žalozpěv za den

už dříve jsem se mohl schovat za kapky
a ani tentokrát to nechci dělat
rostl jsi ulicí stejně jako ona ti dávala
život jsi sál na dno těch kapek které teď křičí
přes pády naučil tě vítr strachu
není vítr už nejsou pády
zvoník burácí naposled podívej
pro nás
pro nás
podlaha u mne v bytě tam kde jsi střelil poprvé
by se smála jen kdyby směla
a mladí muži venku vypadají přesně jako ty
před půlrokem

pro tebe dnes
žalozpěv za den

oči které nechtějí vidět
uši které slyší
až příliš mnoho
až příliš mnoho
pomalí ptáci sedí za sklem a zpívají falešně
písničky které já už znám
ty které jsi mne naučil
bez výkřiků jsem nemocný a chci lék
pro srdce
už dávno jsem ti chtěl říct
a ani teď to nemůžu udělat
postříbřená víčka zůstaly dnes spát
tvé srdce není zlaté, jenom ústa téměř byly
hodiny a hodiny bez dechu jen cítit tvé slovo
byl zázrak
čas se zastavil už kdysi předtím
čas který jsem ti vždycky dával bez řečí
a tys bral víc než bylo třeba
jeden svět byl ti málo
jeden svět byl nám moc
všem kdo neví co je žít
za svítání poručíme rundu
zapějeme žalozpěvy na noc

přes mlžné okna se nelze ptát
odpovědi dávno nejsou
k mání
začíná film bez konce režisér zapomněl
na pointu schoval ji do tvé hlavy
sestřička povídá příběh kluka bez rozumu
a tmavá skvrna na podlaze
polyká světlo kolemjdoucích párů
zbývají hodiny kdo sem nepatří prosím jdi
snad spadla černá hvězda
nebo jsi spadl ty
a zlomil
se
už dávno jsem ti to mohl říct
ale nechtěl jsem
a teď nemůžu
už nemůžu