Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHvězdy mých očí
Autor
Zarabeth
Hvězdy mých očí popadaly
a já si nestihla nic přát
,Máš v očích nebe’
řekl kdysi
hoch dívce
Měla bych ji znát
A potom bylo po pohádce
Dobrou noc, děti, dobrou noc
A on šel spát
A spí
Spi sladce!
A ona, ona nešla spát
a kouzelník, co zlý byl moc
pak odnesl ji na svůj hrad
A dál už je to staré známé
zdálo se dívce uplakané
o princi, který přijde k ní
a z vězení ji zachrání
A za sto let
a stokrát pozdě
princ přišel
vzal ji k sobě domů…
Jak směšné
smála bych se tomu
tím smíchem, který býval mým
jenomže už ho neumím
Ta dívka, dávno poztrácená
to jsem dnes já
já, cizí žena
co ze zrcadla zírá na mě
a kdekdo diví se té dámě
když denně tříští to sklo dlaní
a střepem potom vrývá na ni
dvě hvězdy
volá
Nebolí to!
Ne, dávno už mi není líto
té ženy s krví ve šlépěji
vždyť stejně moje jako její
je vina, co tvář bije mi
ta vina voní růžemi
znáš tyhle růže, růže ran,
dívenek, které zabloudily?
Můj princi, příteli, můj milý
proč nejsi také ty můj pán...?
Jen tebe mám
A snad tě nechci
Být jako ptáci krásně lehcí
řeknem, že je to lhostejné
že pírko je mé ,mám tě ráda’
a pírko je tvé ,mám tě rád’
Hvězdy mých očí popadaly
A ty
sis nestihl nic přát.