Svítání

Městský svítání,

proužek světla nad věží.

Tomu mraků trhání,

ani mrakodrapy nevěří.

Slunce volání předčí i lidský spěchání,

městský svítání,

k slzám kašnu dohání.

Ref.: Svítání. V paprscích slunce zatančit,

jediný přání pro každý svítání.

Mý městský svítání,

srdce pohladí,

a ten velkoměstskej spěch,

furt tam a zpět,

jiskrami tvých vlasů zastaví.

Klenba nebeská nad azurem zatleská,

Ten kdo běhá tam a zpět,

jako dnešní svět,

slza se mu v očích zaleskla,

polechtal jeho tvář paprsek svítání,

slunce volání.

Ref.: Svítání. Ve stínu za kostelem spát,

jediný přání,

nový den nepromeškat.

Mý městský svítání,

nad tmou naříkání,

a ten velkoměstskej spěch,

furt tam a zpět,

zdá se být rouháním.

Zhaslé lampy pouliční,

skloní se nad hrou slunce.

V ten ranní čas-přímo sváteční,

stíny podali si ruce.

Svítání,

čistoty pronikání.

Poprvé i když tisíckrát,

nachové nebe prosvítit...

Ještě tolikrát,

promeškáš ryzí ranní svit...

Ref.:Svítání. Proužek světla nad věží.

Holubí emigrování,

tě tím poselstvím pověří...

Svítání, kterýmu klenba nebeská,

bez předstírání,

z rána hned pilně zatleská.

Mý městský svítání srdce pohladí,

a ten velkoměstskej spěch,

tam a zase zpět,

na lavičce v parku pozastaví.

Úsměv tvůj a jiskry ve vlasech tvých,

odrazí to božský zrození,

svítání, lásky znamení.

Volání, co slyší jen kdo sní.

Svítání.

Svítání.

Slunce líbání...