Absolutní prožitek

                                                                                                                  24.3.2006

       Přijíždí vlak,holky si zacpávají uši,ten pískot jim dělá jednoduše zle.Petra G.právě vystupuje(byla tancovat) a já nastupuju.Naproti mně sedí pěkná brunetka v hnědým tričku a hnědých kozačkách,nic z toho nebude,má cesta je delší než její.

       Myslím,že mramorový schody věští bohatý chody..(jdu po schodech a beru za kliku..), tady je ale nakouříno:)     Ehmmm..

      Je mi tak zvláštně,vnímám ty hlasy kolem,hudbu.Všechno se ve mně tak nějak sevřelo, alespoň mám odlehčenou hlavu.Proč tu vlastně jsem???? Venku svítí světla,za půl hodiny mi jede vlak,nechce se mi odtud,jinak už po ničem netoužím,moh bych tu být do skonání světa. Má mysl je klidná,řítíme se vesmírem;třeba jsem se už probudil.Vnímáš ty kroky?Stoupám po schůdcích nahoru a přitom stále sedím,vždyť já tady ani nejsem.Proč stále o něco usilujete, když nevíte,k čemu vám to bude!!!!To mi připomíná lov na lišku,kde všichni urození a ctění pánové jsou vegetariáni.Vy to víte,nespěte!

     Práve teď jsem tady,ale za pár chvil se ocitnu v úplně jiným městě,všechno bude stejný, stejně prázdný.

Tento prožitek nikdy nezmizí

Můj pocit štěstí vzrůstá

Můj pocit radosti vzrůstá

Můj pocit boží dokonalosti vzrůstá

Howgh

     Možná vám přijde pěkný,sedí-li naproti vám krásna holka,ale s odpuštěním,řekněte mi,co z toho máte??Vše,co by se mohlo stát se už stalo,vše,co jsem zažil,se teprve stane.Ta hudba je dokonalá,ty oranžový sloupy jsou dokonalý.Všichni se tady cítí dobře,a i já se tady cítím dobře.Za deset minut končím.Podnik se za dvě hodiny zavře a co potom?Co ty lidičky udělaj? Octnou se v depresi,že něco krásnýho skončilo.Buddha ví všechno.Utrpení je zbytečné. Obracím pivní tácek v ruce,stejnou měrou prázdnej,stejnou měrou probuzenej.Zavírám oči,doléhá na mě tíseň času.Dnes piju jenom černý i ta blondýnka je v černým.

Energie všech buddhů,manifestuj se skrze mne pro všechny cítící bytosti.Amen

     Zvedám se a odcházím jako bodhisattva..

Jsem ve vlaku,naproti spí krásná Vietnamka,přijíždí další vlak,lidé vystupují.Přeju jí pěkný sny.Tento vlak je přikovaný ke kolejím,silou své vůle ho roztláčím.Nechoďte ještě spát. Protější vagon se rozjíždí,Monika křičí: „Neééééééééé!!!!Já nechci,já nechci umřít.“Říkám jí, neboj se,ty nezemřeš,TY jsi věčná.Dotkl jsem se jejího ramene,usmála se a rozpustila se v duhu.

    Jedeme!Vietnamská dívka se probudila,zírám do tmy.Škoda,že ještě neumím vietnamsky,snad bych pak rozuměl tomuto: „Pui dněsi chúr něči choch čeči,ja tam mui nau chsšla.Chuiza marza miňa pamina.Ču rala ty,uljachej!“Osaměli jsme,mlčíme.Usíná.Předložte jízdenky,prosím.Děkuji.

Miluju tu vietnamskou holku,celej prožitek Asie je ukrytej v jednom článku jejího něžnýho prstu.Vystupovaáááát!!!!No konečně:)