Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMoji nazí
25. 03. 2006
1
0
1390
Autor
pamadeus
Potom nedivte se moji drazí,
že není pro mě slova.
tak , jak jste mi sílu dali,
potácím se v základech
Potom nedivte se moji malí,
že pod křídly anděla už ůtočičtě není
pro samotnou slávu jeho.
Ve své vznešenosti,
vyčerpán na zem pad,
že ona není ,
že křídlopád.
Potom nedivte se mojí známí,
ve znameních zvěrokruhů Bohům přiděleni.
že pod okap postavený.
Potom slibujte mi
ona není !
Jestliže jednou matka "není", tak ji nikde, v žádné dívce nenajdeš nebo jen těžko...
Nelze jen brát, aniž bys něco obětoval.
Když sám nic neobětuješ,kus sebe samotného, budeš psát do smrti, že ONA (taková, která by Tě milovala a starala se o Tebe třeba jako vlastní maminka) NENÍ! Každej potřebuje od druhého lásku...nejde jen brát, být citový příživník kvůli tomu, že sám jsi byl něčí obětí- třeba i vlastní matky, svých drahých, malých, atd. S touhle tvrdou realitou je třeba se vyrovnat, jinak budou trpět vločky.Ještě, že jedna byla rozumná...
PS: neobviňovat vsechny okolo, ale pracovat na sobě by se slušelo.