřejmě k prasknutí. No jen abych se cestou nepoblil…

Pane, smiluj se,
Kriste, smiluj se.

Sequentia (Sekvence)

Dies Irae, dies illa…

Nejhorší ze všech dnů je určitě pondělí. To ví i kocour Garfield, a to nepracuje v bance. Kdyby to šlo, hodil bych se každý pondělí marod. Kdyby si to lidi alespoň uvědomovali a snažili se zbytečně neprudit:
"Paní, nezlobte se, ale ten šek vám opravdu nemohu proplatit."
"Japatóó?!!"
(vejš by to nešlo? Stačilo by pár herzů navíc a začnou nám praskat skleněný vejplně u přepážek)
"No protože tam máte škrtáno. Na šeku se nesmí ani škrtat ani přepisovat."
"Ale já ty prachy potřebujůůůů! Zavolejte mi vedoucííííhóóó…"
Ach jo. Někdy se člověk nasere a někdy by mu zas srdce puklo:
"Dobrý den,... já víte..., mně tady… přišla upomínka… že elektřina… nebyla zaplacená… tak se jdu zeptat…"
"No, my jsme ten příkaz nemohli uhradit, protože nemáte na účtu dost peněz."
"Aha, jo, pro-pro-promiňte" (taky bych asi na jejím místě koktal) "a-a-a ko-ko-ko-kolik ta-ta-tam vla-a-a-a-stně mám?"
"Máte tam pět set korun.
"A - ha ta-ta-tak a-a-alespoň sto-sto-stovku mu-mu-můžu si vy-vy-vybrat?"

Den hněvu, den nářků
Vše lehne popelem
Dle proroctví Davida i Sibyly.

Quantus tremor est venturus...

"Ruce vzhůru, nikdo ani hnout!"
Cože? Opravdu se mi to nezdá? Neocit jsem se v nějakým béčkovým filmu? Ne, bohužel ne. Dva chlapi. Jeden jistí dveře, druhej si to s namířeným kanónem šine rovnou ke mně.
"Tak co mladej? Budem rozumný? Nechce se nám tady chcípnout, že ne?"
Ne, určitě ne, chcípnout, to, prosím, ani náhodou. Život je svině - někdy - ale pořád ještě mě zajímá, co bude zejtra. Tak jo - kejvám, stačí? Já - nedostanu ze sebe ani žblebt. Tak nějak mi vyschlo v krku, najednou. Koneckonců - nejsou to mý prachy, že? Jenom aby byli rozumný taky tihle dva, aby jim třeba neruply z ničeho nic nervy.
"Tak koukej otevřít, budem vybírat."
Jo, jasně, ale aby to pak nebylo všecko na mě. Co na to šéfová? Kde vůbec je? Támhle v rohu, sedí na zemi, klepe se jak ratlík, krve by se v ní nedořezal. Že vona si pod sebe dokonce i nachcala? No - zkoumat to nebudu. No co na mě tak úpěnlivě zíráš? Jak asi mám tomu tvýmu kukuči rozumět, co? Má to bejt: "Tak jim to sakra dej!" a nebo "Nedávej jim nic, radši se nech zabít - pro firmu." Neboj, stará. Všechno bude oukej. Já to zvládnu. Jsem totiž doslova ledově klidnej. Není to divný? Ne, že bych se nebál. Podělanej jsem pěkně. Ale je to právě ten strach, kterej mě nutí zachovávat rozvahu. Zpanikař, a seš mrtvej - tak nějak to bude.

Jaká hrůza nastane
Až přijde soudce
A o všem přísně rozhodovat bude

Tuba mirum spargens sonum…

Co to je? Ne! Kurva! Tohle ne! Ať dou do prdele! Kdo je sem vůbec volal? Nějak debilní snaživec s mobilním telefonem tam venku. Už to mohlo bejt všechno za náma a teď tohle! Teď se odsud jen tak nedostanem. A kdo ví, jako to celý skončí.

A polnice prapodivný hlas
Se vznese nad hroby v kraji širém
A všichni pohnáni budou před trůn.

Quid sum miser tunc dicturus…

No ne - voni jsou to městský! Nějaký ucha zelený co maj ty bouchačky leda tak na parádu! Teď lapěj v tý svojí káře a netroufnou si vystrčit nos. Tak proč kurva nejedou raději do hajzlu? Co tady zacláněj? Dyk můžou ještě přijít k úrazu. A nebo my. Ti dva borci tady na sebe koukaj, taky se nemůžou rozhodnout, co dál. Taky žádní velcí profíci, jak se zdá. Měli by normálně sebrat prachy a zmizet - černejm šerifům rovnou před nosem. Ti by se určitě nezmohli vůbec na nic. Jak to, kurva, že mně je to jasný, a jim ne? Mám jim snad nakonec poradit? Šel bych do toho, fakt, že jo, jenže - v situaci jako je tato není dvakrát radno na sebe upozorňovat. A za druhé - až by to bylo za náma, stal by se z každýho z těch připosránků tady náramný geroj a svou vlastní zbabělost by si hojili na mě. Mohlo by to dopadnout tak, že by mi cajti přišili "napomáhání zločinu".

A co já nebohý budu pak říkat
Kde svého obhájce naleznu
Když o milost škemrat budou i spravedliví?

Confutatis maledictis…

Tak, a začíná řežba! Budou rukojmí, budou možná i mrtví. Jo, dobře to děláte - správně - ať se lidi postavěj hezky do řady k těm prosklenejm dveřím a tomu voknu - nebo spíš výkladu - do ulice. Jo, tu těhotnou ženskou dopředu, to je dobrej trik. Možná z toho nakonec potratí, ale co - jak vůbec někdo může chtít přivádět děti do tohodle zkurvenýho světa, no ne? Stejně jste to ale zvorali - měli jste se zdekovat, dokud byl čas. Teď už je tu naše elitní komando - hoši co prej trénovali i se Zelenejma baretama a britskejma SAS. Ti se s váma srát nebudou. Ale s náma taky moc ne - prej maj povolený dvě procenta - to sou dva ze sta - tady je nás dohromady asi pade - jeden to může schytat. Lepší držet se někde vzadu…

Až ničemníci zatraceni budou
A do plamenů věčných uvrženi
Mne vyveď mezi vyvolenými

Offertorium (Obětování)

Hostias et preces tibi, Domine...

Slušná pecka! Co to vůbec je? Slzák! No jasně. Kurva! Z toho mi bude pěkně blbě. No ale porád lepší než ten nervovej plyn, co použili Rusáci proti těm Čečencům, jak pak na to eksla asi polovina rukojmích! Někdy má člověk asi vážně kliku, že se nenarodil v Rusku. Mám po ruce nějakej šnuptychl nebo tak něco? Jo. Klika. Sice suchej, ale lepší než nic. No - tý mamině to vážně nesvědčí. Já se měl s někým vsadit, hehe. Už se svíjí na zemi a krev z ní jenom chčije. Ta bude ráda, když to rozchodí. Na mimino může rovnou zapomenout. Jestlipak se takovejhle potratek počítá do těch plánovanejch ztrát? Nejspíš asi ne.

Obětinu Tobě, pane, nabízíme
V našich modlitbách a darech

Lux aeterna

Ticho. Je opravdové, nebo jsem z tý střelby, tříštění skla a bouchání obrazovek počítačů prostě ohluchl? Nene - nic se nehejbe - tak asi bude po všem. Zalehlo v uších, to sice mám, ale to přejde. Žiju! Kurva! Já žiju! Ti dva drsňáci to maj za sebou, mamina s nenarozeným - teda vlastně teď už narozeným - dítětem jakbysmet. A taky támhleten klient v modrým saku. Přešvihli jste normu, frajeři! No, i když - ta mamina se asi taky nepočítá. Takže jo - jste dobrý. Ale bordel tady je teda slušnej - všude samý sklo, kusy omítky a - krev. Budem to tu muset znova vymalovat. Kdopak to asi sejmul našeho vysoce bonitního klienta? To se asi už nikdy nedozvíme, že? Ten slzák, jste si, kurva, taky mohli odpustit. Skoro nic nevidím a navíc jsem celej poblitej. Naštěstí to tu teď docela slušně luftuje, takže za chvíli to bude oukej. Jsem živej, jsem hrdina! Venku už docela určitě čekaj všechny možný telky, bude šou! Možná z toho kápnou i nějaký ty prašule. Už vidím ty palcový titulky: "Díky chladnokrevnosti zaměstnanců se lupiče podařilo zneškodnit!" Možná dostanu dokonce metál! Život je nádhernej!

Den hněvu, den nářků
Den pohrom a bídy
Den slavný, den přehořký,
Odpočinutí věčné, dej jim, ó Pane,
Nechť světlo věčné dál jim svítí.
Spas mne, ó Pane, od smrti věčné
Stůj při mně v onen strašný den
Kdy země i nebesa se budou otřásat
Kdy ohněm budeš soudit tento svět.