Oslava jara

Djorde Balašević (překlad jednoho textu z „Deníku starého mládence“):

 Namísto modlitby šeptala´s „vždyť to má času dost zítra“,

jak Scarlet překrásná, možná i nešťastná - tvou maluji líc,

tak jak jsi lámala v kamenolomu zase pouta jitra,

tak jak bystřina, již zlý duch proklíná, jemuž míří vstříc…

V noci jsi se zas házela, dáma… Čechov sám zklidnil tě blaženým snem,

tma se vkrádá, zatím cos spala sama tam pod oknem…

Větru se nezdálo, že vraštíš čelo – špičky hor nejsou však nadohled…

Luně se zachtělo ozářit tělo – které ač praží, je chladné jak led…

Refrén:

 Princezno ozvi se - ať prsty tvé mé rázem konejšivě hřejí,

jen zprávu pošli mi - a celý dozajista v chvíli pookřeji,

nevzdám se bez boje - napnutý čekám tu, až klapnou tvoje vrata,

princezno, smutno je – čas zvolna odpluje, co nezmizí, je ztráta,

co ti je?

 Všedno vší marnosti pohlcuje tvůj svět jak Atlantidu,

jak snímky biásku, kde pomlkou je mezi gegy střih,

na zdi sousedů jsou čmáranice, jak zaplašit bídu,

pod tvojím okýnkem cikáni dusali sníh,

Kam se dá, už črtám tvoje rysy,

a vtíravé otázky vždy obelhávám,

chtěl smát bych se zase tak jako kdysi - všechno vzdávám,

pod stromem vlastním, co stále zde stojí,

tě tu očekávám každým dnem,

tvá ňadra nechala tak jako v sloji,

v těle mém otisky, v prachbídném…

Refrén:

 Princezno ozvi se - nic vysvětlovat mi přec ty tady nemusíš,

jenom se nedurdi - i rozdurděná ty tak báječně se tulíš,

jak zvony orloje – je slyšet akordy, tóny ze staccata,

princezno, smutno je - čas zvolna odpluje, co nezmizí, je ztráta,