co by mohla

Z domu se ozvala tvrdá rána dopadajícího těžkého předmětu z výšky na zem.Holubi vzletli vysoko do mraků,polekáni náhlým hlukem.Žena na zápraží velkého domu sebou trhne.Otočí se k domovním dveřím a tiše hvízdne,zpoza domu vyběhne velký hunatý pes.Společně v kročí do domu. „April?“zavolá a projde obývákem a pak po schodech nahoru do pokoje v němž bydlela její dcera. „Zlato si v pořádku?“ pes u jejích nohou zaknučí a zaškrábe na dveře. Rázně vezme za kliku a překročí práh. Pod oknem leží bezvládné tělo mladé dívky.Krev jí teče po spáncích a rozbité sklo se válí všude kolem.Vyděšeně poklekne vedle ní.Zkontroluje tep a dech.Úlevně vydechne: „Alane-telefon!“ přikáže psovi a ten vystřelí z pokoje. „To bude dobré,“šeptá a po tvářích jí ztékají slzy. „Co jí je?“zeptá se ustaraně starší žena mladého doktora. „Pádem dostala ránu do hlavy,nevypadá to nijak vážně,ale můžou být komplikace v těch to případech se opravdu neví…“ dál nic neslyšela jen pozorovala své dítě ležící na bílé posteli spojené hadičkami s přístroji. April viděla vše jakoby z větší dálky a jakoby za sklem,nikoho neslyšela a nikdo neslyšel jí.Chtěla říci matce,že je v pořádku,ale nedokázala to.Chtěla pohnout svým tělem a až pak si uvědomila,že je mnohem lehčí,a že tělo leží dole pod jejíma nohama.Nejprve se lekla,než ucítila vlnu míru a klidu,věděla,že tak to má být.Cítila příval energie a mohla ho i vidět a čerpat z něho,její smysli se zostřili,vnímala vše jasněji – barvy,svět kolem sebe,emoce své i jiných mohla se spojit s kýmkoliv a předat mu to co potřeboval vědět.Radovala se a svou pozitivní energii předávala dál.Pak si uvědomila,že se vrací zpět do těla a jediné co si přála bylo,aby nic z toho neztratila,protože ted už věděla,že myšlenka je rychlejší než světlo,proto přání se plní…..Pochopila toho mnoho. Pomalu s velkou námahou zvedne víčka a světlo jí bodne do očí se silou jakou nečekala.Zamrká a oči jí začnou nesnesitelně pálit. „ no konečně!“zašeptá hlas vedle ní,ale pro citlivé uši je to spíše zahřmění hromu než šepot. Konečně se vše ocitlo v normálu. „Ahoj mami ,“usměje se s námahou na ztrhanou tvář plnou starostí a smutku. „ahoj sluníčko moje!“ do dveří vejde mladý pohledný doktor,kterého April viděla at už byla kdekoliv,ale v téhle formě jeho přitažlivost byla na nejvyšší úrovni.

---