Jin&Jang

Mno, ten ženský a mužský rod:-))) Dělám si legraci, rozdíly v tom jsou, nicméně nedívám se na to tak, že bych říkal, díla od mužů či žen jsou taková a maková, obzvláště v umění se myslím tyto rozdíly do značné míry překrývají.

Jin a Jang neznamena jenom muz a zena, ma to spoustu dalsich vyznamu jako svetlo a tma, stah a expanze a podobne. Rozhodne je rozdil mezi pohledem na umeni u zen a u muzu (nekde mene jinde vice). A to je dobre, protoze kazde pohlavi se na okolni svet diva jinym pohledem. Je to jakoby se muz dival pravym okem a zena levym. Spolecne mohou videt obema ocima.

Spíše bych se zamyslel, co umění je a co není. Umění je cosi co umím. Ale umím li to, mohu posoudit jen já, nebo´t v umění nejsou žádná kritéria (naštěstí)...

Máš pravdu, sám sobě si protiřečím. Možná by bylo nejlepší to říct ještě jednou (ačkoliv to už někoho nemusí bavit) a srzumitelněji: nejsem vyznavačem absolutních hodnot v takřka v žádném směru, proto tvrdím, že je nesmysl konejšit se tím, že "každý jsme přece jiný a každý to vidíme jinak". Na druhou stranu ti zase nesmeřuju k tomu tvrzení, že bychom snad všichni vnímali jednu a touž věc naprosto stejně. Tak. Ještě malá noticka k těm slovům a myšlenkám běhajícím hlavou. Ono jich zase není tolik. Už Kundera psával: "Lidí mnoho, myšlének málo." Trochu obšírněji stran jedné ideologie. Nemyslím si, že by neexistovalo to, co nazýváš dlouhodobou davovou psychózou. Ba právě naopak - celá lidská kultura je takovou jednou velkou ideologií, jediným, výlučným světonázorem..naštěstí existují mezery, skulinky, kterými se prorvaly výjimečný osobnosti, který "měnily dějiny". Hodně jsi se přiblížila slovům nějakýho filosofa, bohužel si nepamatuju jméno, ale ten pravil, že příroda člověka moc nevyzbrojila do boje o přežití a proto se tak masívně rozvinula kultura (samozřejmě v tom širším slova smyslu). Ideologií byla v dějinách fůra a fůra jich ještě přijde. Ani ta naše není výlučná. V 18. století ještě každej věřil, že pozorováním přírody se dají vyvodit přírodní zákony a ty že jsou platné kdykoliv a kdekoliv. Protože nikdo nějak zvlášť neposlouchal tu hrstku bláznů, která se neoddávala takovým rychlokvašným představám o moci člověka nad světem (Hume..) muselo si lidstvo ještě počkat a vyslechnout kecy především tzv. belle epoque o tom, jak a kterak lze objektivně poznávat realitu a kdesi cosi...ale pak přišla moderní fyzika, teorie relativity a všem spadly kejháky..jedno velké dogma padlo.. My jsme nezůstali na úrovni (čistě biologicky, jinak maj většinou vyšší úroveň, než my..) zvířat, poněvadž (alespoň mně se to tak zdá..) antropogeneze došla tak daleko, že ve spojení s vývojem vnějších, přírodních podmínek se donutil ten náš pra..pra..děda používat nástroje a jejich zdokonalováním se postupně, velmi dlouho, zdokonalovalo i lidský myšlení. Hodně tomu napomohl život v kolektivu a artikulovaná řeč. Jedinym průserem (alespoň pro mně, laika) byl přechod mezi neolitem a eneolitem, kdy se kromě tradičních náboženských představ vložených spíš dolů, do Země (viz Věstonická Venuše a různý jiný stylizovaný figurky), objevilo i uctívání kutlů projektovaných nahoru (Slunce). Předpokládám, že odtud se vyvinul (za 4000 let) náš monoteismus. Nu a znáš Cestu z města? Markétka jako kněžka takovýho kultu Magna Mater a T. Hanák jako ratolest těžko pochopitelnýho, x-krát překopanýho a nakonec degenrujícího (slepá ulička) monoteismu, v naší oblasti křesťanství.. No jo, Sparta...to je jak námět pro Sartrovu povídku, že? Jo, střed zní podobně jako průměr..Zase: v tomhle směru jsem diletant, nedovzdělanec atd... ale zatím mi z mých pramenů vyplývá, že oni to zřejmě v těch Athénách chápali "správně"..ne všichni, ale to je o zvyku...stejně jako jsme donutili člověka mít v úctě život jako nejvyšší hodnotu, můžeme ho přechcat nějakym trikem a nechat ho, aby zase věřil hcvíli tomuhle.

A díky.. za ten Výkřik. Zrovna teď se na něj koukám. Vpíjím se do každičkého detailu.. a cítím, že jsem součástí obrazu. Chtěla bych ho mít před sebou v nadměrné velikosti, takové, že bych neviděla nic jiného.. jářku, je mi mizerně, ale tak krásně, bolestně. A tou katedrálou jsi mi nahrál na Moneta.. Katedrála v Rouenu na padesát způsobů.. ta samá katedrála, vždy jiný pocit. chtěla bych tam být a vidět to na vlastní oči, kterak se mi mění jeden obraz před očima, od východu do západu slunce. Jak si to tak po sobě čtu, chci toho docela dost. Bože, dej mi sílu.

ten rozdíl vnímám nejvýrazněji u aktů :)

Jistě, čím mělčí obraz, tím více lidí, atd. Dobře, můžou být lidé s naprosto totožnými pocity. A co myšlenky? Stejné? Všechny? Představ si, kolik myšlenek a slov a pocitů tebou za minutu projedou... "Nemohu souhlasit s tvrzením, že každý člověk je jedinečný a prožívá stejné situace jinak. Ani s tím, že by prožitek jednoho a téhož byl v mnoha lidech stejný," napsal jsi 18.11.2002. Tak ti asi špatně rozumim, páč z tý tvojí druhý věty vyplývá(pro mě), že rozhodně nepopíráš možnost té skutečnosti, že jsou jisté prožitky, které mohou být u různých lidí odlišné, či lépe řečeno, že jisté prožitky můžou být specifické jen pro jednoho člověka.. ?? Ohledně 1984 plně souhlasim s tim, že komunismus je svinstvo, a že Orwellův román byl více než "jasnovidecký" a je jasné, že onen pablb byl takovým tím typem kritika, kterej hledí na mechanický chyby, než na to, co bylo účelem díla, obsahem, co nám chtěl autor říci. Já eném narážela na to, že takováhle dlouhodobá davová psychóza se snad ještě nikdy nemohla prozkoumat či prokázat, páč(naštěstí) ještě nikdy nebyl celej svět zblblej jednou ideologií.. tudíž zde se mohl Orwell mýlit.. Život. Myslela jsem život obecně, ne život nějakýho Jardy z Pardubic. Teď si uvědomuju, že to byla ptákovina, jelikož život sám o sobě nemůže být, to už hraničí s absolutnem, které snad jako jediné může být samo o sobě. Život se po hříchu skutečně projevuje až skrze živé.. Tak tedy: proč vlastně tady každej jednotlivej človíček je? (A k čemu kráčíme jako lidstvo? Mně se zdá, že k záhubě..) Jedno, zda to je pan Novák, pan Pepa, pan beze jména.. Vem si takový zvířata: ty jsou spokojený, že se najeděj, zdřímnou si, semotamo kopulace.. Proč jim nebylo dáno ono přemejšlení? Lidi jsou fyzicky hrozně slabí.. Nás zachránil právě ten náš vyvinutej mozek, což dává myšlení jaksi do popředí, před fyzickou schránku. Kdyby si obrovskej vlčák, do kterýho jeho páníček nasraně kope, páč nepřinesl aportek, uvědomil, jakou má sílu.. Je to zamotaný.. Ono to všechno souvisí se vším, páč když si představíš proti sobě mrňavýho a tělesně postiženýho "einsteina" a přitroublýho siláka, je ti asi jasný, kdo vyhraje pěstní souboj. Ale oproti tomu nemůžu třeba souhlasit s filosofií ve starý Spartě, kde každý slabý mimino hodili ze skály.. Askeze. Jistě, všechno může být cestou, ale správně jsi dodal, že asi ne tou, kterou myslím já. Ale co já vim. Co mě překvapilo, bylo to, když jsem se kdysi v nějaké chytré knížce dočetla, že nějací mniši v zen-klášterech spolu vesele páchají sodomii, jelikož to podle nich není pohlavní styk. Říkají tomu nějak jako "milovat se s pannou", uf.. A konečně- slavný a moudrý Aristoteles.. střed.. já ti nevim, střed zní hodně podobně jako průměr.. pravdou jest, že : "nedostatek i přebytek jest chyba", ale.. Inu, záleží na tom, kdo a jak slůvko "střed" pochopí.

Ekstasis: Narazil jsem jednoho dne v Revolver revue na nějakýho blbečka, kterej se znovu vrátil k 1984ce. Jeho hloubkový vrt vypadal asi následovně: bylo v té době za takové finanční a sociální situace vůbec možné, aby na každém metru byla ve zdi zamontovaná obrazovka?...kdo je asi udržoval?...byl to prolét nebo člen Strany?... Tenhle maník ti dává za pravdu: je to román. Ale obávám se, že člověku, kterej prošel Jáchymovem či Bartolomějskou, bys to samý do očí neřekla. Chci tím říci, že lidské chování je ve velké míře předurčeno. A chování stojí až na konci celýho řetězce...v případě obrazu mluvíš o vnímání. Podle mě je více než pravděpodobný, že se v tý skupině můžou vyskytnout jedinci, kteří budou obraz vnímat naprosto identicky, poněvadž v estetickym objektu je skryta jakási objektivní možnost, která jen vymezuje mantinely pro náš vjem. Na díle záleží, jak velký prostor vnímateli ponechá, na vnímateli pak, jak hluboko a čím ten prostor \"vyplní\". Čím \"mělčí\" obraz, tím větší šance na identický zhodnocení vícera osob. Zároveň čím podobnější podmínky dosavadní zkušenosti, tím je ta možnost trefit se do percepce jiný osoby zase větší. Vem si příklad ve školní skupince z Malajsie, která by se postavila před Munchův Výkřik. V životě nic podobnýho před tím neviděli. Dejme tomu, že jsou uvyklí na dvojrozměrnou nestínovanou kresbu s přírodními motivy. Na obraze jsou podobný motivy k rozeznání (zátoka, pláž, kopec, nebe), mají ale poněkud nezvyklý barvy. Středobodem je křičící postava - na první pohled snadno vyložitelná - zkroucené tělo, hlava podobná lebce, dlaně na spáncích, doširoka rozevřená ústa = strach, zděšení atd... Jak by se s tím asi děti z Malajsie vypořádaly? Ptáš se, zdali NAPROSTO TOTOŽNÝ..? Jářku, ano. Naprosto. Kolikrát se ti stalo, že jsi něco vnímala úplně celou osobou/osobností? Desetkrát? Mě asi tak pětkrát a do smrti na to nezapomenu. Ponechávám člověku svobodu a možnost vlastní realizace na tom estetickém objektu, ale kolikrát se na nějaký obraz jen podíváš a řekneš si: \"je to tak a tak\", aniž bys ho nějak studovala? Kolikrát se v poledne údivem pozastavíš nad katedrálou v Lincolnu? ...no jo, gotická katedrála ze třináctýho století.. To si řekne v duchu další tisícovka návštěvníků. Když na ní narazíš v noci, oněmíš údivem nad oduševnělou majestátností a vydržíš půl hodiny kopírovat zrakem každou zvláštnost, který sis za denního světla nevšimla. Změnily se podmníky, změnil se i vjem. Po tobě přijde paňácu z Němec a oněmí stejným údivem, i když podobnejch katedrál je kolem v dosahu čtyřset kilometrů hromada kopec. Polední a noční zkušenost je rázem odlišná. Je docela možné, že jste ji v poledne se Sigmundem vnímali oba stejně, a v noci, každý ve své (jedinečné) samotě, na vás přišli pocitové různí.

Co takhle položit spíše otázku, co je smyslem života? Á nébó duše a tělo? Co askeze? Je to cesta? Já myslim, že ne.. Co ty & "nářadí"? Tak dobře: Co je smyslem života? Jakého života? Co je to život? Zřejmě se jedná o život něčí, ne jenom tak prostý.. Tedy: čí život? A potom: kdo je ten, co se ptá po smyslu (svého) života? KDO TO JE? = Co je na něm to, co pojmenováváme Jan Novák? Když mu uřízneme malíček, bude to stále ještě Jan Novák? Jak daleko bychom museli zajít, abychom už mohli tvrdit, že to není Jan Novák? Je nějaký smysl? Je-li: Jaký je smysl hledání smyslu života? Co se stane, až ho najdeme? Askeze Je to cesta? Je to cesta. Jaké pro ni nalezneme ospravedlnění? Když ji zvolíme, k čemu dojdeme? A co potom, když tam dojdeme? Souhlasím s tebou, že askeze není asi tím, na co narážíš. Nezávisle na sobě (?) různé kulturní okruhy přicházely s tím samým výsledkem - shrňme to pod reprezentativní slova Aristotelova z Etiky Níkomachovy: nedostatek i přebytek jest chyba, moudré je voliti střed. Není to odpověď na smysl života, spíš cesta k blahobytnější společnosti. Co já? Já někam jdu a nevím kam, akorát vím, že jdu bosky.

Who...: Nezapomeň, že 1984 je ale jen román.. Faktem je, že lidé mají tendence stádného chování, ale naštěstí se mezi nimi pár "revolucionářů" vždycky najde.. Chceš tedy říci, že lidské chování je předurčeno? Že když se před obrazem sejde skupina lidí, tak někteří budou mít naprosto totožný pocit jako někdo jiný? NAPROSTO TOTOŽNÝ? Myšlenka zajímavá, ale.. nevim.. disagree..maybe:o) Co takhle položit spíše otázku, co je smyslem života? Á nébó duše a tělo? Co askeze? Je to cesta? Já myslim, že ne.. Co ty & "nářadí"?

Ahoj lidi, pozdravuji jistou Kalinku...výše uvedenou.Pěkně vám to vytmavila!!!

Děti ,já vám všem tak rozumím...

OnlyDream & Naděje -> Možná až příliš ostře oddělujete city od zbtytku člověka. Nemohu souhlasit s tvrzením, že každý člověk je jedinečný a prožívá stejné situace jinak. Ani s tím, že by prožitek jednoho a téhož byl v mnoha lidech stejný. Vnímání a rozumění skutečnosti je jakoby už předem naprogramované, používáme určité předporozumění, modely interpretace a ty se liší a shodují podle mnoha hledisek: sociální skupina, se kterou se ten člověk indentifikuje, (už zmiňované) místní zvyky. Proto je docela možné najít skupinu lidí, která ten určitý jev bude vnímat naprosto stejně, bude na něj reagovat naprosto totožně jak v kolektivu, tak o samotě. Stačí se jen na chvilku zastavit nad jedním z největších hororů všech dob, nad Orwellovým románem 1984.... Je pravda, že pohlavní dělení hraje menší roli, nikoliv však podřadnou. Třeba naše kultura má přísné dělení od dětství hluboce zakódováno - od malička se kluci vymezujou svojí vlastní symbolikou a, řekněme, nářadím, které v přístupu ke světu používají. Co se v mládí naučíš...

Danny: :))))))) Jaká moudrá slova :-DDDD

Popelucha: ženy rodí děti, které mají (většinou) hlavu a patu (dokonce dvě). Mužské programy jsou naopak ve stylu takového jakoby výstřiku, který se buď ujme nebo ne... :)))))))))

Danny: jak bys vysvětlil větší počet mizerných programátorů mezi muži než mezi ženami? Co jsem kdy viděla programy od ženských, tak měly svým způsobem hlavu a patu (svoje nekomentuju, ale viděla jsem _mnohem_strašnější_ věci). Možná to souvisí s tím, že víc borců ve snaze se realizovat podléhá grafomanii a tak mají větší procento zmetků :-)

Naděje: Nemáš pravdu a v mnohém. Pocity bývají zřídkakdy stejné, ale nezáleží na pohlaví, Who_cheats_God. Každý člověk je jedinečný a prožívá stejné situace jinak. Možná se něčí prožívání dá porovnat, ale nikdy se nebude shodovat. Danny: V této ani žádné jiné zemi nemají obě pohlaví stejné vstupní podmínky. Když pominu kulturu, historii a zvyklosti, už z toho důvodu, že duše je s tělem velmi úzce propojená. Co se týče informatiky, zena nemusí být horsí matematik, fyzik nebo programátor, muze mít k tomu stejné nadání, jen pro ni neni uspech a uznani vetsinou tak dulezite. Casto pro ni znamena vic porozumeni a komunikace.

Teda Kalinko, to už je nějaký podezřelý :)))

Danny:Asi máš pravdu. Kluci jsou holt většinou lepší v matice a programování atd. Já si ale myslím, že co se týče pocitů, jsou obdobné. Například si vem dva kluky. Jeden rozumí matice a druhej je na to antitalent. Ale pocity mají stejné. Myslíš, že to nejde? Já si myslím, že všichni cítí stejně. Akorát se to snaží z nějakých důvodů zakrýt nebo se dělají něčím jiným než jsou.... Proč jsou jinak lidé jiní, když jsou ve společnosti než když jste s nimi sami? Uvnitř jsou všichni stejní, záleží jen na nich, jak moc chtějí odhalit druhým sami sebe nebo, jakým způsobem vyjadřují své pocity.

Danny, jestli to nebude tím, že programování a matematika sežere stráááášlivě moc času, který ženský musej věnovat kuchtění, zašívání, praní a péčí o ty všechny machry matematický a programátorský?!:O))) Jinak olympošky z matiky jsem taky dělávala. A z češtiny taky. Kromě jiného mi nedělala problém atletika, gymnastika, výtvarné soutěže taky nedopadaly nejhůř a ještěkevšemu se na mě dá i koukat a to nemluvím o tisíci děkovných dopisech........:o))))

Naděje: pokud je to myšlení tolik podobný jak říkáš, jak potom vysvětlíš větší počet mužů-matematiků a mužů-programátorů než žen? Myslím, že obě pohlaví mají v tomto v naší zemi stejné vstupní podmínky a přesto tomu tak je. (abych si rýpl: jedná se o porozumění věcem jako:

• pokud se bojím že se spletu při citaci jmen typu Spvrivs, použiji vlastnost "Kopíruj a přilep"
• pokud mám nesdělitelnou zkušenost s tlačítky Zpět a Obnov prohlížeče, neposílají se mi kritiky několikrát...

) pokud to bylo moc ostré, promiň. pouze příklad.

...kdyby něco, odlišná stavba mozku je biologicky prokázána. Ale věř mi, Naděje. Velice dlouho jsem přemýšlel co Ti napsat, protože Tvůj pohled se mi velice líbil a PŘÁL BYCH SI ABY TOMU TAK BYLO......

Supvrivs: To by ses divil, jak je si ženská a mužská mentelita podobná.Někteří lidé mají cit na porozumění druhých, ať je to muž nebo žena. Já tedy rozumím objema pohlavím (a není to jen můj pocit) a nedokážu pochopit, jak někdonemůže rozumět druhému člověku, ať je jakého chce pohlaví. To buď nechce nebo v takové situaci nikdy nebyl a takové pocity nikdy neměl. Jestli hledá člověk porozumění, měl by si promluvit s člověkem, který to už prožil. A pak je jedno jestli je to muž nebo žena. Cítí to úplně stejně. Akorát nevím, jestli se to odráží v umění. Myslím si, že umělec (ať je to muž či žena) má v sobě vždycky něco zvláštního, nepopsatelného a normální smrtelníci jim nerozumí, protože mají jiný pohled na svět. A různí umělci mají ten pohled jiný, takže si myslím, že na pohlaví nezáleží.

Já rozdíly pozoruju, vněkterých oblastech minimální, v jiných kardinální. Třeba v hudbě, já neznám jedinou skladatelku. V literatuře jsou naopak minimální. ALE jsou. Já jsem si kupř. ještě netroufl, a asi si ani nikdy netroufnu dosadit do role hlavní postavy svého díla ženskou. Domnívám se, že bych ji mohl nesprávně vystihnout. Ona ta mužská a ženská mentalita je někdy dost rozdílná. Kdybych to měl, tak bych sem přidal "mužsko-ženský" slovník, ale bohužel jsem o něho přišel při rozsáhlé modernizaci našeho školního softwaru. Ciao!

Ne, nevnímám. Záleží na myšlence, cítění, na tom, jak se člověk dívá na svět... Někdy jde poznat pohlaví autora z díla, ale na to se nedívám. Jde taky o to, jakou formou autor vyjádří danou myšlenku, pocit... Ovšem pokud mi jde pouze o autora samotného, jde z jeho děl o něm vyčíst spousta věcí. Např. v tvých dílech jsem vyčetla, že vedeš rozpory se svým vlastním Já. Jsi velmi citlivý a vnímavý člověk(muž). Měl bys být ptákem a ne člověkem. Připadá mi, že se necítíš svobodný a...TO STAČÍ! Promiň, nejsem tu proto, abych Tě rozebírala... PS:Neboj! Věřím, že se se svým Já jednou ztotožníš. Ty na to máš.

Sorry, ten Anonym jsem já. Nějak jsem se do toho zažrala a zapomněla se podepsat. Nesnášim anonymy. Takže ještě jednou sorry.

HALÓÓ, tady Naděje. Proč se mi tam pořád píše Anonym?

Aha, už vim.Tak fajn...

Jé, možná si spletli Melle a Mellejn, ono to zní skolo podobně. Pllllsk, flllnk!

☻ víte co to je?

Dláčkové Mellejnové to nevnímají. Když je něco milouškého, je jedno, jestli je to ze zobášku vlaštovišky nebo tlapiček ochechulky. Důležité jsou jiné věci - tšeba sldíčko : hele:♥ fllllnk plyč!

vono to námi stejně jenom plochází...jsme plostšedníky... důležité jsou jak plavil dlášek jiné věci - ....nebo tšeba sluníško hele:☼ :o)! ochochoch žbluňk

Já jsem jenom mališká vlaštoviška a seshola většinou vidím, že nevidím, estli je někdo kluk nebo holka... ale zato je daleko líp vidět, esli je hodnej a má lád a nebo ubližuje a je jako čelnej mlak... to podle toho, kolik je kolem něj lásky a sluníška... Takže jak plavil ten dlááášek a ta malá ochechulka, důležitý sou jiný věci... ...tšeba može a chaluhy, hele: ~~~*~~~*~~~*~~~*~~~ ~*~~~*~~~*~~~*~~~*~~ Fllllllllnk.....

od tohohle ťuťuťáňí mi už prosím neposílejte avíza....

Melle, tak dobže.... ♥

pokud jde o bodypainting tak urcite...........

Podívejte se na tento link

Dle mého názoru je rozlišování pohlaví v umění zcela nesmsylsné pokud se ovšem bavíme o autorovi. To, jestli má penis nebo nemá přece neovlivní jeho pohled na svět a myšlenkové pochody natolik, abychom mohli na ono ústrojí přihlížet či aby nás ovlivnilo v posuzování autora. "Ty kryso, ty máš kundu, tebe nečtu krávo blbá!!" Nezdá se vám to trochu potrhlé? Pokud jde o postavy díla, tak si myslím, že rozlišování pohlaví ja naprostou nutností ve většině případech.

Dědouch :-)))) Brandon: To by ses divil co takovej penis ovlivní :-)))))

Co se týče autorů rozdíly určitě jsou. Vědecky a zkráceně jde o to že muži a ženy rozdílně využívají obou polovin mozku. Bohužel ty rozdíly se nedají generalizovat a globálně říct jaké znaky má mužská či ženská tvorba. V konečném výsledku je to teda nakonec putna

Tedy vlastně: všechno, co napíšem bude nakonec považováno za dílo Putny. ;-)

Dědouch!!!!! :-))))))))))

Dědouchu, důležitá je kompatibilita ;-))))))))))))))

Já vnímám rozdíly mezi pohlavíma s velikym potěšením, zvláště rozdíl mezi tim svým a tim druhým...:-)))

A jde to vůbec?

Vnímám to, nejde jinak.

Kalinka docela ses dotkla mý chlapský ješitnosti, skoro bych řekl, žes mě urazila, i když vim, žes nepsala přímo o mě. Přesto, z toho co znám, vim, že právě ženskejm dělá problémy pořádně uvažovat, hledat souvislosti, dívat se z nadhledu a spousta dalších užitečnejch věcí, takže si myslim, že tvrzení, že nám dělá problémy uvažovat dál jak za druhej roh je nesmyslný, ale to jen z mýho pohledu, přiznávám, že nevim to co Ty. Myslim, že oboje pohlaví je svým způsobem dost omezený svým pohledem na svět, což se odráží v tvorbě, myslim hlavně v próze, protože poezie je kapitola sama o sobě. Co Ty na to?

StvN: že to bude jiným chápáním terminologie:o)))))

Nepřehlédnutelný rukopis, starouši ;-))) aúúúúúúúúú

pizzaso: vlastně´s mi připomněl, k čemu už jsem si mockrát obloučkem došla,když jsem se nemohla dobrat sama vod sebe něčeho,co jsem z chlapa nechňápala, a to takovej ten simply model -....symboly ženskýho a mužskýho pohlaví - takový ty dvě kolečka jedno ze šipkou a jedno s krucifixem, v momentě aktivním, kdy to kolečko se šipkou šťouchá do kolečka s krucifixem...... a pak se mi rozsvítilo: ...moment vnikání, moment přijímání, vstřebávání a následkem toho "chemická" reakce a úplně novej prvek, a úplně jinej než ty dvě kolečka předtim v původním hábitu!:o) Rozumí tady někdo tomu, co tim myslim???!!!!!:o) Dost často si všechno představuju symbolicky, doslovaadopísmene!:o) Dost často to pak vyznívá vesele!:o) A působí to na mě přirozeně a logicky!:o) A uklidňuje mě to!:o) To bylo ještě k tomu stylu - chlap, ženská - vyjadřování!:o)

kromě toho, že chlapi tak nějak všeobecně jsou všude víc vytrčený, protože baby jsou dobrý do kuchyně a do pelechu, tak to je znát i v tý kvantitě, jinak je to vcelku - co do kvality - záleží od tématu, stylu a oboru... JEště jsem neviděla kvalitní knížku o kupř. válce in natura od bábušky. Ale kuchařek od chlapů už bylo celkem dost... Sakra, co to je vlastně za otázku... Baby píšou, a dost dobře, některý - třeba Pekárková z českejch bab mě celkem dostala, ale musím myslet na to, jestli je to tím ,že si předtím prošla fakt hustou anabázi - třeba job taxika v New Yorku nebo uprchlickej lágr, a tááák.... Prostě, k čemu baby připuštěný byly, píšou o tom fakt srovnatelně dobře, k čemu připuštěný nebyly, tak to zkoušej, ale vcelku to vyznívá nepravděpodobně a je to takový mimo,... I když občas bodově, asi intuitivně, celkem trefný!:o)) Chlapi jsou takový sebestředný stvoření, prostě nikde moc nejni znát, že by uvažovali za víc,než za druhej roh, ale jsou i takový vizionáři, že to zkoušej dál, jenže to je takovej zlomeček, že to skoro ani nestojí za zmínku... Chlapi jsou systematičtější, baby spíš víc po intuici - jak já říkám - po hmatu. Kdo nejni tupej, tak si dokáže přežvejkat cesty obou pohlaví. Někdy mě to krká, že nedokážu psát jako nějakej chlap, co něco napsal fakt výstižně, ale u bab tyhle pocity taky mívám.. No, nevim! tip za dotaz! Nejsem ani o chlup moudřejší z toho svýho hlasitýho přemejšlení tady! /tak soráč všem, kdo si lajzli to po mě číst - noci probděné - kecy plytké - ráno modřejší večera - co do půlnoci ne, v hlíně dozajista!:o)/

Kalinka: :o))

ano, zejména pokud se jedná o akt ,o))

V umění jako kdekoliv jinde vnímám rozdíly mezi pohlavími silně. Ale je pravda, že na Písmákovi to občas nepoznám. Nicméně si troufnu tvrdit, že ten, co se ptá, je chlap.

Svůj příspěvek k tomuto thématu jsem si dovolil zveřejnit prosím zde...

pizzazo :-))))

pizzásek: Ty jsi mi ale po čertu ftipný ocásek!:o))))

jistě, jenže i to je záležitost společenských tlaků... jako většina takových rozdílů kdekoliv jinde

Jo.

Jasnačka ...podívej se na řecký sochy ,,tam je to jasný :-)))

ano ;)

Tuze...

Ano.

Ne...kdyby predemne nedko postavil dve basne a jedna byla od kluka a druha od holky tak to pravdepodobne nepoznam....

rozdíly mezi pohlavími? copak tady někdo píše vlastním pohlavím? m. 8c)

Nekdy ano, nekdy ne. Zalezi na tom tolik?

Někdy se dá poznat, co psal chlap a co ženská, někdy je to takový "bezpohlavní"... tedy chci říct, nedá se to poznat :-)

Ano a snažím se tak trochu vcítit do jistých odlišností, které to s sebou přináší.

Dílo nelze vnímat podle toho, kdo je jeho autorem. Ale některé věci samozřejmě nesou určitý punc ženskosti nebo mužnosti.