soumrak hořících

soumrak hořících
obloh/a večer není levná
-odříkávej pozpátku motlitbu prý    nejsi sám-
hra
zatmění světla dříve záblesk tmy
roztrhne pochybnosti
bezvěrců       váhavých Vrahů
prastaré město ukrývá
špinavá slova starých kněží
-nemáme spěchat    není kam   a spěch se trestá opouštěním-
rozlité stromy nad ohništěm
by mohly vyprávět 

tak jako každý celý Měsíc
smíš hladit tváře ženám a      vzdychat bez dechu
tak jako vypuštěný sluncem vyčerpaný dnem
se musíš radovat
když přijde noc a pohladí své děti
tak jako prázdná krysí touha poznala kam nesmí jít
poznáváš i ty
tak jako slza pokušení
zanechává mastnou stopu vprostřed nelidských pocitů kde
se nepokouší kde
se cítí
jenom sen kde
sny každého rána umírají s rozbřeskem
srdcový král se schoval v lesích když královna nechala
duše jít
vzhůru
k pravému králi polykajícímu ztuhlá těla věřících

v orgastických křečích doplují cíle
-nehledej důvod    ?dávno není        zvědavost je hřích-
a milenec bohů zůstal mlád