Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePoslední z prvních... II. kapitola
04. 03. 2001
3
0
3199
Autor
SimontheScimitar
II. kapitola
Krčil se v křoví a prudce oddechoval.Snad jim unikl, ale nebyl si tím úplně jistý.Zatím ho vždycky našli, ať se schoval kamkoliv.Cítil jak mu prudce bije srdce, věděl, že dýchá moc nahlas, ale nešlo to zastavit.Utíkal, utíkal celý svůj dlouhý život.Pořád pronásledován zabijáky bez emocí...
Kdosi rozhrnul porost napravo od něj.
NE !!!
" Mám tě skírne, neutečeš," zašeptala chladně vysoká postava, držíc před sebou napřažený meč.
NEEEEEEE !!!!!!!!!!
" Nechej mě, nechej mě odejít, utéct...", žadonil.
" Zemřeš skírne, stejně jako ostatní," krutě se usmál muž a ťal.
NEEE !!!!!
" Tiše, klid...no tak, ššššš," konejšila Týna chlapce a laskavě ho hladila po plavých kučerách.
Ten na ni upřel vyděšené oči a vtiskl se do rohu.
" Kdo jste, kde to jsem, jak...," chtěl vědět.
Týna zkrabatila obočí :" Necukej sebou, nebo se ti otevře rána.Našel tě můj muž před dvěma dny.Byl jsi zraněný a tak jsem se o tebe postarali."
" Uhmm...děkuju," trochu se uklidnil," co můj kůň ?"
" Vyděsil manžela k smrti, ale má se dobře, je ve stodole a až ti bude lépe, můžeš se na něj jít kouknout."
" Moc děkuju, koník je jediný přítel, který mi ještě zbyl, jediný a poslední."
Týna se smutně usmála :" Jak se jmenuješ chlapče ?"
" Ezeweil, ale lidé mi říkají Ryll," řekl ospale.
"Já jsem Týna.Víš co Rylle, teď se pěkně prospíš a nabereš síly," Týna ho poplácala po rameni.
" ...Týno ?"
" Ano Rylle ?"
" Budeš mě držet za ruku než usnu," upřel na ni své hluboké modré oči," prosím..."
Týna jen kývla a pevně ho chytla za ruku.Počkala dokud nezačal pravidelně oddechovat a potichu se vytratila z pokoje...
" Odejděte...nechte nás na pokoji, chceme jen žít," řvala šíleně Vainneaaslin, Ezeweilova matka," prosím, prosím...můj syn MUSÍ žít...nechte nás, prosím...prosím," řev přešel do tklivého vzlykotu.
" Skírni nesmí přežít, tak praví zákon, tak praví instrukce, tak praví přísaha !"
Kruh rytířů Vainneaaslin obklopil, ve stříbru měsíčních paprsků vypadali nádherně, zaleskly se meče a kopyta zabušila do země...
" Utíkej Ezeweile...UTÍÍÍÍKÉÉÉÉJ," stačila ještě zakřičet, než ji pohltila vlna ocely.
Rylla ovanul horký vzduch, slyšel jak matka marně bojuje, aby mu koupila čas...
Ani jednou se neohlédl...
Ryll se na posteli prudce posadil.Byl celý zpocený a deka sama byla též nepříjemně vlhká.Zkusil vstát.Místnost se zláštně houpala, cítil nevolnost a tak si raději opět sednul.
Vešla Máti...
" Á probudil jsi se," brumlala Máti," dobře, dobře, jsi silný, moc silný a ještě se ti nechtělo umřít."
" Mám žízeň," řekl Ryll.
Máti ukázala k almaře :" Nejdřív se obleč a pak přijď za námi dolů..."
" Dobře," pravil a co nejpomaleji se postavil...
Jarwe seděl v křesle a jako obyčejně pokuřoval z dýmky a přemýšlel.Tedy spíše pochrupoval, ale Jarwe tomu říkal přemýšlení.Děti si hrály na dvorku, v domě byl klid.Zaskřípaly schody.Jarwe, vytrhnutý ze spánku zívnul a pokynul Ryllovi, aby se posadil naproti do křesla.
" Je ti líp," zeptal se pulčík.
" Ano, já...," Ryll byl trochu nervózní.
" Uklidni se, tady jsi mezi přáteli, nikdo ti neublíží."
" Musím pryč, odejít, nesmí mě tu najít," vyhrkl," oni vás zabijí, bez milosti, protože jste mi pomohli," Ryll skorem plakal," jsou krutí, loví mne a já utíkám, pořád jen utíkám..."
Jarwe vstal a chlapce objal.Tomu se neovladatelně roztřásly ramena.Slzy smáčeli Jarweho kazajku, ale to mu nevadilo.Cítil s Ryllem.Někdo mu musel provést něco strašného, honili ho a štvali, bez oddechu, stále a stále dokola.
" Musím jít, nemůžu zůstat...musím," vzlykal Ryll," je to pro vás nebezpečné, nechci abyste umřeli,nechci."
" Nejdřív mi o tom všem pověz, pak se rozhodneme co uděláme."
V hospůdce u Zlatého potěšení to chvílemi připomínalo včelí úl při narození nové královny.
Hobiti se přeli, hádali, občas i pískali, dupali a křičeli.Vesnická rada se snažila ostatní uklidnit, ostatní se snažili uklidnit rozčíleného majitele Zlatého potěšení Troníka a Troník uklidňoval svou ženu Matildu, v té době již rudou vzteky nad rozbitými půllitříky.
" Sousedé," začal starosta Kolibřík," máme tu vážnou situaci, čeká se od nás, že ji vyřešíme, tak se prosím ztište a nechte Jarweho mluvit !"
Jarwe poděkoval starostovi a s korbelem v ruce se vyškrábal na stůl.
" Kamarádi, všem jsem vám o Ryllovi pověděl co vím a teď se rozhodneme co s ním uděláme," Jarwe se odmlčel, jen aby si lokl výtečného piva," říkal mi mnoho podivných věcí, kterým jsem nerozuměl.Mluvil o králích a netvorech za horami Maliru, mluvil o podivnostech v bájných zemích Butharie, též vyprávěl o novinkách z Khuširu a divech na planích Almédie, možná lže, možná není tím, kým se zdá, přesto," dalších pár hltů," přesto vidím, že je nešťastný, opuštěný a pronásledovaný a naše povinost je se o něj postarat !!!"
" Ale co ti, kteří po něm jdou ?"
Nyní se na Jarweho a starostu všichni zvědavě podívali...
" Budeme bojovat !"
Vykřikli Jarwe a Kolibřík téměř současně.
"Bojovat ? Zbláznili jste se ??? Dávno to už neumíme, vždyť ani nemáme zbraně.To je šílenství !!!
Výkřiky nesouhlasu a rozhořčení se nesly pod střechou roztomilé hospůdky.
" Vždyť ani nevíme s kým !!! Nejsme žádní válečníci...jsme jen farmáři !!!"
" Jste jen farmáři ? NE ! Vy jste víc než to, jste ZBABĚLCI !!!"
Místnost ztichla.U vchodu stál trpaslík.Oděn v drátěnou zbroj a helmu s křivými rohy vkročil dovnitř, opřel se o pult a na jeden zátah vypil džbán po okraj plný pěnivého piva.Nebyl ozbrojen.
Kolibřík se vzpamatoval první :" Ehm, co jste to říkal ?"
" Říkal jsem ZBABĚLCI," usmál se trpaslík.
Následovala další vlna zloby a rozčílení, tentokrát zaměřená na cizince.
" Co si to dovolujete, vy jeden, vy jeden...TRPASLÍKU ! Takový jako vy tu nechceme, račte se odporoučet.Železo nevykupujeme, nashledanou.Zmizte !"
Hobiti křičeli jeden přes druhého tak, že už nikdo nevěděl co vlastně říká.Proto cizinec většinu umně zamaskovaných narážek prostě neslyšel, a nebo nechtěl slyšet.Každopádně se k odchodu nechystal.Pulčíci pomalu ztichli, bezradní, cože to mají s nepříjemnou návštěvou udělat.A být otevřeně hrubý, to je rodiče nikdy nenaučili...
Já bych se zdovolenim taky vyjádřil. Mě to rozhodně na sedm statečných nepřipadá, ale určitě to v sobě určitou lehkost a naivitu má. Možná je to nim, že tenhle styl literatury, tedy alespoň podle mě, potřebuje svých sedm statečných hrdinů a svou naivitu.
Mě se to líbí ještě míň něž první kapitola a když vezmu v úvahu, že ani ta nebyla podle mých představ, vychází mi tohle:
moc rád bys psal fantasy, jenže Ti k tomu něco chybí, myslim, že se k tomu časem dopracuješ. Hlavně neber moc vážně ty oslavný kritiky, protože z mýho pohledu to zase tak slavný neni
Sthulhu zmínil klišé. Asi neznám pravý význam toho slova, ale:
ta pasáž s chlapcem v posteli, hodná Týna a nesmírná důvěra, hele, drž mě za ruku po dvou větách, k tomu dvanáctiletej, vystrašenšj a zraněnej chlapec, podle mě jsi to výrazně zlehčil, a dál to s tim příchodem trpaslíka a hele sraby co jsou jen rolníci do boje, pokud to dopadne tak jak myslim, je to jako ze sedmi statečnejch.
Neklesej na mysli, protože píšeš dost dobře.
Simon opravdu píše dobře. Řeknu ti asi tohle. Koukám na to, když něco píše a většinou jsem první, kdo to čte. Souhlasím, že by se mohlo zdát, že je to trochu přehnaně idilické a zlehčené, jak jsi napsal...Přesto se mi tohle dílo opravdu líbí. A jelikož navíc vím, jak to bude pokračovat, chtěl jsem tě jen vyvézt z omylu. Sedm statečných se konat nebude... Jinak jsem rád, když někdo zaujímá opravdu kritický postoj a rozhodně ti nic nevyčítám...
SimontheScimitar
16. 03. 2001
Výborně, neztratilo to jiskru první části. Skoro bych tomu dal tipa, ale počkáme ještě na další díl.
Zatím velmi pěkné, hezký styl, srozumitelné, ale pořád čekám, abych si mohl utvořit názor o celku, takže nebudu bláhově dávat tip za styl, když neznám konec. Jen doufám, že to nebude mít kapitol, jako Dallas dílů...:-))), potom by to možná zevšednělo, ač styl by byl jakýkoliv. Zatím to však vypadá nadmíru slibně, tak jen dál... Měj se fajn!
juuuu, zatím pořád sqěleeeee. Simiii tohle se mi fakt líbí. No pokračuj a snad to i dopíšeš. Fakt je to zatím celkem zajímavé :)))
Jo, pořád si to udržuje dobrou úroveň... Doufám, že v dalších kapitolách nesklouzneš do běžných fantasy klišé, že vymyslíš něco originálního. A hlavně doufám, že to vůbec dopíšeš. Znám to moc dobre, kolik mých slibných začátků zkrachovalo později na nedostatku nápadů...
pěkné navázání děje... hezké dialogy, jen tak dále.
to: dvoukvitek: no ale ty tečky, bez nich by to nebylo podle mne ono,lépe to vystihuje děj.
Ted uz mi to vic pripomina zacatek Hobita... hlavne tim prichozim trpaslikem, ale neni to nic tak hroznyho :))
Opravdu se ti podařilo ten čas dobře využít... Je to dost dobrý, tak se snaž, ať pokračování je stejný nebo ještě lepší... :-)
TIP