...Dalí.........

Pobřeží...

Vyrazil jsem k pobřeží...zabrán do svých představ a iluzí...vše se mi honilo v hlavě jako stádo divokých koní....probíhali kolem mě...byl slyšet jejich dupot a z nozder jim vystřikovaly malé kapénky zeleného slizu...zdálo se mi, že uprostřed neuvěřitelně rozlehlé pláže je mrtvý strom...stůl...a nekonečné tikání hodin...čas jakoby kopíroval koně...probíhal kolem mě...byl pověšený na větvi jako zpuchřelá, sešoupaná pneumatika...pomalu
  s
            k
         a              
                          p
                                       á
                              v
                                     a             
                                          l   
       

  ...ze stolu a spící démoni ho nosili na svých bedrech...byl jsem v časové smyčce, která se s neuvěřitelnou přesností opakovala...stál jsem na tom pobřeží a sledoval jak se blankytná obloha postupně obarvovala do světlejších odstínů, až přešla na kyselou barvu zralého citrónu...hladina oceánu byla podivuhodně klidná, přišlo mi, že byla trochu nejistá...všechno kolem mě obalovalo do stále více krásnějšího pocitu...

Šel jsem se koupat...v hladině se vytvořily kruhy, které pokračovaly dál a dál a já se koupal v nánosech modři a písku...písek byl všude kolem a poblíž to nejostřejší skalisko co jsem kdy viděl...nakonec jsem nesebral odvahu, abych se tam vypravil...vylezl jsem z vody a osušil své tělo...některé kapénky však zůstaly a postupně sjížděly dolů s takovou lehkostí, jako se pavouk snáší po své síti...kapénky uschly a já si zapálil cigaretu...z úst se vyvalil dým a začal stoupat vzhůru...poté jsem rozdělal láhev vína a polkl prvn nekončící lok...lehl jsem si a zkusil chvíli číst...ale nešlo to...neustále se mi prolínali obličeje, věci a barvy...vše se seskupilo v jeden tajemný lektvar, který se pro mě stal lahodným jedem...odhodil jsem knihu...

Už jsem opět slyšel ten tikot...ten neuvěřitelně monotóní zvuk...posouvání ručiček...jedna chvíle končila a začínala druhá...mělo to takový tajemný nádech...na tomto pobřeží...v tento den...v tuhle hodinu...v tuhle minutu...vteřinu...stal jsem se zajatcem času...vlastní paměti...iluzí...a představ...stal jsem se bláznem v této pusté krajině bez bolesti....hodiny zatím skapaly a sjely ze stolu...spící démoni se probudili a schodili je ze svého hřbetu a potom...otevřel jsem oči...chtělo se mi plakat...

---